To the Bone

Nedokázala jsem pochopit, že na tak aktuální a zajímavé téma se nenatočil ještě žádný pořádný film. Když jsem konečně natrefila na To the bone s mými oblíbenci Lily a Keanu Reevesem, měla jsem v plánech na večer jasno. Upřímně bych řekla, že z takového tématu se dalo vyždímat daleko víc. Žádné informace o počátku nemoci, žádná sonda do Elleniny duše. Jaká je její motivace, spouštěč, proč vlastně...? Dovedu si představit, že neinformovaný divák si musel říkat, že anorektičky jsou vlastně znuděný krávy, co se na sebe z trucu a nudy rozhodly upozornit. O téhle chorobě mám ale leccos načteno, nehledě na to, že se považuji za dosti empatického člověka - tudíž jsem nic takového nezaznamenala. (Maximálně mi párkrát proběhlo hlavou: Tak už žer! :D) Přesto je těžké sympatizovat s někým, o němž moc nevíte. Lily Collins je každopádně úžasná a já jí tleskám, už protože ona sama anorexii překonala a ještě si troufla dobrovolně hubnout, aby svoje zkušesti promítla do role. Kdo mě tam nicméně vyloženě sral, byl Lilyin protějšek. Né né né. K tak nádhernému stvoření dát tohohle excentrickýho (ehem ehem buzíka) podivína, to je skoro hřích! Ale i tak moc děkuji pánům tvůrcům, že se alespoň pokusili. Pustila bych to každý náctiletý, včetně těm, co si myslí, že "Ana je cool". (04.08.2017)

No, s hodně zamhouřenými zraky a po 4 pivech nakonec uděluji lepší průměr..ten film se šíleně pomalu rozbíhá, vůbec nic se neděje, jenom sledujeme problémy ústřední hrdinky, které opravdu nehraničí s obžerstvím a její začleňování se do nové komunity, které z počátku nemůže nikomu připadat nikterak zajímavá. Postupem času (a četnějšími zjeveními Kijenua) však k tomu filmový divák získá vztah a tak nějak si uvědomí, že anorexie, nebo kterákoliv jiná konfliktní degenerace lidského mozku vs. lidského zažívacího ústrojí vlastně není vůbec žádná prdel. Lily Collins netuším, zda je takhle hubená od přírody, nebo tvrdě "dřela" a vžívala se do své nové role podobně jako to vždycky před každou svou rolí dělával pan DD Lewis, ale je to fakt hnus tohleto. Pohledná holka, co vypadá jako kdyby vylezla z koncentráku a každý večer si měří objem své paže, zda-li už náhodou její hmotnost neatakuje vážných 39 kg....Ble, jdu si dát dvě vaničky tvarohu, trs banánů a zapiju to kefírem.....................moje hodnocení = 7,5 z 10. (31.07.2017)

Vydržel sem jen první půlhodinu,a vzhledem k tomu,že moje proporce jsou asi třikrát takový jako ty těch debilních holčiček ve filmu,a chu´t k jídlu permanentní,stopnul sem to,protože za těch třicet minut se tam stalo naprostý hovno.Proč se někdo babrá s filmováním podobný kokotiny,na podobně téma.Nechceš jíst,tak zhebni.Jo,trochu povrchní pohled,ale já nejsem žádnej doktor,takže podobný lidi mám u prdele.kravina.10% ze slušnosti. (24.03.2018)

Tak zajímavé téma jako anorexie z hlediska soudobé problematiky a natočí se toto? Jakýsi úryvek z kontextu. Kde je důvod vzniku, kde jsou cíle, nějaká psychologická studie duše, ponoření se do problematiky? Nic. Jen kratičký příběh posledních pár týdnů před možným vzpamatováním se. Možným. Pro mě je tato porucha tak nepochopitelná, že jsem prostě čekal od filmu více - něco, co by mi pomohlo se trochu vžít do lidí, trochu více empatie. (12.08.2017)

Počítání žeber na vyhublé Lily Collins je patrně to jediné, co drží film od nudy. A ještě jedním úkonem se můžete přes nudu překlenout: důležité je během filmu se nepřetržitě cpát jídlem. Kalorie neřešte, prostě do sebe ládujte vše, co máte v ledničce, ve spíži, klidně dojeďte i zbytky z předešlého dne, hlavně nepřerušte cyklus, jinak si tenhle film dostatečně neužijete. Mně ke strávení téhle dramaticky roztahané slaboty nepomohla ani bizarní halucinace, v níž mám před sebou obří hamburger a s hlavní hvězdou filmu ho každý z jedné strany ukusujeme, aby se zase dostala na optimální váhu. Celkem žasnu, že se Lily Collins pro tuhle roli obětovala, patřičně upravila svůj jídelníček a na váze se jí objevila informace 40 kg, možná i méně. A k ničemu to nebylo. Celé téma je nepříliš oslnivě zpracované a zrežírované. Pacientka se ocitá v soukromém sanatoriu, které vede doktor s nekonvenčními metodami léčby, a spolu s ní se zde s anorexií i bulimií potýká několik dalších mladých žen a jeden mladík. Charaktery i průběh léčení, to vše je naprosto nezajímavé. A ke všemu se film snaží zaujmout přemírou dialogů, ano, divák si vyslechne skutečné perly. Mary Nixon jak neumí dobře režírovat a ani psát scénář, měla jednoznačnou kliku v tom, že měla k ruce talentovanou Lily Collins a několik známých hereckých jmen včetně Keanu Reevese v roli doktora. Naprosto nesmyslně má film bezmála ke dvěma hodinám, přičemž po dramatické stránce je zde jen jeden moment, kdy jedna z pacientek v sanatoriu potratí, a nějakých tradičních explicitních projevů poruch příjmu potravy se děj vzdal úplně. Collins je pobledlá, vyloženě hnusně nepůsobí, dá se i opíchat, i když se píchnete o její trčící kosti. Rodící se vztah s (homo?) mladíkem ze sanatoria nikoho nedojme, žádný zajímavý rozměr nemá ani vztahový rébus příbuzenstva hlavní hrdinky. Vůbec nejhorší je finální dvacetiminutovka. Film dostane jakýsi surrealistický nádech a všechny šance na průměr si tak pohřbil. Takže jediným doporučením je tu pitominu zajíst. 4/10 (06.05.2019)