Provaz

Philip a Brandon sú študenti Harvardu. Obaja pochádzajú z dobre situovaných rodín. Majú teda všetko načo si pomyslia. Láka ich len jedna nepoznaná "vec". Objavenie pocitu z odobratia života. Ich obeťou sa v luxusnom apartmáne stáva David Kentley. Aby toho nebolo málo, trúfalí mladíci v danom byte podnikajú párty pre pár priateľov, kde je medzi pozvanými otec či snúbenica zavraždeného. Komodu do ktorej uložia telo, obložia jedlom, ako by sa nič nestalo. Prejde im tento obludný čin bez povšimnutia, alebo dostane spravodlivosť do zadosťučinenia? Film je vyobrazením rôznych charakterov osobností, ktoré prejavujú svoje povahové črty. Sarkazmus, sebaistota, či strach z nepoznaného. Je vedený formou dialógu o udalosti ktorá sa stala, no nikto okrem hlavných "aktérov" o nej netuší. Divák hľadajúci akciu či napätie klope na nesprávne "dvere". Najsilnejšou stránkou sa tak stávajú dvojzmysly, postupný prejav emócii a hlboká Hitchcockova myšlienka - kto má právo zobrať život inému, napriek akejkoľvek sebaistote, že je práve on tým "vyvoleným"? (05.12.2013)

Dvaja uhladení sociopati (Brandon a Phillip) chladnokrvne zabijú svojho kamaráta (Davida). Ušrktia ho povrazom v ich veľkom, luxusnom byte. Jeho telo ukryjú do truhlice. Tú prikryjú obrusom a rozložia na ňu pohostenie pre hostí. Zorganizujú totiž morbidný večierok pre svojich známych. Nikto z pozvaných ani len netuší, že je v izbe s mŕtvolou. Tento komorný snímok natočil v roku 1948 režisér Alfred Hitchcock. Vďaka jeho genialite film pôsobí akoby bol natočený bez jediného strihu. **** (30.07.2016)

Komorne ladená konverzačná dráma a výborná štúdia charakterov jednotlivých postáv s postupným vývinom vzťahu medzi ústrednými postavami. Príbeh, aj keď vo svojej podstate minimálny a priamočiary, ma dokázal zaujať. Celé mi to prišlo ako divadlo, kde bol tento pocit umožnený hlavne reálnymi zvukmi s minimom hudby (tá tu vlastne bola len keď hral Philip na klavíri) a javiskovým snímaním celej scény, s čím som sa zatiaľ u Hitchcocka stretol po prvý krát. Nemôžem zabudnúť ani na Jamesa Stewarta (Rupert), ktorého ako herca začínam mať čím ďalej radšej. To ako dokázal celej veci prísť na kĺb bolo fenomenálne. 85/100 (10.08.2015)

Čekal jsem experiment a ne film. Něco kde na sebe režie strhne veškerou pozornost. Prostě ten druh filmu, u kterého je poutavější ta část "jak je to uděláno" spíše než snímek samotný. No, a ono je to přesně naopak. Brilantní dvojsmyslné dialogy tu dominují, udávají tempo a ani chvíli nenudí. Navíc to Stewartovi v té cynicky kousavé poloze až neuvěřitelně sedne. Jsem v tom zrejmě sám, ale pro mě jeden z těch úplně nejlepších Hitchcocků. Možná i proto, že tohle díky nepřítomnosti té jeho typické stylizace vlastně ani Hitchcock není. (03.01.2009)

Hitch poprvé v barvě a také poprvé spolupracuje s Jamesem Stewartem. Film, který byl natočen na několik záběrů a jeho děj se odehrává výhradně v jednom bytě, kam dva kamarádi pozvou několik lidí na menší večírek. V truhle na knihy, ze které se podává jídlo, je jejich zavražděný přítel, kterého zabili jen tak, pro zábavu. Chtějí dokázat, že spáchali dokonalou vraždu. Avšak na večírek přichází i Rupert (Stewart), bývalý profesor obou vrahů, který postupem času jímá jisté podezření... Snímek skutečně vyloženě naráží na nacistickou ideologii o nadřazených lidech, kterým je dovoleno cokoliv, i vražda, což je ve filmu několikrát zmíněno. Hitchcock si s filmem opravdu vyhrál, natočil ho na několik desetiminutových záběrů, kdy vše muselo být naprosto dokonale sladěné a nikdo nesměl udělat chybu. Brilantně zrežírovaný kousek, jeden z nejlepších snímků mistra napětí, ze kterého mrazí. (24.01.2010)