Potíže s Harrym

I na Hitche mimořádně bizarní svět mikroměstských cyniků a přesušený morbidní humor zjemňovaný podzimními barvičkami mi chvílemi připadal naprosto neodolatelný a chvílemi ve své jedinečné podivnosti konstruovaný až moc důsledně, po anglicku rezervovaný až do odtažitosti od diváka i od lidských vlastností, z kterých si střílí. Mám pocit, byť ne jistotu, že v určitém rozpoložení bych si to mohl nehorázně užít, ale protentokrát, i s přihlédnutím k síle jiných mistrových kousků, zůstanu s hodnocením při zemi. (09.10.2017)

STrašně roztomilá černočerná komedie točená v barvě. Podstatou filmu je reakce kohokoliv kdo právě přijde do styku s mrtvým Harrym. Všichni takové "setkání" s mrtvolou považují za naprosto všední věc. Velkým kladem jsou tradičně velmi dobří herci v čele s začínající Shirley MacLaine a samozřejmě samotná režie MISTRA. Záporem je hmm jednoduchost děje. A ne každému takový druh humoru sedne. Na to musí být trochu nostalgická relaxační nálada. Navíc já sám pochybuju že se na Harryho ještě někdy podívám ikdyž se mi líbyl. Oddochovka na jedno zkouknutí se slabšími 4 hvězdičkamy. (29.07.2006)

Od Hitchcocka bych čekal trošku lepší podívanou, ovšem oproti jiným žánrově stejně laděným počinům je tato záležitost rozhodně v popředí s patřičným náskokem. Ve své podstatě jde tak nějak o konverzační komedii založenou na černém humoru s krimi zápletkou. Potěší herecké výkony, atmosféra a prostředí, ovšem přesto všechno jsou Potíže s Harrym filmem, který bych si od Hitchcocka podruhé nebo spíš potřetí nezopakoval. (19.05.2016)

Vskutku uvolněná, harmonická a netradiční komedie, kterou charakterizuje delikátně morbidní humor, příjemné obsazení (nejlépe se se svou rolí popasoval mlčenlivý Philip Treux) a uklidňující pastelové barvy technicolorového podzimu. Je tuze patrné, že si ji Hitchcock natočil primárně pro vlastní potěchu, ale jako trefný žertík na účet amerického publika, které prý o mrtvolách nevtipkuje ani v dobrém, funguje také dobře, no ne? :) Ještě podotknu, že ačkoli se v Hitchově filmografii lehce vymyká standardu a nepatří zrovna k jejímu absolutnímu vrcholu (z toho by měl i Harry závrať), je to příznačný snímek přinejmenším z toho důvodu, že pro debutující Shirley MacLaine znamenal start závratné kariéry a pro filmový průmysl počátek jedné z nejlegendárnějších a nejplodnějších autorských kolaborací v kategorii (komplikovaný) režisér + (nerudný) skladatel. Potížím zdar! 4,5* (31.01.2009)

Zhruba polovica stopáže filmu je preplnená scénkami s inteligentným a decentným čiernym humorom, aký dnes už nikde nenájdeme. Krása. Ale druhú polovicu stopáže zapĺňajú scénky hluché ako peň. Ako celok je to napokon v poetických farbách sa nesúca, príjemná oddychovka s osobitým režijným dotykom, ktorá ale na dlho neutkvie v pamäti. (29.11.2004)