Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Bartek CierlicaHudba:
Petr OstrouchovHrají:
Aňa Geislerová, Ondřej Sokol, Martin Finger, Klára Melíšková, Gabriela Míčová, Josefína Marková, Samuel Budiman, Lenka Krobotová, David Novotný (více)Obsahy(1)
Filmová trilogie Zahradnictví se skládá ze tří samostatných filmů odehrávajících se na pozadí nejdramatičtějších období minulého století a časově předchází oblíbenému snímku Pelíšky (1999). Vypráví o třech rodinách: rodině leteckého radiotelegrafisty, rodině majitele kadeřnického salonu a rodině majitele zahradnictví. Obsáhne 20 let života postav, které musely v těchto pohnutých časech prožít nejlepší léta svých životů. Rodinný přítel je melodrama odehrávající se ve 40. letech za německé okupace. Tři mladé ženy a dvě děti čekají na návrat svých vězněných mužů a otců. Válkou vynucenému rodinnému společenství obětavě pomáhá rodinný přítel a lékař Jiří. Film je příběhem lásky, která nesměla být naplněna, vypráví o věrnosti, touze, vině a lásce, o odchodech a návratech, o rodině, rodičích a dětech. Jde o rodinný portrét viděný pohledem žen, které osud svedl dohromady. (Cinemart)
(více)Videa (5)
Recenze (250)
Hřebejk by si mohol uvedomiť, že pri tak početných filmoch z druhej svetovej vojny z českej produkcie, je v súčasnosti potrebné natočiť niečo naozaj výnimočné, aby to oslávilo úspech. Tu chýbalo skoro všetko. Žiadne vyhrotenie, žiadne emócie. Film len pomaly pláva od začiatku do konca. Jediná nádej dať tomu šťavu v podobe návratu strateného vojína bola zbytočne pochovaná. ()
Dobová výprava dobrá. Ale herci trochu přehrávají a vyprávění se nesnesitelně vleče. K hrdinům nenaplněné romance si divák nevytvoří vztah. Milostné napětí musí být divákovi vysvětlováno.Herci hrají strnule. Je skečů jako stopy humoru (s husou). Vytrácí se cit pro rytmus vyprávění. Braková duchařina... ()
Dvě hodiny utekly jako voda a já se patřičně nasmála a bavila se celou dobu. Výkony herců byly skvělé a to především výkony dámského obsazení. Celý děj je vypracován detailně a člověk nemusí přemýšlet proč, co a jak. Nechybí ani romantické drama a správný konec. Nicméně, celý dojem mi kazil Ondřej Sokol, jelikož na můj vkus místy až přehrával a snažil se o něco, co v něm není. ()
Na Zahradnictví jsem byla hodně zvědavá, když přišlo pozvání na premiéru do pražské Lucerny, nemohla jsem odolat. Nic mě nemohlo naladit lépe, než procházka rodným městem a zdobný interiér kina. U příběhu jsem od počátku vnímala atmosféru příběhu dokreslenou zdařilou kamerou. Nevadilo mi pomalé tempo příběhu, které přesně zapadalo do doby, ve které se děj odehrával. Ani jistá dávka stylizace a způsob herectví podtrhující dojemnou složku příběhu nepůsobili rušivě. Záměrem autorů bylo vytvořit navazující trilogii v odlišných žánrech s posuny v čase, ale zároveň samostatné filmy. To první zatím nemohu posoudit, ale to druhé se určitě podařilo. Ocenila jsem míru humorných a dramatických prvků. Oboje bylo vyváženo, tak, aby nebyla narušená hlavní linie melodramatu. (1. 5. 2017) S odstupem času po roce a čvrt 2. 9. 2018: Skoro se mi zdá, že jsem loni v květnu viděla jiný film. Je patrné, že jsem byla hodně pozitivně naladěná ... Filmové zpracování vlastních vzpomínek je vždycky ošidné. Pokud se chtějí tvůrci přesně držet předlohy, může nastat okamžik, kdy to chce dramaturgický zásah, ale je striktně odmítnut, protože "tak to prostě tehdy nebylo ..." Rodinný přítel vyznívá sice sladce ale hodně ploše. Postava Jiřího je značně zidealizovaná, je prostě jenom hodný a milý, chybí mu plastičnost. Jakoby byl celý děj podmíněn jen tomu, ukázat, jaký je chlapík. Příliš se nepovedly ani dialogy, jakoby je herci četli a nešly přímo z nich. Hodně atmosféry, málo rozvinutá dramatická složka. ()
Pamatuji si tehdy, když jsem na film viděl někde plakát, jak jsem vyprskl smíchy. Já jako teda nejsem markeťák, ale rád bych si z dálky prohlédl množinu diváků, které do kina přiláká něco, co se jmenuje Zahradnictví: Rodinný přítel. Více usazený a nevzrušivý název příště prosím říkala prababička. Krom toho je Rodinný přítel zatím asi nejsilnějším průkazem tvůrčí zakonzervovanosti a izolace Hřebejka s Jarchovským, kde opravdu šíleně selhal dramaturg. Výsledkem je narativní avantgarda, kde je úplně bizarně rozložený čas mezi zápletkami, podzápletkami a ilustračními momenty. Pro diváka se tak film stává vlastně takovým trochu interaktivním dobrodružstvím, kdy se z filmu snaží odhadnout o čem teda že jako vypráví a čím vlastně chce být. Myslel jsem, že lépe ponesu "vážnou" roli Sokola, protože vzhledem tomu, že jsem ho nikdy neslyšel říct něco vtipného, nepovažuji ho za komika, leč jeho herecký rejstřík obsahuje jen zvláštně infantilní polohu na rozmezí mladého Daniela Craiga a starého Marilyna Mansona. V závěru mě pak fascinovaly dva záběry, kdy nejprve vidíme panorama terezínské ulice, ze kterého se střihne těsně poté, co se začne zvedat jeřáb s kamerou a pak ten poslední, ve kterém jednu postavu zastíní stropní lampa, ale střihne stejně až po tom, co herečka dojde na značku, akorát již pět vteřin není vidět. Jasně to naznačuje, že do konce to neviděl z tvůrčího týmu nikdo. Na další díl, který, tentokrát skrze plakát, naznačuje další pevný zářez do vlny "new Czech weird cinema" se s odpornou zlomyslností těším. ()
Galerie (39)
Zajímavosti (10)
- K traileru na celou trilogii byla použita i hudba skladatele trilogie Petra Ostrouchova z filmu Želary (2003). (major.warren)
- Natáčelo se v Jaroměři, Praze a Žatci. Natáčení trvalo celkem 80 dní a probíhalo od června do prosince 2016. (M.B)
- Scény v zahradnictví byly natáčeny v zámku Veltrusy. (Brtniik)
Reklama