Headgame

Zhruba 10 lidí se probudí po noci kdesi na diskotéce v opuštěném skladu s kamerou na hlavě, kterou, když si sundají tak umřou. Někdo jim řekne, že hrají hru ve které musí najít klíč a přežít pouze jeden nebo jedna. Tyhle horory z tohohle žánru zabij nebo zemřeš mám rád nicméně tohle je slabší záležitost z vražd zaujme jen jedna s kyselinou jinak nemá film co nabídnout (většina těch postav umře tak rychle, že to člověk ani nepostřehne) . Logiku a scénář to též postrádá co by se stalo kdyby si tu kameru oddělaly všichni zaráz zabilo by je to nejspíše, ale jak by se pak hrála ta hra nebo co by se stalo kdyby to nehrály umřely by všichni nebo by to náhodně někdo vybral vítěze/vítězku . Nebo ženská celou dobu říká, že chce žít, aby se pak z ničeho nic sama zabila přitom to vůbec nemusela dělat nikdo ji neohrožoval. Závěr už je totální blbost kdy někdo kdo tak tak přežil tu hru udělá takový plán, že je všechny zabije. 40 procent za film 20 za závěr viděl jsem daleko horší díla z tohoto žánru. (25.02.2018)

Skupina lidí se probudí ve skladišti s kamerami na čelech. Musí zabíjet jinak budou sami zabiti. Při tom je pozoruje velký bratr Tudíž je od začátku jasné, že si fanoušci hororu přijdou na své. Žánrově čistý příběh je celkem přímočarý. Přátelská atmosféra pomalu končí po úvodních 45 minutách. Můžeme si tipovat, kdo zahyne nejdříve a o koho se bojíme. Vadou jsou lehce schématicky napsané postavy a vůbec špatný scénář. Pro mě nedostatek bázně. . (14.04.2018)

Ohraná hra o přežití, která si nepřipadá vůbec ohraná. Její realizace sice vypadá podstatně lépe než libovolný díl Policie v akci, ovšem Steven Judd není vyspělý režisér, aby si mohl dovolit provádět v ohraném konceptu žánrové kejkle, na které sází v závěrečném vyústění. Celá věc se má tak, že parta lidí zavřená v nehostinných prostorech, která je dvanáct hodin pod monitoringem šílenců, kteří si na jejich přežití sázejí, je nesympatická, tudíž divákům na jejich osudu nezáleží, nebojí se o ně, ke všemu to jejich prolézání trapnými pastmi není vůbec napínavé. Zajímavý nápad je umístění kamer na čele obětí, kde je i váček s kyselinou, co rozleptá hnedle obličej, pokud bude zařízení nežádoucím způsobem odstraněno. Převážná část filmu tedy hledá inspiraci v Saw, celé to má poloamatérské vyznění. Gore je málo, torture porn se nekoná. K vidění je mačeta v akci a nějaký ten železný hrot v těle. Přitom to z celého filmu vypadá nejlíp, možná být toho víc, tak by to byla zvrácená legranda. Film celou dobu hledá fazonu, čím by zaujal. V závěru přijde pasáž, v níž nemrdaná lektorka jógy má potřebu vyzrát na tu zvrácenou, jinak ale hodně nezajímavou bandu, přičemž film opustí svůj chatrný survival game koncept a jde umělecky vyzrálým vyústěním, které ani do filmu moc neladí/nezapadá. Celkově film ničím neoslní a nenadchne, má několik nadějných krvavějších pasáží, relativně pohlednou herku v hlavní roli jménem Jamie Hill a ještě pár dalších porno castingových akvizicí, jinak touhle hororovou cestou se nikdo moc nebude ochotný ubírat. Režisér a scenárista to prostě nedokázali řemeslným umem a invencí povýšit alespoň na zábavně-dravou úroveň, která by filmu prospěla. Prostě zaostalá záležitost. 5/10 (13.03.2018)

Nezáživná, námetovo ošúchaná a miestami absurdne sa vyvíjajúca survivalová vybíjaná v duchu v súčasnosti stále viíac populárnejšej hry EscapeRoom. Podobne ladených "SAWoidných" filmov sa v ostatných rokoch nakrúca čoraz viac, aj keď ich kvalita má skôr klesajúcu tendenciu. Takýmto tempom z toho zanedlho snáď vznikne samostatný hororový subžáner. (01.03.2018)

Ne že bych se nechal oblbnout Nietzschem a Mozartem, abych v Headgame viděl něco víc, než jen poloamatérský a vcelku neoriginální nízkorozpočťák, ale mám zkrátka radši menšiny než mainstream, a proto přidávám hvězdu navíc. Myslím filmový menšiny. Takže příliš neřeším tuctovou zápletku, levný triky, fádní výpravu a celkový televizní look, ale naopak oceňuju třeba slušně (v rámci žánru) vykreslenou většinu postav, pár zajímavých neznámých herců, dobrou hudbu (kromě té Mozartovy) a nečekaně rozkošatělý závěr, který mě potěšil. Kdybych ale chtěl rýpat, nejjednodušší by asi bylo jízlivě se otřít o poněkud neobvykle rychlé zhojení se čelních stop po kameře. (04.03.2018)