Tajemná vražda na Manhattanu

Do detailu promyšlený střet žánrů, nabízející humornou procházku tmavými zákoutími manhatannského hotelu, ve kterém se udála vražda. Skvěle funguje všespojují hudba, reportážní "neposedná" kamera, na kterou jsme z některých Woodyho filmů tak dobře zvyklí. Slovní přestřelky nikdy nevypadaly lépe. Když nechám stranou Woodyho "novou" produkci (od 2000), pro mě jasně nejlepší Allenův film. (11.07.2010)

Rozhodně to není Woody Allen, který by mě dostal. Ten příběh sám o sobě není špatný, děj má docela dobrý, skoro až nečekaný vývoj, ale v tom allenovském stylu mi to najednou moc nesedělo. Allenova postava mi tam přišla skoro zbytečná a nudně allenovská. Tohle jsou ale čistě mé subjektivní pocity, které mi sledování kazily. (14.03.2018)

Nikomu nic zlého, ale asi je dobře, že Woodyho krátce před Tajemnou vraždou opustila Mia Farrow. Ani při veškerém jejím talentu by spolu netvořili tak dokonale sehraný pár jako Woody s Diane. Jejich dva stárnoucí manželé, kterým diskuze o včasném rezervování společného hrobu ještě připadají úsměvné, tvoří dvojku ideální do další Allenovy vztahové komedie. Z vůle škodolibého osudu se však ocitají v noirovém krimithrilleru. Tajemná vražda výborně funguje jako komedie i jako detektivka, přičemž obojí nespojuje jenom skvělý jazzový soundtrack. Mít na to dost objemné plíce, u scény z výtahu tajím dech a řvu smíchy naráz. Kroužek televizí vyškolených vyšetřovatelů-teoretiků doplňují neméně šarmantní Alan Alda a Anjelica Huston. Allen cituje nejen Hitchcocka (autobus s živou-mrtvou je vyzdoben nápisem VERTIGO), ale taky třeba Pojistku smrti nebo Dámu ze Šanghaje, jejíž finále si v podstatě vypůjčil. Veškeré laškování s noirem každopádně nikdy nevytěsňuje prvořadé hláškování. Hlášek, které máte chuť okamžitě sdělit všem známým milovníkům chytrého humoru, není málo. Což je obdobný eufemismus jako „Jeffrey Dahmer zavraždil pouze 17 lidí“. 85% Zajímavé komentáře: Oskar, FlyBoy (30.04.2009)

Woody se na začátku 90. let rozešel se „seriózní“ Mia Farrow, vzpomněl si na „laškující“ Diane Keaton, vzpomněl si na taktéž svůj osobnostní protiklad (šaramantní Alan Alda, který má vše, co Woody nemá) a namísto romantických dramat z let 80tých a 90tých nechal vzpomenout na komediální kořeny z let 70tých. Svůj film zrealizoval Woody typicky svépomocí. A nutno dodat, že v něčem ta hořečnatá aktivita připomíná příjezd lunaparku. Woody se zkrátka vyčerpal. I když je jeho svět intelektuálů z Manhattanu stále milý a nikterak nevadí, že mu je vlastní repetitivnost a čerpání z vlastních i cizích zdrojů. Woody Allen dobře ví, že i z neumělého romanticko-zaláskovaného vnitřního monologu se přelomem věty může stát kousavá satirická vložka, která exploduje v narušený stereotyp / duchovní komedii / epigramatickou klauniádu. (27.12.2007)

"Když slyším Wagnera, mám nutkání obsadit Polsko." Můj nejoblíbenější Woodyho film. Do té doby bych nevěřil, že je možné diváka udržovat v tísnivém napětí a souběžně ho odbourávat neskutečně vtipným textem. Navíc blonďatá bestie Mia Farrow se bezděky postarala o to, že Diane Keatonová se nejen po letech znovu sešla s Allenem, ale dostala od něj snad nejhezčí roli své kariéry. Přidali se duchovně spříznění Alda a Hustonová, můj oblíbený swing a rafinované odkazy na Okno do dvora, Vertigo Dámu ze Šanghaje a Pojistku smrti. A to vše ve zdánlivě jednoduchém, leč hutném příběhu opršelého manželství, které natře novým lakem až vyšetřování vraždy. ;-) Miluju Tě, Woody. 100 % (19.02.2003)