Den, kdy nevyšlo slunce

Možná přeháním, ale tenhle snímek jsem si celkem užil. Prvně jsem si přečetl komentáře a velice mě překvapil kolega Siegmund, který zde vypsal pár postřehů z filmu. Upřímně, ničeho takového jsem si nevšiml, i když jsem to viděl. Snažil jsem se během děje pochopit, co se vlastně stalo a co se bude dít dál. Zaskočily mě přeskoky mezi současností a minulostí v situacích, které se odehrály před vraždou movitého Horáka, poté už jsem si na ně zvykl a dá se říct, že bych podobný děj dokázal srovnat s epizodou mých oblíbených Krajních mezí. Právě takto konstruovaný děj donutí diváka koukat se až do konce a přemýšlet, jak příběh dopadne. Naprosto mě ale překvapilo konečné rozuzlení a právě za toto je těch 5 hvězdiček. Žasnul jsem i pár okamžiků po titulcích. Z jediného důvodu. Detektivních filmů, neřku seriálů, je nespočet. A vymyslet další originální děj a zápletku dá už docela zabrat. (12.08.2009)

Film je vlastně zajímavý jen pro jednu jedinou věc. Je vyprávěn retrospektivně a tedy sledujeme kroky vražedkyně krok po kroku místo běžného vyšetřování. Ovšem...zaráží mě jedna věc. Do poslední chvíle jsem si myslel, že Eva Martina Horáka otrávila. Jenže ona ho zabila elektrickým proudem. A to je věc vskutku podivná. Vyšetřovatelé totiž okamžitě uzavírají případ s tím, že se opil a přehnal to s prášky. Nejsem sice kriminalista, pouze sečtělý divák kriminálních seriálů, ale mám pocit, že by museli najít na jeho těle známky po úrazu elektřinou, tedy popáleniny ač drobné a tedy sebevražda nedává smysl. Buď tedy vyšetřování odflákli, anebo to tvůrcům nedošlo. Kdo ví. Každopádně s šokujícím závěrem přišli tvůrci až na opravdový závěr, takže počkat se vyplatí. (13.07.2020)

Nevěrohodná detektivka s naprosto debilním koncem, kterému jsem ani jaksi neporozuměl. Takhle se to nedělá paní Němcová. Je pravda, že po roce 2000 už nic obstojného nenatočila a scénáristka Jitka Musilová je podepsaná pod zhovadilost Ordinace v Růžové zahradě, není se tedy čemu divit, že i tento televizní film stojí za prd. (06.12.2018)

Stabilní zvyky porušeny a něco není v pořádku. Pes není venku a ve vaně je mrtvola. K tomu vlezlá – řekněme raději všímavá – sousedka. V rámečku chybí fotky. Dlouhý jako celkem civilní a pravděpodobný vyšetřovatel. Jen nevím, jsou-li dnešní policisté tak ohleduplní a se zájmem o pozůstalé. Snad jen to neustálé kolísaní mezi z černobílé na barevnou a naopak si autoři mohli odpustit. Klíčem asi bude příliš rychle vyzvednutý rotvajler z útulku. Nešvar nejen českých filmů – hudba je místy tak hlasitá, že přes ni není dobře rozumět slovům. Stejně tak příliš řvavá a dramatická a ve vypjatých situacích příliš dlouhá. Jungmanová je vážně dobrá, předvádí škálu přesvědčivých výkonů v různých převlecích. Jako uťáplá těhule je bezchybná, stejně jako sexy vamp v červeném. Paruky jí vyloženě sluší. Nebýt kamaráda a ctitele Petry Jungmanové, asi bych se na to nedívala, prostě by mi to v programu uniklo. Neb český film obecně a inscenace ČT nepatří právě k mým oblíbeným. Potažmo Vladimír Dlouhý. Musím uznat, že zde jak on, tak jeho životní partnerka podali soustředěný, přirozený, civilní výkon. Pravděpodobný, žádné přehnané herectví nováckého, nedej bože primáckého typu. V epizodní roličce charismatický Jiří Dvořák. Prachař špatný nebyl, ale za tandemem Dlouhý – Jungmanová přece jen zaostával. Scénář nosný, celkem pravděpodobný (i když Kopytem sem, kopytem tam už tady bylo). Dialogy uvolněné a plynoucí, střídmé a věcné. Apointa jako třešnička na dortu. (13.10.2008)

Zprvu to vypadá na klasickou detektivku s obvyklým schématem: detektiv obchází, vyptává se a postupně odhaluje. Záhy se ale hlavní postavou stává mladá žena, detektivka dostává přívlastek psychologická a v tomto případě to bohužel znamená snížení tempa a napětí. Příběh sám o sobě ale není špatný - totožnost pachatele lze sice vytušit brzy a snadno, ale tvůrci naštěstí nemají diváky za hlupáky a v závěru dovedou překvapit a zapůsobit odhalením jedné důležité skutečnosti (a protože jsem od prvního zhlédnutí konec úspěšně zapomněl, byl jsem překvapen i podruhé :). Ovšem je to spíše námět na jeden díl nějakého seriálu. Nedávno jsem sledoval slovenské Mesto tieňov a do něj by se tento příběh přesně hodil - a mnohem více by v rámci padesátiminutové epizody zapůsobil. Tvůrci Dne, kdy nevyšlo slunce si sice místy zajímavě pohrají s kamerou, ale jsou to spíše samoúčelné hrátky a téma filmu tím nijak umělecky nepovýší (o což se asi snaží). (11.08.2008)