Ostré předměty

Strašně se to táhne. Ony ani předchozí adaptace románů od Gillian Flynn neměly žádné převratné tempo, ale tady to v těch osmi dílech to bylo místy nesnesitelné. Všechny silné monmenty, a že se jich tu našlo, tak zůstávaly upozaděné a kolikrát mi dalo práci si jich všimnout. Vyloženě zábavná mi tak přišla jen závěrečná část, což je málo. Pokud něco resp. někdo zaslouží absolutorium, tak jsou to herečky. Amy Adams je skvělá ve všech ohledech, začínají Eliza Scanlen je velikánskou nadějí do budoucna a Patricii Clarkson budete spolehlivě nenávidět. Ale to, že si zúčastněné dámy sáhly až na dno svých sil, zamrzí vzhledem k výsledku o to víc. Stáhnout to do tří dílů, nebo i do dvouhodinového filmu, byla by z toho pecka. Takhle se jedná jen o výtečně zahraný průměr. 50% (30.08.2018)

Valléeho americká režisérská kariéra stála na tom, že dokázal svébytně, nejednoznačně a relativně naturalisticky zpracovat témata, která by pod většinou jiných tvůrců skončila jako úlisné motivační kýče. Když se ale jeho schopnosti mohly konečně spojit s bezvýchodnou dusivostí předlohy Gillian Flynn, vyčepal se jeho potenciál naplno. Sharp Objects je osm hodin sledování umořeného statického jižanského města s rezignovanými, duševně nemocnými postavami, snímanými optikou traumatizované alkoholičky. A proto vše sledujeme nijak zvlášť pohodlnou formální metodou statických záběrů, které jsou ale točené z ruky, do oněch záběrů se občas dostanou postavy či odrazy postav, které ve scéně vůbec nemají být, to vše sem tam naruší traumatický půl sekundový flashback, přičemž do toho hraje téměř výlučně diegetická hudba z autorádií či z reproduktorů někde v pozadí. Většina postav mluví unaveným pološeptem a nikdy nic neřeknou. Všichni mají své stimuly a rituály, kterými zaplňují nijakost všedních dní. U minisérie bych nečekal takovou důkladnou snahu udržovat diváka po celou dobu v nenaplněné flustraci s nepříjemnými postavami, kde od prvního do posledního záběru se vše odehrává ve stejné plouživé rychlosti bez jakékoli gradace či satisfakce. Neuchopitelná všudypřítomnost zla z toho dělá jeden z nejsilnějších hororových zážitků vůbec, kdy po každém díle jsem se bál rychle otočit hlavou. (10.09.2022)

Ostré předměty se ve všech svých částech pyšní až tak moc osobitou atmosférou a vizionářskou režií, že skoro nezbyde prostor pro jakýkoliv drsnější thriller. Vyšetřování (které se klidně dalo trochu pojmout stylem ala Temný případ) se tím pádem kvůli sklonům spíše k hutnému dramatu odsouvá do pozadí, a pracuje se hlavně s psychologií charakterů na úkor mrazivého napětí (jak tomu bylo v knize). Vallée mi tím akorát dokazuje, že je mistrem spíš krutých dramat než strhujících příběhů, ale nevadí mi to. Všechny ty hravé flashbacky, houbičkový vizuál a cit pro (ne)nápadné osvětlující detaily jsou totiž super. (26.10.2018)

Jean-Marc Vallée po Big Little Lies opäť kraľuje a vytvára parádnu atmosféru - tentokrát južanskú gotiku v odtieňoch zelenej. Amy Adams je absolútne fantastická, Patricia Clarkson a Eliza Scanlen tiež výborné, diera kdesi v Missouri parádna, výrazný soundtrack (Led Zeppelin!), skvelý strih a vizuál, ktorý je na úrovni filmov. Nad scenárom by sa síce dalo hútať a hľadať v ňom diery a slabé miesta, ale hoci je príbeh klasická šablóna o temnom "detektívovi", ktorý prichádza do zapadákova vyšetrovať brutálne vraždy, nielenže mi to nevadí, ale presne toto môžem a vo veľkých dávkach. 9/10 (21.02.2021)

Veľmi precenený film, ktorý stavia len na atmosfére (a chce sa podobať na True Detective) na úkor nejakej väčšej akcie, prekvapenia, proste to nemá drive. Verím, že v knihe to mohlo fungovať, v televízii je to inak. Polovicu časti čumíte na zjazvenú Amy Adams, ktorá sa sebapoškodzuje, mne je ale záhadou, ako to zvládla dokonca aj na chrbáte. Čumíte a nič sa nedeje, buď šoféruje, prechádza sa a keď už niekoho stretne, tak je tam len málo dialógov. A to super prekvapko v posledných 10 sekundách, to bol naozaj niekto prekvapený? V tej dedine plnej pošukov boli najviac podozrivé práve osoby, ktoré sa ukázali byť páchateľmi. (22.09.2018)