Případ Sloane

Režisér John Madden a debutující scenárista Jonathan Perera na rozdíl od tvůrců filmů jako Podfukáři (2013) nepodlehli touze překvapovat diváka na úkor příběhové logiky a nepomáhají si neférovými úhybnými manévry, které by celou zápletku postavily na hlavu. Nelžou a nevymýšlejí si nemožné (dokonce i švábi s mikrokamerou na zádech jsou dnes realitou), jenom nám zkrátka neříkají všechno. Práce s informacemi je přitom alfou i omegou také pro Elizabeth, která si potrpí na přesných faktech a větu „I don’t know“ nebere za odpověď. Více zde. 90% (25.06.2017)

Je debutující Jonathan Perera pseudonymem Aarona Sorkina či není? Toť otázka. Spíše však není, jelikož tak do morku kostí ryze sorkinovský scénář by přes veškerou snahu nevyplodil ani Sorkin sám. Kulometné deklamující dialogy, neustálý frenetický pohyb, samá kvádra a kostýmky, prosklené kanceláře, postavy slouží čistě jako nositelé světonázorů/postojů, herci z Newsroomu, zákulisí a politikaření s vysokou politikou úzce propojené profese (v tomto případě lobbingu) a tak dále. Ano, jde o názorově neskrývaně angažovaný snímek (ve stylu Životu Davida Galea a jeho postoji vůči trestu smrti), ale to není na překážku vůbec ničemu. Je to totiž podchycené sofistikovaně i s citem. Navíc v jádru jde o sakra zdařilou heistovku, která dodržuje veškerá pravidla žánru. A to i bez loupeže jako takové. Zkušenější divák nepochybně finální tah prokoukne hned zpočátku (což mu nijak neubírá na působivém podání), ale na škodu tu není vůbec ničemu, protože to oplývá natolik nekompromisním tahem na branku, gradací (nemalý podíl na tom má, jak jinak, Max Richter), chladným vizuálem a hereckými výkony, že si to lze vychutnat na více úrovních než pouze jako "levičácký lobbing za zpřísnění pravidel pro nákup zbraní a čistší politiku". (29.08.2018)

Fantastická Jessica Chastain - tak jako už několikrát před tím u jejích starších rolí, i zde mi byl dopřán velký požitek z jejího herectví. Nejenom díky ní mi to uteklo jako nic, ačkoli to má přes dvě hodiny - až mi bylo na konci skoro líto, že už toho víc nebude (závěrečné rozuzlení je zde navíc zcela skvostné, byť možná lehce předvídatelné). (02.04.2022)

"V tomhle městě nejsi od práskače nikdy dál než dva metry." Mám velkou úctu k lidem, kteří nikdy nespí, neustále kují lobbistické pikle, preventivně nikomu nevěří a myslí dvě partie dopředu. Spíš se jich tedy bojím a Elizabeth Sloane je jednou z nich. Přesto bylo úchvatné sledovat její souboj s druhým dodatkem, taky mě ohromila její předvídavost a její závěrečný monolog byl prostě vynikající. Už jsem slyšel spoustu "legendárních" filmových právnických keců, ale tyhle si budu dobře pamatovat. Stejně jako Lukášovo evangelium, kdybych náhodou potkal nadrženou jeptišku. (30.03.2018)

Neuhranulo. Celou dobu sledujeme jednu káču, příliš ambiciózní, zahleděnou, cílevědomou a přes mrtvoly kráčející, kterak pro dobro obětuje sama sebe? Ne, nepřesvědčila mě v tom. Scénáristická klička sice dobrá, ale celou dobu k ní nic nesměřovalo, takže jako když měli námět hlavní dějové linky, ale nevěděli, jak by k ní mělo dojít, tak se něco rychle splácalo. O půl hodiny méně počátečního politikaření a nic by se nestalo. (07.01.2018)