Ztratili jsme Stalina

Je chvályhodné, že si někdo střílí z takového dobytka, jako byl Stalin, potažmo si utahuje z bolševických kádrů, nicméně film mi nepřišel moc vtipný. Humor byl dost na sílu a křečovitý, asi nejsem ten správný divák pro takové bezuzdné taškařice. Casting, vyjma Chruščova a Molotova (nikdy neslehávající Buscemi s Palinem) byl jeden velký omyl, zejména pak u samotného Stalina, který působil spíš jako milý stařík, než ten charismatický, démonický satan. (28.04.2018)

Je to přesně takové, jak jsme doufali - výborně napsané, skvěle zahrané a velmi dobře zrežírované. Jestliže dodnes byla za nejzběsilejší komedii všeobecně považováno Raz, dva, tři, Iannucci nechává Wildera daleko za sebou. Jeho tempo je vražedné, snaha o vládu nad nejvíc nejlepším Sovětským svazem je strukturována jako závod, v níž vítězové berou vše a poražení končí v gulagu - tomu se přizpůsobují i dialogy s kadencí kaťuše. Všechny postavy jsou karikaturami - Malenkov blbý jak tágo, Chruščov úlisný nekňuba, Berja sadistické čuně, Molotov senilní patriarcha, avšak v prostředí, v němž mají absolutní a neomezenou moc a naprosto pohrdají lidskými životy, se stávají především děsivými studiemi rozkladu člověka v totalitním režimu. Navíc zahrané s takovou láskou a precizností, až se tají dech. Dávám 9 z 10 matrjošek. (30.07.2019)

Stalin zemřel a je potřeba ho nahradit. Ambiciózních adeptů na jeho místo je vcelku dost, a tak začíná boj o koryto. Vítěz bere vše, poraženého čeká kulka do hlavy. A bude to jízda. Ztratili jsme Stalina je chytrá komedie, která spíš než na klasický humor sází na fakt, že se v ní odehrávají situace, které jsou stejně absurdní, jako děsivé. A taky na skvělé herecké obsazení. Jako cíleně lehce přehnaná upomínka na to, co se dělo ještě před pár dekádami, funguje film výtečně. A jako chytrá komedie taky. (26.07.2018)

„Mohli bychom Beriju lehce degradovat. Dát mu třeba ministerstvo rybolovu.“ Téhle filmové satiře jsem se s vidinou možného fiaska dlouho vyhýbal. Nakonec mě přesvědčil Buscemi. A viděno žánrovou optikou si s Chruščovem poradil výborně, podobně jako představitelé Beriji, Molotova, Malenkova či Žukova (největší „badass“ filmu). Samotný humor se prakticky neustále pohyboval na tenké hraně. Mezi podařenými absurdními, hrubě černými fóry a trapnými, jednoduššími frky. Navíc má člověk při sledování pořád na mysli fakt, že jde o něco, z čeho třeskutě mrazí. Iannucci a ostatní protagonisté dělali, co mohli, aby humorné a vážné momenty přetavili ve funkční mix, a já si jejich odvážné, mnohdy trefné úsilí převážně užil (dokonce i bez té ruštiny, ačkoliv mi zde chyběla). Celkově dávám slušné 4*. „Můžeme mít při hře s Maďarskem zbraně?!“ - „Od pádu letadla nemáme lepší hráče.“ - „Žádné letadlo nespadlo! Nebo ano?! Sovětská letadla nepadají a Stalinův syn nikdy nic neposere!“ - „Máme Bobrova. Ten v letadle nebyl.“ - „V jakém letadle?!“ (11.11.2018)

Toto je ten typ filmu, pri ktorom sa treba len smiať na skvelom čiernom humore a absurdných situáciách zahraných vhodne zvolenými hercami. Netreba príliš rozmýšľať nad tým, že tá absurdita má vlastne veľa spoločného s realitou a že šašovia v politike boli, sú a budú (a momentálne vedú tí naši na SR). Film ale obsahuje niekoľko vydarených scénok (zopakovanie úvodného koncertu, hlasovanie za návrhy, samotný pohreb...), o ktoré by bola škoda sa pripraviť. (09.04.2018)