Závrať

Alfred Hitchcock byl zkrátka a jednoduše génius. Přestože disponoval pouze omezenými kinematografickými možnostmi své doby, vytvořil další neuvěřitelný skvost, ze kterého čerpají autoři ještě dnes. Nemohu udělit plný počet, jelikož mé pocity byly mírně utlumeny vzhledem k nepřebernému množství podobných filmů, které už jsem na podobné téma viděl. Ale přesně jako jsem zmiňoval, Alfréd v roce 1958 vytvořil něco nezapomenutelného a kvalitu potvrdí vysoká poutavost a promyšlenost tohoto dvouhodinového snímku na němž se mi pravděpodobně nelíbil pouze konec. Konec, který jsem vzhledem k pozvolnému tempu celého příběhu jaksi očekával o něco lepší. Ale to ze mne asi mluví jen vysoké nároky dnešní doby. 77% (22.09.2021)

(Ještě jednou si někde přečtu, že za "Vertigo by se nestyděl ani Lynch", tak padnu!) Pro mě VERTIGO boduje především důkladným visuálem, podobně jako u mnohých dalších Hitchhocků, i tady si můžete téměř libovolný záběr zarámovat a pověsit. Hitchcock byl prostě v mnoha věcech napřed a to i dnes. Pro dnešního diváka musí být ohromující jeho detailní a promyšlená režie. Klobouk dolů. (11.01.2009)

Překombinované, ale zábavné. Sice to má totálně šílené barvy, Stewart i Novaková byli zřejmě líčení barvoslepou maskérkou, zadní projekce stíhá jeden dějový twist za druhým... Ale tak nakonec zůstane alespoň ten fetiš. Protože takhle se líbají jen ti, kteří už nemají co ztratit. Herecky zajímavé kreace a jako bonus Barbara Bel Geddes - alias Miss Ellie. (17.04.2013)

Co více k tomu mistrovskému majstrštiku (u mě Alf Hitch No.1) a stále vášnivě diskutovatelnému filmu ještě víc napsat? Vyjmenoval bych tedy jen příkladné faktory které mě na tomto snímku nejvíce zaujali..Nejprve to tedy byl sám geniální scénář asi nejsilnější složka filmu, který byl mistrovi napsána sama na míru, je precizně zbudovaným komorním dramatem-kriminálním filmem-s romantickými a melodramatickými motivy se snovými a mysteriozními prvky (už úvodní nestabilní a znepokojivá scéna s rotujícími spirálami), ale také třeba s prvky psychoanalityky. Jedna geniální sekvence tu střída druhou, do toho všechny ty nezapomenutelné melancholické kompozice záběrů, barevné stylizace, celkové vizuální ztvárnění, razantní jízda kamera která tu přispívá svou jízdou k výslednému závratnému dojmu atd. To všechno zde najdete propracované do toho nejposlednějšího detailu..Dále zde najdeme to pravé nepostradatelné Hitchcovo napětí, ostatně jako v jiných jeho filmech, které se dá docílit i jiným způsobem než které známe např. s dneška, jeho typický styl vyprávění, kdy váháte, co je ještě realita, záběry na krásné ulice San Francisca a na dva hlavní poznávající se a následně milující se hrdiny..V neposlední řadě to tedy byli sami herecké výkony dvou hlavních představitelů James Stewart a Kim Novak ( krásná ve scéně znovustvořené Scottieho lásky ve světle zeleného neonu za oknem v hotelu Emire) a dvou herců v pozadí, s tím vším si prosím tento film vystačil! A o nádherné zkomponované hudbě Bernarda Herrmana, která filmem proplouvá tak, že si jí někdy ani nevšimnete a v jiném okamžiku bije do uší, se člověk také musí zmínit...Film je hodně k zamyšlení, a vyžaduje od diváka maximální soustředěnost, zanechá ve vás opravdu hlubokou myšlenku, sám jsem si říkal, pote co Madelaine zemřela, že film je už teď prakticky u konce, tak proč se zbytečně ještě snad přes 40 minut vleče dal...? Ale není to zbytečné a závěrečná pointa či odhalení opravdu stoji za to...Vřele doporučuji tento snímek, který byl zprvu zatracován-nebo takhle nebyl přijat nijak nadšeně, a slavným se stal de facto až o třicet let později, kdy byl uveden v obnovené premiéře.. (11.05.2006)

Snový mysteriózní příběh o zvláštní lásce a ještě zvláštnější posedlosti lásku vrátit zpět je jedním z Hitchcockových nejzásadnějších filmů, třebaže tentokrát nikdo neutíká před špiony, ani není konfrontován s děsivými vraždami. Pomalu vyprávěný, pečlivě vybudovaný snímek představuje jednu geniální sekvencí za druhou a James Stewart odvádí - stejně jako Kim Novak - možná nejlepší výkon své kariéry. Vertigo vyžaduje od diváka maximální soustředěnost, Hitchcock si totiž vyhrál s každou složkou svého mistrovského díla, ve kterém je snad perfektní a nedotknutelné úplně všechno. Od kompozice záběrů, barevné stylizace, kamery a práce s herci až po tempo filmu a geniální hudbu Bernarda Herrmanna. A třebaže každý zřejmě nezkoumal jako řada cinefilů Vertigo záběr po záběru a nehledal skryté významy, vygradovaný závěr filmu nechal chladným málokoho. (15.11.2005)