Tři billboardy kousek za Ebbingem

Tento film mi zostane v pamäti, ako jeden z tych, ktory ma velmi zaujal hlavne vdaka zaujimavemu scenaru. Sympaticky mi bol Woody Harrelson, ktory si to riadne odniesol, ale aj Sam Rockwell v ulohe arogantneho policajta. Avsak potesila ma aj Frances McDormand, ktoru som prvykrat spoznal vo filme FARGO (1996) v ulohe, za ktoru tiez dostala Oscara a mozno aj preto som si pocas tohto filmu myslel, ze s tymto filmom maju nieco spolocne aj bratia Coenovci, proste ten dej filmu k nim uplne pasoval, ale nemaju tu ziadny podiel. Skoda len toho zaveru, ktory nebol dotiahnuty uplne dokonca a ci uz sa tam malo stat cokolvek, divak si musi sam domysliet, co asi sa tam mohlo odohrat.............. Film zo siedmich nominacii ziskal dvoch Oscarov a to za najl. herecku v hlavnej ulohe pre F. McDormand a najl. herca vo vedl. ulohe pre Sama Rockwella. Nominovany bol za vedl. ulohu aj Woody Harrelson. V kategorii najlepsi film v konkurencii zvitazil THE SHAPE OF WATER (2017) Guillerma del Tora. Nominovany bol aj za hudbu Cartera Burwella, avsak Akademia sa rozhodla dat sosku filmu THE SHAPE OF WATER – Alexandra Desplata. (28.12.2019)

Martin McDonagh by měl točit mnohem víc a doufám, že i bude po tomto úspěchu. Když jsem si totiž říkal, že bych rád nakoukal i jeho další filmy, s hrůzou jsem zjistil, že jsem viděl tři ze čtyř jeho filmů (a ten jeden je pouze krátkometrážní) a po tomhle skvostu bych si rád dal další dávku. Tři billboardy totiž jsou (a skoro až kultovní kousek V Bruggách odpustí) vynikající černou komedií s neskutečně funkční emocionální linkou a McDonaghovo zatím nejlepší štací (a vřele doporučuji i 7 psychopatů). Ačkoliv mi film pocitově přišel tak o patnáct minut delší, než jsem si předem přečetl, že je, tak jsem se nenudil ani minutu, občas jsem se nahlas smál a místy to u mě probudilo málokdy vídané emoce a na konci silný motiv k přemýšlení. Půl práce ale samozřejmě odvádějí perfektně zvolení herci, v čele neskutečným Woody Harrelsonem, kterého jsem už viděl v mnoha skvělých rolích, ale tady mě absolutně dostal a mám chuť dohánět resty alespoň u něj. A nemůžu nezmínit ještě minimálně neméně skvělou Frances McDormand, kterou jsem si po shlédnutí traileru a menším pozapomnění spletl nevím proč s Jennifer Jason Leigh (kterou nemám moc rád) a předem jsem jí viděl jako velkou slabinu filmu, ale opak se stal pravdou. Je opravdu veliká škoda, že jeden z nejlepších filmů loňského roku nebude pro běžné diváctvo papírově tolik zajímavé a moc lidí Tři billboardy kousek za Ebbingem v kině pravděpodobně neuvidí, pokud ovšem alespoň jednoho jedince přiměji k návštěvě kina, svou práci jsem odvedl. A já si na to ještě zajdu jednou za prachy (EDIT, nezašel jsem, ale i doma to byl neodolatelný zážitek)...10/10 (19.01.2018)

Divák je každý rok tak zasycen blockbustery za několik desítek milionů, že si pořádně ani nevšímá menších filmů. A je to celkem škoda, protože i malý film může být dobrý. Důkazem jsou právě Tři billboardy kousek za Ebbingem pod režijní a scenáristickou taktovkou Martina McDonagha. Tři billboary ale rozhodně nejsou kriminálním thrillerem jak tvrdí trailery ale dokáže diváka šokovat. McDonagh se ani tolik nesnáží točit kriminálku ale spíše satyru o americkém zapadákově a jejím lidu. Celé se to točí kolem tří hrdinů: Haynesové, Willoughbyho a Dixona. Každá ta postava má duši, každá postava má zajímavý vývoj, každá postava je perfektně ztvárněná. Frances McDormand je perfektní, Woody Harrelson skvělý ale Sam Rockwell to je úplně jiná liga a snad jeho nejlepší výkon v celé kariéře. Několik scén se záměrně zvrtne cestou, kterou by divák nečekal a mají geniální pointu. Mezi postavami funguje perfektní ping-pongový dialog kde každá postava ihned nečekaně zareaguje: Ví vaše matka, že mučíte negry? Nemučím... a dnes se musí říkat mučit afroameričany. Nebo hádka matky a dcery která se zvrtne v tom, že jí matka popřeje aby jí znásilnili. A nejlepší na tom je, že ta v těch scénách funguje atmosféra a do těch postav se někdo dokáže vcítit. Do půlky jsem si říkal, že jde o perfektní film, výbornou satyru s chytrým pracováním a postavami. Po půlce filmu ale nastane zvrat, následují 2-4 scény a následně když se ve městě začíná svítat k většímu pořádku ten film už v podstatě neví co dál a ztrácí oproti té první výborné polovině i přesto, že ta komornost stále skvěle funguje a v závěru dokonce dojde k něčemu, co by divák nečekal a zůstane napjatý i krátce po začátku titulků. Jedná se prostě o fajn práci s výborným přesahem a vším možným ale druhá půlka je slabší než první. Rockwell ale na Oscara! (20.01.2018)

Tři billboardy za Ebbingem, za placatým kamenem, opíchal vrah holce píču až pak chytla plamenem. Holt někomu se zapalujou lýtka, někomu hoří tváře no a někdo holku po mrdu, který byl chtěný jen jednostranně, zapálí a nechá uhořet. A tak tu máme postarší, krapet víc nasranou matku, co na tři billboardy nechá hlásat, jak policie v čele s Woodym stojí za hovno či zkrvavenej chrchel a ty tři billboardy začnou všechny tak trochu srát. Holt pro pravdu se každej zlobí a když Vám někdo takhle silně dává najevo, že umíte hovno, dotkne se to celýho policejního sboru i okolí. Mildred ale má srdce na pravém místě (takže na levé straně hrudníku) a tak jí je naštěstí u prdele, co si myslí okolí o jejím protestu. Navíc sama nese svůj díl viny a kdyby místo řevu "ať Tě cestou znásilněj" dala dceři na taxíka, mohla se s ní hádat dodnes. Takhle se může hádat už jen s bejvalym, se synem, se zástupcem šerifa, s šerifem, s trpaslíkem, s celým Ebbingem a sama se sebou, jelikož pocit viny je svině. Woody si to nechá během filmu projít hlavou, zástupce šerifa lehce pohoří, trpaslík starou Sněhurku neoprcá a celkově všichni se budou nacházet v dost depresivní situaci. Jelikož jsem svině a velmi mě těší, když se průsery dějou konečně i někomu jinýmu než mně, musím uznale pokejvat palicí, že tohle dráma se povedlo jak trojka se dvěma holkama po měsíčním půstu. Jo a pozor, komentář obsahuje bojlery. (25.03.2018)

„Je maminka opilá, táto?“ - „Ne, ne. Má jen trochu migrénu. Malou migrénu de Chardonnay.“ Po filmu V Bruggách jsem nad McDonaghem zlomil hůl. V přesvědčení, že navždy. Ale jeho nový počin mě nakonec svým tématem zlákal. A takovou pecku jsem věru nečekal! Ten film jde až na dřeň. Jak ve scénách „odlehčených“, tak těch ryze vážných. Černý, neotřelý humor byl skvělý, vyšetřování si udržovalo slušnou hladinku napětí a ani žádné emoční vydírání skrz traumata postav se nekonalo. Mildred totiž jednoduše fandit musíte, a to ne nutně jen pro to, co se jí stalo, ale hlavně kvůli tomu, jak se s ničím a nikým neštve. Třeba po takové přednášce „ctihodnému Otci“, kterého si namazala na chleba (a mluvila mi z duše), jsem měl chuť začít tleskat ve stoje (příklad za všechny). Pravda, snímek má trošku slabinu v podobě konce, který není tak výborný jako zbytek filmu, ale ta otevřenost mi vůbec nevadila. Možná lehce nadhodnotím, ale slabší plný počet rád dám. „Ty billboardy ti ji nevrátí, Mildred.“ - „To ani mrdání devatenáctky, Charlie.“ (24.02.2018)