Hrůza na jevišti

,,VRAHOVIA SA VRACAJÚ NA MIESTO ČINU, NIE DO DIVADLA." __ Dej som si pôvodne predstavoval úplne inak, avšak zásluhou vybrúseného scenára som boj aj tak veľmi spokojný. Vo ,,Hrôze na javisku" sa stretávame s radom motívov, ktoré Hitchcock uplatnil vo svojich dielach už predtým a ešte dôraznejšie s nimi začal pracovať neskôr. Máme tu zámenu identít, ,,nepravého páchateľa" na úteku snažiaceho sa ,,očistiť svoje meno" a čo je absolútne skvelé - bez toho, aby som priveľmi prezradil - je tu uplatnená falošná retrospektíva, ktorá otočí záverečný zvrat hore nohami a dodá posledným piatim minútam neobyčajné napätie. Pripomienky k údajnému afektovanému herectvu Marlene Dietrich sa nemôžu brať natoľko vážne zvlášť, keď vezmeme do úvahy, že svoju kariéru začala ako veľká hviezda končiacej sa nemej éry a okrem toho tu ,,hrá herečku". Film občas pôsobí nadbytočne a možno miestami taký ozaj je, rovnako tiež fakt, že niečo obdobné sa v skutočnosti jednoducho nemôže stať, avšak tieto nedostatky sú však vykompenzované skvelým uštipačným humorom (napr. nutnosť dáždnikov počas záhradného predstavenia). Hitchcockov zásadný film. (932. hodnotenie, 81. komentár k filmu) (26.07.2020)

Začínám mít zpětně dojem, že Mistr Hitchcock byl stejně rozjařený a nad věcí filmu vysoko postavený pán jako třeba Jacques Tati, jenom ho na rozdíl od JT neskonale bavilo to rafinovaně vzavinovávat a schovávat do různých pater samotné stavby filmu. Zřejmě mě čeká přehlédnout a přehodnotit celou jeho tvorbu novýma, pronikavějšíma očima. *** Tady dává další rozmarnou lekci ze svého semináře Filmové umění vs. realita (více v mém komentáři k Muži, který věděl příliš mnoho) a tentokrát si před závorku vytknul samo herectví, zastávání rolí, až se pro samé role na (filmovém) jevišti i ve (filmové) realitě málem vytratí příběh, který jste chtěli sledovat. Film je od počátku pomotaný, téměř každá postava zastává více rolí, než je možné naráz zvládnout, a uděluje více rolí ostatním postavám. Role se nezřízeně množí - pomáhá tomu nejen okolnost, že mladá herečka Eve se rozhodne předstírat, že je asistentkou slavné divy, aby přišla na kloub okolnostem vraždy, z níž je obviněn její milý. Nesmírně tomu přispívá skutečnost, že její tatínek má zálibu v detektivkách a v hlavě se mu rojí nápady, do nichž okamžitě všechny kolem sebe obsazuje, právě jako fakt, že její maminka má potíže s pamětí a každý v jejím světě vystupuje v nekonečně mnoha rolích tak vůbec. Čehož její manžel hojně a potěšeně využívá a identity se množí jako houby po dešti. Ale nikdo není jednoduše sám sebou, role se násobí a kumulují a také nazvájem vyvracejí, zmatky rostu a přitom hraní rolí a předstírání je prvotní příčinou katastrofy, k níž došlo, i klíčem k jejímu rozřešení. K pointě budiž dodáno, že je stejně nekompromisní jako nutná. Ačkoli celý film je královsky zábavnou rozjařenou filmovou radovánkou a rafinovaným, vesele filosofujícím komentářem k podstatě, povaze, svobodám i nesvobodám obsazování se do rolí , guilotinově břitký závěr je jediným možným východiskem - z příběhu, v němž se role tak nekontrolovaně rozbujely, že to člověka dohnalo až za okraj sebe, tam, kde se přestává sám chápat a poznávat, za hranice srozumitelné postavy, se nelze v úplnosti vyvázat jinak než smrtí, uštváním. Fanfarónsky zkonstruované dílo, které se pod pláštíkem rozmarné a převelice zábavné etudy dotýká samotné podstavy osobnostní zpronevěry, šílenství a zániku člověka, který propadne kouzlu unikání z role do role, jakmile mu na pokračování v rozehraném příběhu nestačí síly. Čím víc se tu Hitchcock zaobírá herectvím a filmovou/divadelní tkatikou, tím víc toho odkrývá o slabošské povaze člověka obecně. (25.08.2015)

Podle ohlasů jsem čekala „nejslabšího Hitchcocka“, ale nakonec jsem byla příjemně překvapena. Tohle byla prostě ta správná směs napětí a zábavy. Je tu tradiční Hitchcockovo téma nespravedlivě obviněného muže prchajícího před zákonem, ale tentokrát opravdu v netradiční formě a se skvělou pointou. Kromě toho mě doopravdy zaujala romantická linie, kdy jsem hrdince přála, aby konečně prohlédla a "vybrala si správně". Co se týče herců, tak si rozhodně nestěžuji. Představitel Coopera je skvělý hlavně ke konci, Jane Wyman vypadá jako starší sestra Audrey Tautou a Marlene Dietrich je sice „afektovaná dáma“, ale k téhle roli to sedlo. Velice silné 4* a třeba časem půjdu ještě výš. (06.08.2007)

Tenhle film doslova udělaly dvě písně v interpretaci Marlene Dietrich The Laziest Gal in Town (slova Cole Poter) a La vie en rose (slova Édith Piaf), ať se vám to líbí anebo ne. Filmy Hitche nejsou zdaleka protkány jen jeho osobností. Nebo takovými těmi zlepšováky typu nespolehlivý vypravěč. Ale i ve své době se omylem doufalo, že se vedle Marleny dokáže prosadit Jane Wyman. Inu, naivní představa. It's not 'cause I wouldn't / It's not 'cause I shouldn't, honey / And, you know, that it's not 'cause I couldn't / It's simply because I'm the laziest gal in town... (13.02.2009)

Je to docela zajímavé, ale tento film je jedinou spoluprácí Mistra s Marlene Dietrich, které si tak vážil a která byla snad jedinou herečkou, jíž trpěl odmluvy a vlastní hlavu. Naproti tomu se Hitchcock ne a ne dohodnout s Jane Wyman, které nebylo zrovna po chuti dělat Marlene křoví. No a minimálně podle POMA to dopadlo tak, že Wyman je tou hlavní. Já si to tedy nemyslím, ale názory mohou být různé. Film potěší především tím, jak Hitchock znevážil pravidlo o pravdivých pohledech do minulosti, na což mu skočili snad všichni. (23.04.2005)