Tajemná vražda na Manhattanu

Detektivka, u které komediální skeče hrají stejnou roli? Až do těchto dnů jsem si o tom mohl jen nechat zdát. Glosy Humphreyho Bogarta na sto způsobů nebo sarkastické poznámky Audrey Hepburn v "Šarádě" byly sice fajn, ale nikdy prvky mystérií a cukání koutků nebyly tak dokonale vyvážené a zároveň nepřekážející si, ani "Láska a smrt" nedosáhla takového účinku, ani se nevidím, že je mezi zdejšími uživateli toto dílo tak oblíbené. Nejzábavnější detektivka všech dob, a přitom stejně napínavá jako kterýkoli vybraný Hitchcock. Návrat sympatické Diane Keaton po Woodyho bok se zdařil na výbornou, navíc když si takto dokonale prohodili role - ve starších filmech jsem byl spíše zvyklý, že Woody je ten aktivnější a snaží se rozmotat pomyslnou šnůru, tentokrát tato odpovědnost přešla na druhý břeh. Neméně kvalitně herecké obsazení doplňují také Alan Alda a Anjelica Huston. Odkazy na starší filmy noir (sledování Pojistky smrti, vyvrcholení a'la Dáma ze Šanghaje) sice zaujmou, ale mám pocit, že nějak výraznou roli v příběhu nehrají, chtělo by je to využít důmyslněji. Je to ale jediný zádrhel, který na celku vidím, film si zasluhuje plným právem pět hvězd, už jen proto, že Woody na hokeji se nevidí až tak často (byť si mohl vybrat lepší tým, než jsou Rangers). :-)) "Připomeň mi, ať koupím všechny Wagnerovy desky a půjčím si motorovou pilu." (05.08.2010)

Jak víš, že to byla ona, vypadal tam popel, snad na paní Houstonovou? Nebylo to možná tak silvestrovské, jak jsem čekal, ale paráda. Takhle si představuji inteligentní komedii. Tentokrát navíc nejen zábavná, ale i napínavá Allenovka s nezvykle epickým finále, která navrch skvěle pobaví a po skončení vlastně nemám, co vytknout. Diane Keaton+Woody jako ta aktivní a ten zastrašený  jsou skvělá dvojka a líbili se mi tady třeba více než u Annie Hallové v sedmdesatkách. I když se blíží Silvestr, tak mi veřte každé slovo o genialitě  tohoto filmu o geniálním zločinu.  Neumím blafovat  (30.12.2022)

Woody Allen v nejlepší formě! Jako by nestačilo, že napětí, které se nenápadně vyklubalo z úsměvného stihomamu, bylo totálně pohlcující, ještě stíhalo odbíhat od hlavního tématu, aby se vracelo s přívalem vtipných narážek a navíc řešilo náznaky krize středního věku i partnerských deziluzí. Řeknu vám, mít Woodyho doma, odpustím mu i sexuální obtěžování adoptovaných nezletilek, neznám lepšího léku na splín, než jeho uštěpačné poznámky typu: "Šetři si blázniviny na menopauzu"... "Nemůžu Wagnera poslouchat, mám nutkání podrobit si Polsko"... či "Život mi probíhá před očima, nejhorší je, jak řídím ojetý auto" :-D. Krom vizuálního ohromení zrcadlovou noir scénou za plátnem mě čekalo i příjemné překvapení v podobě jindy mnou špatně přijímaného, šedesátizubého Alana Aldy i oblíbené Anjelicy Huston... špatně se mi to říká - jsem zbavená výhrad, jsem umlčená!... Snad jen, kde ta Keatonová šije? ;-) (04.09.2013)

„Věřil bys tomu? Někdo zabil 12 lidí. Rozporcoval je a snědl.“ / „Tomu říkám alternativní životní styl!“  Několik dobrých hlášek a bonmotů, které Woody Allen jako obvykle vložil do dialogů, jeho přirozené herectví ve dvojici se skvělou Diane Keaton (byť chvílemi mi jejich dlouhé konverzační smrště v nervní náladě obou protagonistů připadaly i otravné), vtipné absurdní situace a nápad detektivky na pozadí manželského vztahu. To činí film příjemně sledovatelným a často zábavným, ale i tak můj celkový dojem a zážitek nejsou příliš výrazné. Možná je to tím Manhattanem, který jsem si (alespoň skrze filmy) oproti Allenovi nezamiloval, možná i tím, že klasická detektivka se pro mě s léty a počtem viděných filmů začíná stávat méně oblíbeným žánrem. Nicméně hlavní vinu dávám zpracování, které na mě z Tajemné vraždy místy budilo až dojem poloamatérského filmu a to jednak pro často otravně rozlítanou digitální kameru à la Dogma 95 (jakou překousnu v dramatu s hutnou atmosférou, ale v komedii mě dost iritovala), tak i pro zvláštní práci s hudbou, když tu najednou i klasický dialog začal naplno přehlušovat hlasitý bigband. Jediná scéna, v níž jsem vnímal dřívější nápaditost a zručnost typickou pro Allena jako režiséra, tak přišla až k závěru s přestřelkou v kinosálu během filmu Orsona Wellese. [65%] (18.03.2023)

Můj první Woody. Na dávnou večerní televizní projekci už vzpomínám s úsměvem a nostalgií, protože netuše, kdo je onen obrýlený a odhodlaný popleta, nechal jsem se vtáhnout do komedie střídané s opatrným tajemnem. A protože vtípky, neurózy, Diane Keaton a vůbec všechno fungovalo, zkusil jsem to s mistrem Allenem zanedlouho znovu. To, že jeho filmů ale uvidím čtyři desítky a stane se mojí tvůrčí modlou, mě ale tenkrát nenapadlo ani omylem. (04.01.2011)