Režie:
Alfred HitchcockKamera:
Robert BurksHudba:
Bernard HerrmannHrají:
James Stewart, Kim Novak, Barbara Bel Geddes, Tom Helmore, Henry Jones, Ellen Corby, Konstantin Shayne, Lee Patrick, Alfred Hitchcock, June Jocelyn (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Mistrovské dílo o posedlosti, jež vedla až za hrob. James Stewart a Kim Novaková v hlavních rolích klasického amerického filmu. Padesátá léta představují v Hitchcockově tvorbě vrcholné období. Po první dekádě v Hollywoodu, kdy střídal kvalitní snímky s těmi méně povedenými a snažil se najít své místo v přísně organizovaném systému studiové výroby, byl už etablovaným a komerčně úspěšným tvůrcem, jehož filmy nesly osobitou pečeť svého režiséra a byly snadno rozeznatelné od produkce jeho kolegů a konkurentů. K nejvýše ceněným Hitchcockovým snímkům patří Vertigo (1958), psychologické drama bývalého policisty Fergusona, jenž se zamiluje do ženy, kterou má sledovat, a teprve postupně zjišťuje, že se stal obětí rafinované hry. Hitchcock vyšel z románu známé francouzské dvojice Pierre Boileau-Thomas Narcejac, nazvaného Mezi mrtvými (1954; česky nevyšel), ovšem přizpůsobil si ho, jak ostatně bylo jeho zvykem, svým vlastním potřebám. Děj zasadil do malebného prostředí San Francisca (román se odehrává v Paříži), jehož kopcovitý reliéf umocnil zásadní rys hrdinovy osobnosti, chorobný strach z výšek, a spletitý příběh vyšperkoval vlastními obsesemi (zejména meditací o přetvoření ženy v dokonalou ženu). Ideálního představitele Scottieho Fergusona nalezl v Jamesi Stewartovi, s nímž spolupracoval už předtím, především na Provazu (1948) a Oknu do dvora (1954), a do obtížné role tajemné Madeleine nakonec obsadil Kim Novakovou. Vertigo bylo v době svého prvního uvedení považováno v rámci Hitchcockova díla za zklamání (nominováno pouze na dva Oscary - výprava, zvuk), ovšem časem se díky své mnohovrstevnatosti stalo jedním z jeho jednoznačných triumfů. V pravidelné anketě britského měsíčníku Sight & Sound bylo v roce 2002 vyhlášeno druhým nejlepším filmem všech dob (po Občanu Kaneovi). (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (671)
Dokonalá zápletka, ktorú nám Pán režisér odhalí až na konci filmu priam vyráža dych. A to nehovorím o závere samotnom! Hudba je opäť naštelovaná na nabudenie tej správnej atmosféry a kamera bola tiež prevratová. Trošku mi vadili úvodné rozjazdové scény, ktoré mohli byť živšie, ale inak paráda. 80%. ()
Vertigo je zase jeden z těch filmů, o kterých vím a chystám se na ně celý život a dostal jsem se k němu až teď. Hudba Bernarda Hermanna k tomuto filmu ovlivnila hudbu k thrillerům až do současnosti a v podstatě se stala vzorem. I přesto s ní mám maličko problém, neboť mi vlastně přišla trochu přehnaná. Představoval jsem si dle úvodního theme (které je samo o sobě úžasné) mnohem temnější, hutnější a depresivnější podívanou. Celá story je vlastně celkem ok a je to určitě jeden z těch prvních a zásadních thrillerů toho typu, kdy se veškerý děj v průběhu snímku tak trochu obrací naruby, to mám rád. Charaktery i herci mi byli ale dost vzdálení. City umělohmotné a přehnané. Motivace postav zvláštní, a to, jak sebou nechala hlavní ženská postava cloumat úplně všemi, mi vlastně bylo dost protivné. Hlavní mužská postava byl vlastně docela násilník a magor a nemohl jsem se s ním nějak ztotožnit. Taky mi přišel James Stewart pro tuto roli zbytečně starý. Vizuální stránka je ovšem úžasná. Ať už jsou to záběry na San Francisko, ikonický záběr na schody v kostele nebo zajímavá práce s animací. Tady je ovšem taky jedno ale. Mám se studiovou prací Alfreda Hitchcocka podobný problém jako třeba berg.12 a i zde jsou některé věci, které mi vizuální i příběhový zážitek kazí. Vadí mi tapeta jako výhled z okna, vadí mi zadní projekce při návštěvě parku, vadí mi, že zadní projekce v autě se otočí dříve než postava otočí volantem, vadí mi, že historický obraz, okolo kterého se to celé točí, je něco, co někdo namaloval někde v parku u studia, vadí mi, že během dvou krátkých střihů postavy úplně změní místo, kde se nacházejí a mají úplně jinou pozici těla. Já si nemůžu pomoct, ale vnímám to jako v podstatě šlendrián a něco, co by třeba Kubrick neudělal. ()
Dvě provokativní psychoanalytické teze - "žena neexistuje" a "žena je jen symptom muže" - nacházejí ve Vertigu své závratně přesné a přitom jednoduché vyjádření. Hrdina posedlý fantaskní konstrukcí femme fatale (ženy, která je příliš křehká na to, aby skutečně existovala) prochází dvěma klíčovými fázemi - bouřlivou melodramatickou lovestory a deziluzivním psychologickým dramatem. V první části, poplatné konvencím, sledujeme archetypální příběh romantické lásky k ženě odsouzené zemřít, v té druhé rafinovanou analytickou studii mužské posedlosti fantazií, nemožností naplnit ji "skutečností", až sadistickou touhu přetvořit reálné ženské tělo v nereálný fantaskní tvar (rozkoš, naplnění). Závěr pak rafinovaně otevírá otázku, v čem spočívá skutečná hrdinova závrať- v prožitku "hloubky" reálného světa nebo v hrozivé hloubce ženského pohledu, který ukrývá bizarní a nepolapitelné tvary potenciálních myšlenek a konceptů? Zdánlivě prostý a v některých fázích snad až překombinovaný syžet je ve skutečnosti precizním rozborem vztahu muže a ženy, který takřka důsledná "desexualizace" zestárlého Jamese Stewarta činí ještě výmluvnějším. Fantastický film, nad nímž se může zatočit hlava, protože přesně pojmenovává děsivou prázdnotu touhy. ()
„Here I was born and there I died. It was only moment for you; you took no notice.“ Kim Novak je kočka a James Stewart agorafobická myš. Všichni víte, jak to vypadá, když si hraje kočka s myší. Ale všichni taky víte, jak se chová myš zahnaná do kouta.. Hypnotický thriller Hitche o třech nenaplněných osudových láskách podbarvený skvostnou hudbou Bernarda Herrmanna. Takový cudnější Basic Instinct, ale o to rajcovnější.. ()
Opět a zase vynikající režijní umění Alfreda Hitchocka, kdy komponuje záběry s dokonalostí sobě vlastní a buduje příběh s citem mistra. Ke zvláštně zamlžené, tajemné atmosféře značně dopomáhá krásná hudba a pár na svou dobu zajímavých vizuálních vychytávek. Okouzlující je také ústřední herecké duo, zejména tedy J. Stewart se mi vskutku zamlouvá... Bohužel nemohu popřít, že v určitých pasážích mě ona snová atmosféra začínala uspávat, zkrátka dialogy už nejsou zcela aktuální a také závěr se mi zdál poněkud rozpačitý. Ovšem to jsou jen mé "problémy" se starými filmy, k Vertigu i tak chovám velký respekt. 8/10 ()
Galerie (131)
Zajímavosti (95)
- Lehce parodickou poctu složili Vertigu v roce 1997 režisér Joseph Kahn a kapela Faith No More ve videoklipu Last Cup of Sorrow. Hlavní role si tehdy zahráli Jennifer Jason Leigh a frontman FNM Mike Patton. (Shaqualyck)
- Svojrázne výtvarné riešenie úvodných titulkov predstavuje tematický aspekt snímky. Realizoval ho Saul Bass. Najprv je vidieť ženskú tvár, potom zameranie sa na pery, oči. Tvár je bez výrazu, podobná maske, predstavujúca nevyspytateľnosť vonkajšieho výzoru a nemožnosť dozvedieť sa, čo sa pod maskou skrýva. Oči sa však hýbu zo strany na stranu, hovoriac, že pod maskou sú uväznené neznáme emócie či strach. Z hĺbky očí k divákovi preniká otáčavý, špirálovitý pohyb, ktorý ho chce do seba vcucnúť. Skrz túto sekvenciu chce Hitchcock upozorniť, že film bude aj o niečom zásadnejšom, než je strach z výšok. (Biopler)
- Slavný trik simultánního používání zoomu v popředí a rychlých záběrů v pozadí (k vyvolání pocitu závratě) chtěl Alfred Hitchcock původně použít už ve filmu Mrtvá a živá (1940), ale tehdejší technologie mu to ještě neumožnila. (džanik)
Reklama