Crisis in Six Scenes

Woody nám pomalu, ale jistě senilní. Náznaky můžeme vidět už v některých jeho celovečerácích, tento seriálový omyl to ale ukazuje naplno. Nemotorný koktejl allenovských trademarků bez tempa a jakéhokoliv ospravdelnění seriálové formy. Kdyby tohle můj milovaný tvůrce pustil do kin sestříhané na hodinu a půl, vzal bych to jako další výplňový film, kterých má ve filmografii spoustu. V této podobě je však Crisis in Six Scenes ukoktaným utrpením pro všechny Woodyho fanoušky. Druhou hvězdičku přidávám za fajnově crazy závěrečný díl, jinak děs a bída. 35 % (27.03.2017)

Minisérii Crisis in Six Scenes jsem sfoukl na jedno posezení a musím přiznat, že je to mnohem větší zábava než Rogue One. Téma je prakticky totožné... mladá dáma (Miley Cyrus) na útěku před zákonem se snaží zvrátit běh vesmíru a svrhnout krutovládu zlého impéria, přičemž jí v tom pomáhá jeden manželský pár v důchodu a čtenářský klub zanícených aktivistek. Pesimismem hýřícího droida tu nahrazuje Woody Allen ve vrcholné formě, fádní válečné běsnění a rádoby osudové okamžiky pak zastupuje příjemný humor vytapetovaný atmosférou 70. let. Korunu všemu nasazuje finální epizoda, která střemhlav graduje do úžasně absurdního vyvrcholení. Pro fandy obrýleného intelektuála je to šité přímo na míru a je úplně fuk, že se mistr v mnoha partech opakuje... ten jeho břitký vtip totiž nikdy neomrzí. PEW PEW, viva la revolución! (25.01.2017)

Strašne mi to pripomínalo jeho ranné filmy. Kedy absurdné scény a politické výroky sa neustále miesili s podivnými vzťahovými problémami a filozofickými úvahami. Naháňačka po streche je výborná, rovnako ako finálny rozhovor s policajtom. Woody ukazuje to najlepšie zo svojho povestného suchého neurotického humoru a čo si cením najviac je, že sa znova postavil aj pred kameru. Jeho neurotik mi už chýbal. Možno nie výborné, alebo nadčasové, ale určite príjemne nostalgické. Cyrus kupodivu fungujúca. (09.10.2016)

„Kay, Bůh nás za to potrestá.“ - „Bůh tě nepotrestá, jsi ateista.“ - „Jo, ale jestli se pletu, tak máme velký problém.“ No, seriál...spíš 2hodinový film. Což stihl Woody shodit hned v úvodu (stejně jako vtipně naznačit kritikům, že hodlá pokračovat v opakování se). Rozjezd byl trochu těžkopádný, ale kvalita stoupala, a to s každým dílem. Ovšem až na pár výjimek (např. debaty čtenářek či klientů) seriál opravdu baví hlavně tehdy, když je v záběru na Jamese Deana ostříhaný Allen (který nikdy neskáče nikam, kde funguje gravitace, a rozhodně nepodvádí při daních…jen nepřiznává všechno). Bez něj to bohužel není úplně ono. Politické narážky mě ale nenudily, zejména zaklínací „Předseda Mao říká…“ (a dorazilo mě, když jeho výroky Sidney označil za „fortune cookies“). A závěr s každým dalším zazvoněním hezky gradoval, i díky němu dávám slušné 4*. „Víš, kdo taky hraje baseball?“ - „Wilt Chamberlain?“ - „Ne, Fidel Castro, tvůj hrdina.“ - „O tom pochybuju.“ - „Říkám ti, že Fidel Castro hraje baseball…když teda zrovna nepoužívá stadion ke střílení lidí.“ (28.07.2019)

Jako by mi přinesli již natřikrát vylouhovaný čaj. Ve skleničce. Navíc bez cukru. Takhle špatnej pocit jsem měl naposled při sledování House of Fools. ___ Původní komentář obsahoval i jistou nemístnou poznámku k autorovi, ale kvůli respektu k Allenovi si ho budete muset domyslet sami (klíčová slova: Yung, Bucket, Neurotics Boys). (13.10.2016)