Crisis in Six Scenes

Kdo má Woodyho nakoukaného od šedesátek do současnosti, bude mít paradoxně nevýhodu. Stačí si totiž vzít seznam jeho nejznámějších trademarků a jenom si všechna témata odškrtávat. Válka, víra, psychiatrie, paranoia, hypochondrie, literatura, scenáristika - to všechno tu je. Ne ale ve formě čistokrevného seriálu, ale spíše v podobě rozkouskovaného filmu o celkové délce půl třetí hodinky. Televizní forma Allenovi sedí o to méně, že točí opět stejným tempem a v nejobvyklejší náladě, kterou jsme zažili u každého jeho retra nebo nostalgického ohlédnutí, což v době streamovacích služeb působí téměř až nepatřičně a poprvé v kariéře bohužel i trochu manýristicky, protože žánru a koneckonců ani sobě nic nového nepřináší. To všechno bych ale moc rád odpustil, nebýt obřího castingového omylu v podobě Miley Cyrus. Moc jsem si přál, aby tenhle nepochopitelný tah vyšel, jenže jakákoli scéna s bývalou dětskou hvězdičkou je pravým utrpením a ukázkou nefalšovaného neherectví. Trochu problém mám i s Elaine May, kterou moc rád vidím po Mistrově boku celých šestnáct let od legendárních Darebáčků, ale které zároveň při vší její sympatičnosti a snaze bohužel není rozumět každé druhé slovo. Díky vpravdě bláznivému finále se mi po těle užuž začal rozlévat blažený pocit, ale ačkoli chci jít v hodnocení výš, byl bych potom jen slepý fanboy a to si Allen za roztomilou, ale stále pouze jen recyklaci, bohužel nezaslouží. Pokud ale právě tohle bylo jeho poslední herecké představení v hlavní roli, těžko se mohl předvést lépe, protože i za hranicí osmdesátky umí své neurotické koktání na jedničku. (12.10.2016)

Kdo se bál (jako já), že už Woodyho neuvidí pro všechno narušování zaběhnutých pořádků "hrát" a recyklovat oblíbené stereotypy, si může oddychnout. Krize obnáší tolik woodyovských klišé, že ani nemá smysl je vyjmenovávat. Nadhled, se kterým tak činí, je ale odzbrojující a skvěle ho charakterizuje jedna z prvních scén série, rozhovor hlavní postavy průměrného spisovatele a scénáristy, toho času pracující na scénáři pro televizní sérii, s kulturně nepříjemně kompetentním holičem: kéž by by zvládali všichni zasloužilí umělci podávat sebevykrádaní tak zábavně! Jestliže na úrovni formy a schématu nic nového pod sluncem, nové fóry představují ryzí zlato. Scény z partnerské poradny Elaine May a čtenářského kroužku seniorek, potýkajících se s Rudou knížkou zaručují záchvaty hlasitého smíchu. Kdo nečeká od televizní série osmdesátiletého komika koperníkovský obrat jako Interiéry či Match Point (a nikdo neříká, že se nějakého takového nedočkáme), bude nadmíru spokojen. Už jen pro radost, že frajer Woody dokáže být v pokročilém věku stále spíš vtipný než legrační. (14.01.2017)

Woody nám pomalu, ale jistě senilní. Náznaky můžeme vidět už v některých jeho celovečerácích, tento seriálový omyl to ale ukazuje naplno. Nemotorný koktejl allenovských trademarků bez tempa a jakéhokoliv ospravdelnění seriálové formy. Kdyby tohle můj milovaný tvůrce pustil do kin sestříhané na hodinu a půl, vzal bych to jako další výplňový film, kterých má ve filmografii spoustu. V této podobě je však Crisis in Six Scenes ukoktaným utrpením pro všechny Woodyho fanoušky. Druhou hvězdičku přidávám za fajnově crazy závěrečný díl, jinak děs a bída. 35 % (27.03.2017)

„Kay, Bůh nás za to potrestá.“ - „Bůh tě nepotrestá, jsi ateista.“ - „Jo, ale jestli se pletu, tak máme velký problém.“ No, seriál...spíš 2hodinový film. Což stihl Woody shodit hned v úvodu (stejně jako vtipně naznačit kritikům, že hodlá pokračovat v opakování se). Rozjezd byl trochu těžkopádný, ale kvalita stoupala, a to s každým dílem. Ovšem až na pár výjimek (např. debaty čtenářek či klientů) seriál opravdu baví hlavně tehdy, když je v záběru na Jamese Deana ostříhaný Allen (který nikdy neskáče nikam, kde funguje gravitace, a rozhodně nepodvádí při daních…jen nepřiznává všechno). Bez něj to bohužel není úplně ono. Politické narážky mě ale nenudily, zejména zaklínací „Předseda Mao říká…“ (a dorazilo mě, když jeho výroky Sidney označil za „fortune cookies“). A závěr s každým dalším zazvoněním hezky gradoval, i díky němu dávám slušné 4*. „Víš, kdo taky hraje baseball?“ - „Wilt Chamberlain?“ - „Ne, Fidel Castro, tvůj hrdina.“ - „O tom pochybuju.“ - „Říkám ti, že Fidel Castro hraje baseball…když teda zrovna nepoužívá stadion ke střílení lidí.“ (28.07.2019)

Strašne mi to pripomínalo jeho ranné filmy. Kedy absurdné scény a politické výroky sa neustále miesili s podivnými vzťahovými problémami a filozofickými úvahami. Naháňačka po streche je výborná, rovnako ako finálny rozhovor s policajtom. Woody ukazuje to najlepšie zo svojho povestného suchého neurotického humoru a čo si cením najviac je, že sa znova postavil aj pred kameru. Jeho neurotik mi už chýbal. Možno nie výborné, alebo nadčasové, ale určite príjemne nostalgické. Cyrus kupodivu fungujúca. (09.10.2016)