Dnevnik mašinovođe
Train Driver's Diary
Denník rušňovodiča
Režie:
Miloš RadovičScénář:
Miloš RadovičKamera:
Dušan JoksimovičHrají:
Lazar Ristovski, Mirjana Karanovič, Mladen Nelevič, Jasna Đuričić, Nina Jankovič, Danica Ristovski, Tihomir Stanič, Bojan Žirovič, Bojan Dimitrijevic (více)Obsahy(1)
Ilija je stejně jako jeho otec i dědeček vlakový strojvůdce a pomalu se chystá do důchodu. Kromě šedesátky má na kontě i neslavný rekord co se počtu zabitých lidí týče. Během své kariéry totiž na kolejích přejel 28 osob. Vzrušení Ilijovi přivede do cesty samotný život v podobě desetiletého sirotka Sima, který se stane jeho adoptivním synem. Sima se po vzoru nevlastního otce a celé jeho mužské rodové linie chce stát samozřejmě také strojvůdcem. Přes veškeré Ilijovo rozmlouvání si chlapec cestu ke svému snu přece jen najde, ale nechce se smířit s realitou, že by byl vrahem. Kolegové strojvůdci mu říkají, že bez nehody nebude skutečným strojvedoucím a podle statistiky ji musí očekávat brzy, určitě již během prvního týdne. Sima ale jezdí již několik týdnů a zdá se, že nehody se mu vyhýbají. Tato skutečnost Simu neuvěřitelně deprimuje a psychicky mučí, tak musí vzít tuto bezvýchodnou situaci do rukou Ilija. (Mirius FD)
(více)Videa (2)
Recenze (110)
Deník strojvůdce je další z řady výborných balkánských černých komedií. Mé hodnocení je ale ryze subjektivní (jako ostatně vždy), protože mám balkánskou filmovou školu rád a jsem jí ochoten ledacos odpustit. Tady není moc co odpouštět. U drah sice nepracuji, ale to prostředí mám velmi rád a když se to protkne s atmosférou Balkánu, je téměř vyhráno. Navíc nic nepokazilo ani obsazení, ani herci, kteří sedli do černo humorného příběhu skvěle. Příběh sám o sobě je dobře vybalancovaný a dokáže vás rozesmát i přivést k zamyšlení. Naštěstí obě roviny snímku spolu fungují v souladu a nenarušují jedna druhou. Čtyři hvězdy za fajn filmový večer. ()
Srbové mají zvláštní smysl pro humor. Nutno dodat, že zároveň velmi povedený. Když jsem si před filmem četla obsah, říkala jsem si, že něčemu takovému se přece smát nebudu, to už je trochu moc. Zasmála jsem se od srdce a taky si libovala v té hrabalovské poetice, která si linula celým filmem. No a ta umíněnost starého dobrého Iliji byla dobře odkoukaná ze života. ()
Pokud se na tento film chystáte díky zdejšímu "červenému" vizuálu a nadšeným komentářům, budu bohužel trochu za kazišuka. Tedy hlavně pokud od tohoto filmu čekáte čistě černohumornou komedii kde každou chvíli uvidíte nějakou vesele morbidní historku z železničářského prostředí. Ne, to opravdu ne, tyhle momentky černého humoru jsou tam asi 3, ano slovy tři. Jinak to jede spíš na tu dramatickou notu. A bohužel ani nádherná Nina Jankovič ani železniční prostředí mne nezastaví od "lidovky". ()
,,Zavři oči a něco si přej! '' --- Jsou ještě stále krásně poetické filmy po jejichž dokoukání vám zůstane hučet v hlavě. A nepustí vás to ani další a další den. O tomhle kousku vím delší dobu, ale trochu jsem se ho díky tématu bál. Leč zcela zbytečně. Tvůrci i naprosto vážné věci v něm předložili s takovou noblesou, že je divák bere jako prostě jen takový běžný koloběh života a dokonce se jim bude smát. Mně to prostředí bylo docela blízké. Vlaky mám rád a stále ještě jim dávám přednost před autobusy. Coby jejich pasažér trávím na kolejích a nádražích kažý den někdy i dvě hodiny času. Moc se mi líbilo ve filmu to bydlení ve vyřazených vagonech. Obzvláště ten obývák s knihovnou, to bylo parádní. Z koho ve filmu budete paf je Lazar Ristovski v roli Ilji. Tak charismatického člověka jsem už dlouho neviděl... Super herec i když tady byli všichni zvoleni perfektně. No a Nina Jankovič byla prostě božská. Zajímavé však bylo ono hlavní téma. Sám jsem si před časem pokládal podobnou otázku co mimořádná událost udělá se strojvůdcem. Jedete po kolejích bez možnosti kamkoliv strhnout vlak na rozdíl od auta. Najednou člověk na kolejích. Buď ten co už nechce dále žít, nebo nepozorný jedinec snažící se přeběhnout... Brzdíte jak o život, ale ač od kol létají jiskry hmota ocelového kolosu se sune dál... Bylo to před dvěma roky. Stál jsem na nástupišti a čekal na svůj courák. Ještě měl projet rychlík. Ten mladej kluk co stál vedle mne nevypadal jinak než ostatní na nástupišti. Jenže když se kolem prořítil rychlík, zjistil jsem, že vedle mne už nikdo nestojí. Jen položená taška ležela na nástupišti. Chvilku jsem nechápal, ale šílený svist brzd rychlíku mi naznačil co se děje. Vlak zastavil asi 100 metrů od nástupiště a za posledním vagonem mezi kolejemi zůstal ležet jakýsi tmavý předmět... Vytočil jsem záchranáře a řekl lidem kolem, že tam musíme jít... co kdyby ještě... Nikdo se ke mne nepřidal. Záchranářka na telefonu mne připravovala, že to co uvidím mnou možná zacloumá.. Už cestou k tělu jsem viděl, že to dotyčný nepřežil... Nakonec jsem smutně koukal do zbytku obličeje toho co ještě před minutami bylo živým člověkem a co teď byla jen potrhaná změť tkání a kostí. Myslel jsem, že jsem otrlejší, ale tohle se mnou docela zamávalo. Ani ne tak pohled na smrt, ale z toho, zda se třeba nedalo něco udělat jinak. Třeba kdybych si včas všiml výrazu toho kluka, třeba se dal zadržet. Jenže na rozdíl od člověka např. stojícího na zábradlí mostu tady nešlo poznat žádný úmysl... Vše jsem vypověděl policistům a drážní inspekci do protokolu, můj vlak stejně nejel protože stojící rychlík čekal na nového fíru. Po takové události už mašinfíra nesmí dál řídit a je vyměněn kvůli možnému stresu. Jak asi bylo jemu říkal jsem si? A co když to byl jeho několikátý usmrcený? Jak se pak jezdí? Nečeká za každou zatáčkou člověka ? Asi by bylo dobře kdyby to fírové brali tak jako v tomto filmu. Je to náročné odpovědné řemeslo a dlouho se na něj člověk připravuje. Přesto přesnou odpověď znají jen strojvůdci a stejně asi záleží na povaze každého z nich. Každopádně tohle byl hodně zajímavý a opravdu milý film o mašinkách a lidech kolem nich. Dávám tedy za 5 cuket k jídlu do práce. * * * * * () (méně) (více)
Hmmm, železnice... Zdá se, že je to bizár kdekoliv na světě a tato černá komedie o strojvůdcích - srdcařích, kteří se musejí vyrovnávat s neblahým životním údělem nechtěných vrahů, to jen dokazuje. Zdánlivě nenápadný film, navazující svou tragikomickou poetikou na odkaz snímků jako Kdo to tam zpívá či Černá kočka bílý kocour, svým předchůdcům ostudu rozhodně nedělá. A kde že leží ony koleje, po nichž se řítí krajinou nezastavitelní poslové smrti? Inu na Balkáně, kde jinde... ()
Reklama