Gilmorova děvčata: Rok v životě

Perfektní návrat, který jsem si vážně užila. Byla jsem až překvapená, jak snadno se mi do toho podařilo opět dostat a jak snadno se tvůrcům podařilo navázat na téměř 10 let starý seriál a vůbec to nepůsobilo uměle. Nostalgie je silná čarodějka a stačily první tóny známé melodie a já měla na krajíčku. Slovní přestřelky přesně takové, jaké jsme je milovali před lety. Lauren Graham s Kelly Bishop jsou úžasné a právě jejich momenty patří k těm nejsilnějším i nejzábavnějším. Neměla jsem ani sebemenší problém, jakým směrem se ubral vývoj Rory jako mnoho diváků. Všichni pravděpodobně čekali, že přece ta vzorná, hodná a sebevědomá Rory bude ve 32 letech šéfredaktorka nejprestižnějších novin a bude mít spořádaný milostný život, ale takto život zkrátka nefunguje a na mě to tak celé působilo mnohem opravdověji a nebyl to takový ten klasický "fan-servis". Nejslabším místem je jednoznačně muzikálová část ve třetí epizodě, které se dalo zbytečně moc prostoru. První reakce po slavných závěrečných čtyřech slovech byla, že chci víc, ale pak jsem si uvědomila, že přesně takto to celé vlastně dává dokonalý smysl a pointa, kterou Amy tolik let střežila, je skvělá. (27.11.2016)

Varování: Nepopulární názor. Nelíbilo se mi to a z děvčat jsem byla zklamaná. Taková ta pohoda při sledování původního seriálu tam prostě nebyla. Z obou děvčat se staly silně nesympatický dámy (trapné fórky na účet ostatních, "body shaming" byly asi nejhorší). Lorelai řešící svoji přechodovou krizi bych ještě zvládla, ale Rory, ta Rory do které celá rodina tolik investovala, aby měla otevřené dveře do celého světa dokořán, ta byla domršená solidně. Po 10 letech je z ní vyhořelá údajně reportérka a já nechápu, jak taková osoba mohla mít úspěchy ve škole a pak i v zaměstnání - "Neměl on ten Mitchum Huntzberger vlastně o ní pravdu?" Řekla bych že měl. Do puntíku! Na práci a nakonec i osobní život naprosto nepoužitelná. I ty morální kodexy, ve kterých byla díky Lorelai vychovávaná, se minuly účinkem, protože to celé dopadlo, jak to dopadlo. Za mě skončila ještě hůř než její máma, ta aspoň nespala se zadaným chlapem a i přestože chápu záměr tvůrců celý ten koloběh opakovat, v tomto případě to dodalo ještě větší rozčarování. Pevně doufám, že už žádný pokračování nikdy nebude. (27.12.2022)

Optimistický scénář: Píše se rok 2016, Rory dělá šéfredaktorku New York Gazette (bývalé New York Times, přejmenováno poté, co Stars Hollow bylo zvoleno jako hlavní město USA), stíhá vztah s Loganem, Jessem i Deanem zároveň (musíme přeci nějako uspokojit shipperky, že ano?), Lorelai nyní šéfuje Hiltonu a její manžel Luke stále vlastní bistro, to má nyní ale více poboček než McDonald's. A Edward Herrmann stále žije. Pesimistický scénář: Píše se rok 2016, ruiny civilizace po 3. světové válce matně značí, že tu kdysi vůbec nějaká civilizace byla. Rory, kterou za pár minut nevyhnutelně potká stejný osud, zakopává posledního člena své rodiny, matku Lorelai. Radiace ji zabila stejně jako už zabila 99% lidí. Včetně Paris. A včetně všech kávových zrn. Rory zmoženě upadá na zem, připravena naposledy vydechnout, ale osud s ní má jiné plány. "Rory!" K jejím uším dolehne známý hlas. "Stráže - odveďte ji do bezpečí." "Jak si přejete, vaše Výsosti." Kdo to byl? Blyštivá koruna na jeho hlavě Rory oslepila, nedokázala ho rozpoznat. "Konečně svět docenil moje schopnosti. Prostřídal jsem desítky zaměstnání, takže vím, jak co funguje. Bylo jen logické, abych v tomto nově nastoleném režimu byl něco nového, něco víc, něco jako-" "Král Kirk.", dokončila jeho větu Rory s lehce šokovaným výrazem na tváři. Realita: Píše se rok 2016, někomu se daří, někomu ne, někdo má rodinu, někdo ne. Stejně jako v normálním životě. Vzhledem k tomu, že vyšla z Revivalu nejlépe, to beru hlavně jako hezkou tečku pro Kelly Bishop, dokud je ještě živá. Obešel bych se bez natahovaných pasáží muzikálu a Life and Death Brigade, jinak jsem si tento nostalgický výlet užil. Rozhodně doufám, že ještě nějaký ten rok ze života GG uvidíme a dozvíme se odpovědi na to, jak dopadla Paris nebo jaký dopad měla ona "slavná" poslední 4 slova na Gilmorova děvčata. Samostatně by to ještě šlo, ale kdykoliv se vrátím ke klasickým GG, tak zjistím, že A Year in the Life je kvalitou tak poloviční. (06.12.2016)

A tak jsem deset let čekala a ani jsem si nemyslela, že bych se kdy ještě dočkala. A pak přišla zpráva o nových dílech a já byla nadšená a když jsem se pak dozvěděla, že se navíc vrací (skoro) kompletní sestava herců, tak jsem nemohla být šťastnější. Bylo zvláštní se po tolika letech vrátit zpátky. Bylo to nostalgické, občas nelogické, ale humor zůstal, některé postavy se opravdu objevili jen na skok, ale potěšil mě i sebemenší navrátilec, který přišel jen říct ahoj. Některé díly byly horší (Summer), některé lepší. Ale Fall mi to krásně vynahradil a i když takovýhle konec jsem nečekala, ani nepředpokládala, tak je to vlastně krásné ukončení a lepší si snad fanoušci nemohli přát. "To the circle of life" 4* (25.12.2016)

Jen málo pokračování dokáže dostát kvalitě původních sérií, u Gilmorek se to ale docela podařilo. A Year in the Life má dobře napsané dialogy, téměř všechny původní herce, atmosféru, humor i dojemné chvilky... pro fanoušky je to opravdu návrat do Stars Hollow. První a poslední díl, režírované Amy, jsou lepší než prostřední dva. Zejména scény s muzikálem ve třetím díle patří k slabším místům série a proklikáním o nic nepřijdete. Přála bych si trochu více prostoru pro Jesse a Deana, ale well... nothing´s perfect. Konec, i když s cliffhangerem, je podle mě důstojný a nepotřebuje pokračování, takhle se "circle of life" skutečně uzavírá. Obecně - spokojenost. :) (26.11.2016)