Ztratili jsme Stalina

Satira není jednoduchý žánr a na filmovém trhu je vysoce nedostatkovým zbožím. Při minimální konkurenci snese Iannucciho snímek nejen označení satira roku, ale s největší pravděpodobností by se umístil na medailovém místě i v soutěži o satiru desetiletí. Výtku na neaktuálnost až vyčpělost námětu neberu. Nenápadný půvab autoritářství slaví úspěch, kam se podíváš, kult osobnosti kvete nejen v Turecku, ale i v zemích, které jeho tradici dosud nepěstovaly. Neomalený boj o politický vliv vedený všemi prostředky je nadčasové téma a v Rusku byl Gruzínec Stalin v lidovém hlasování zvolen největším Rusem. Stačí sledovat libovolný z dílů ruského dokumentárního seriálu Zapomenutí vůdci a pochopíte, jak moc je stalinismus zadřený pod kůží ruské společnosti. Iannucci se satirou zabývá dlouhodobě a je v ní na domácí půdě. Musíte mu ovšem prominout, že jeho pojetí satiry nenosí sametové rukavičky, ale vyznačuje se cynismem, přízemností a vulgaritou. Problém může nastat i pokud si satiru spojujete s třeskutou komikou. Iannucci sice umí skvěle pracovat s jízlivým sarkasmem a sžíravou ironií, ale tak prohláškovaná, odlehčená a rozjuchaná jízda, jako byl svého času např. Život Briana, to ani zdaleka není. Film je místy až mrazivě krutý a jeho další kámen úrazu může představovat autenticita prostředí a postav. Nedá se říct, že by na ní Iannucci ztroskotal, zkrátka ho nezajímala a neřešil ji. Michael Palin by byl skvělým představitelem Neville Chamberlaina v hypotetické satiře o Mnichovské dohodě, Vjačeslava Molotova mu ale uvěříte stěží. Podobně, kdybych hledal herce pro obsazení maršála Žukova, Jason Isaacs by na mém seznamu určitě nefiguroval. Přesto právě obsazení u mě boduje natolik, že se přikláním k nejvyššímu hodnocení. Jeffrey Tambor je ve své miniatuře narcistního slabocha coby Malenkova jednoduše perfektní, ale film si ukradli pro sebe rtuťovitý Steve Buscemi v roli intrikánského, lstivého Chruščova a převážně divadelní, a tudíž relativně neznámý herec Simon Russel Beale je coby brutální a cynický Berija fascinující. Místy z něj jde opravdu strach a jste rádi, že sedíte v kinosále a nikoliv jemu tváří v tvář. Ztratili jsme Stalina je film, který řadě lidí nesedne, ale já ho slupnul Iannuccimu i s navijákem. Celkový dojem: 90 %. (14.07.2018)

V mnohom desivá a fascinujúca filmová komédia a dráma. Veľmi dobre roztriedené. Nemôžem to ale nazvať dramédia. Lebo to by skôr patrilo iným filmom. "The Death Of Stalin" má v sebe prvky komédie, no rozhodne to podľa mňa nie je film, na ktorom by sa človek neustále zabával, ako to bolo napríklad nedávno v prípade "Game Night". Komédia skôr plynie z dialógov a situácií, ktoré sú miestami absolútne absurdné, no súčasne človek nemá problém im uveriť, lebo to bol Sovietský Zväz v 50-tych rokoch. A sami vieme, čo sme tu mali my za situáciu v 50-tych rokoch. Postavy sú napísané veľmi dobre, dialógy sú silné, no súčasne človeka až mrazí, keď vidí aké praktiky v tej dobe fungovali a ako všetci bojovali jeden proti druhému iba preto, aby si upevnili svoju moc a mohli zasadnúť na stoličku, ktorá ostala po Stalinovi prázdna. V realite si myslím, že ide o dobré, silné a efektné dielo. Dokonca si myslím, že niektoré postavy sú zobrazené tak, aby sme dokázali viac preukázať svoje emócie voči nim, či už pozitívne alebo negatívne. A najviac tu podľa mňa naložia práve Nikitovi Chruščovovi. A dobre mu tak. Myslím si, že história nás o týchto osobnostiach učí veľmi málo. Aspoň minimálne z toho, čo si pamätám zo základnej a strednej školy. A občas treba vidieť aj ich iné stránky. Takže film úprimne oceňujem. Nemyslím si, že je určený pre všetkých, ale rozhodne stál za môj čas. Hodnotenie: B (27.02.2018)

Nová anglická černá komedie ( o které jsem teprve v závěrečných titulkách zjistil, že je inspirovaná jakýmsi komiksem) měla potenciál na to stát se komedií roku. Černá komedie sahající do důležité události historie SSSR, navíc s perfektním komediálním obsazením (Steve Buscemi, Jeffrey Tambor) je opravdu nevšední. Nicméně to není perfektní film. Humor tohohle filmu je vlastně zvláštní. Když jsem od kritiky slyšel, že jde o nejzábavnější film minulého roku čekal jsem film ze kterého my bude práskat bránice. Na místo toho se ale žertuje často až nevhodně při mučení, vraždění či znásilňování, ty fóry většinou nemají žádnou pointu. A občas obzvláště sahají k trapnosti. Nebo snad někomu přijde vtipná scéna kdy se snaží členové představenstva nešlápnout do Stalinovy moči? Ten film je vlastně taková vleklá ryba. Trvá tak půl hodina než dojde ke Stalinovu úmrtí a následně dochází k tomu, že všichni na sebe kujou pikle, dělají si naschvály a každý chce moc. A takhle to vlastně spěje až do závěru filmu kdy konečně dojde k tomu, že film začne mít grády a začíná být vtipné i to když někomu hrozí smrt. Bohužel se na to musí čekat skoro celý film. Kladem je však obsazení. Steve Buscemi je překvapivě jako Nikita Chruščov perfektní castingová trefa, Jeffrey Tambor na to pořád má a v roli generále to celkem jde i Jasonu Isaacovi. Vzhledem k tomu, že jde nakonec o přiznanou adaptaci komiksu je snadné odpustit to, že film trošku odporuje skutečnosti (především závěrečnému zúčtování). Navíc bych vsadil zlatého bludišťáka, že minimálně polovina dialogů nikdy neproběhla.Pokud jde však o alternativní historii (a ne historický fakt!) mohli se tvůrci vyřádit víc! Udělat z toho tu správnou třesknutou komedii! Zaplést do toho nějaké šílené nápady které by ale mohli být tak šílené, že by fungovali! Ztratili jsme Stalina je určitě dobrý film. Ale není výrazný a za půl roku si pravděpodobně už nebudu pamatovat skoro nic. Což je škoda, protože potenciál byl. (06.04.2018)

Vynikající politická satira je humorná i mrazivá zároveň, francouzská produkce vyzvala britského režiséra k jejímu zfilmování, proto je také snímek v angličtině. Ale nic mu to neupírá na schopnosti zobrazit intriky soudruhů Berji a Chruščova. Škoda snad jen, že jsme se nedočkali pověstného mlácení botou druhého zmiňovaného. Že je Buscemi jako vždy skvělý, nemá snad smysl ani psát, ale jeho výkon si to prostě zaslouží. (31.12.2019)

Satirická fraška je to mrazivá. Přestože film předvádí partu postarších legračních páprdů, kteří mají problémy se zády nebo s kocovinou, zároveň je v druhém plánu vidět, že jsou to páprdové, kteří poslali na smrt desetitisíce, možná statisíce lidí (v případě Stalina – milióny). „U Stalingradu byla taková zima, že jsme házeli granáty po německých zajatcích, abychom se zahřáli.“ Historická fakta nemusí zcela sedět, tady jde o pocit. Skupina soudruhů, co se rve o moc, jak psi o kost, rozhoduje o mnohamiliónové zemi. Jistěže film děj zhušťuje a žene do karikatury, přesto některé věci zachovává. Molotov skutečně zůstával Stalinovi věrný, přestože ten mu bezdůvodně zavřel ženu. Chruščov, který z tahanic o vládu nakonec vyšel vítězně, opravdu dělal Stalinovi šaška. Pletichy v malé skupině všemocných a zlomocných drtily celou zemi. A co je nejhorší, ale zároveň běžné, lidé to přijali. Že nenormální je normou. I ti, které nechal Stalin popravit, umírali se jménem svého vraha na rtech. SHRNUTÍ: Pro všechny, kteří s nostalgií vzpomínají na „staré dobré časy“. Pro všechny, kdo si myslí, že současnost je jenom nepřetržité zlo. Pro všechny. (17.08.2018)