Dnevnik mašinovođe
Train Driver's Diary
Denník rušňovodiča
Režie:
Miloš RadovičScénář:
Miloš RadovičKamera:
Dušan JoksimovičHrají:
Lazar Ristovski, Mirjana Karanovič, Mladen Nelevič, Jasna Đuričić, Nina Jankovič, Danica Ristovski, Tihomir Stanič, Bojan Žirovič, Bojan Dimitrijevic (více)Obsahy(1)
Ilija je stejně jako jeho otec i dědeček vlakový strojvůdce a pomalu se chystá do důchodu. Kromě šedesátky má na kontě i neslavný rekord co se počtu zabitých lidí týče. Během své kariéry totiž na kolejích přejel 28 osob. Vzrušení Ilijovi přivede do cesty samotný život v podobě desetiletého sirotka Sima, který se stane jeho adoptivním synem. Sima se po vzoru nevlastního otce a celé jeho mužské rodové linie chce stát samozřejmě také strojvůdcem. Přes veškeré Ilijovo rozmlouvání si chlapec cestu ke svému snu přece jen najde, ale nechce se smířit s realitou, že by byl vrahem. Kolegové strojvůdci mu říkají, že bez nehody nebude skutečným strojvedoucím a podle statistiky ji musí očekávat brzy, určitě již během prvního týdne. Sima ale jezdí již několik týdnů a zdá se, že nehody se mu vyhýbají. Tato skutečnost Simu neuvěřitelně deprimuje a psychicky mučí, tak musí vzít tuto bezvýchodnou situaci do rukou Ilija. (Mirius FD)
(více)Videa (2)
Recenze (110)
Ihneď po prvých fórikoch a rozložení úloh som si spomenul na vydarenú staršiu juhoslovanskú komédiu Klamné leto 68. Taktiež v rušňovodičovi máme vypätý vzťah otec-syn, i keď tu sa jedná o syna adoptovaného a nejakú tú teen lásku. V konečnom dôsledku na tom ale nezáleží, Ilija Simu miluje ako vlastného. Spočiatku osvieživý čierny humor brnká na tú správnu strunu, lenže postupujúcim časom sa jeho krútenie okolo tej istej témy stáva monotónnym. Trochu mi to nejde dokopy s dramatickou linkou, kde sa starší hrdina trápi nad smrťou blízkej osoby, ale o smrti neznámych sa stále iba vtipkuje. To súvisí aj s vypointovaním celého filmu a s nie príliš uveriteľnou Simovou traumou. ()
Strojvůdce, ten těžký chleba má. Žije s řadou pomyslných křížků lidí, kterým jeho hnací monstrum sebralo život. Stárnoucí Ilija se snaží, aby chlapec Sima prchající z dětského domova nedopadl stejně. Jednou totiž u něj přespí, a ač není schopen chlapci v průběhu let vyjádřit lásku, už v jeho skromném příbytku zůstane až do maturity. Vzhlédne se v Ilijově povolání, ten ovšem nechce slyšet o tom, že by i hoch žil s údělem svého zaměstnání. Na jedné straně tedy chladný chlap ze staré školy, přímý a neústupný, na druhé snílek, který touží po laskavém slovu i pochopení. Vyprávění je to rozpustilé, herci jsou přesní, nechybí nadsázka, ironie i několik milých momentů. Zamrzelo každopádně, že si snímek nedrží po celou stopáž stejnou kvalitu. V určitý moment se humor jakoby zastaví, i příběh lehce zmonotónní. Tři až čtyři kousky. ()
Hned na začátek musím pochválit kolegu Pepince za neskutečně kvalitní komentář. Včetně ohlasu na herecko-vizuální, tedy zejména vizuální projev Niny Jankovič, pánové měli jsem si pro příští rok naplánopvat výletíček do Srbska, protože, jestli se tam nacházejí takový kočky jako je Nina, tak to je Srbsko hotovej dar z nebes. No k tomu hlavnímu, tedy pepincovi a Nině a už jsem vyjádřil a teď ještě k filmu. Měl jsem situaci ulehčenou, protože všechno kolem vlaků miluju, tedy až na ty výsery v podobě nekoenčných výuk, letos jsem snad nikdy nedojel do Budějek vlakem, zpožděný, nefunkční hajzly a zkurvený Francouze ve vlaku = nejodpornější národ Evropy. Tady se mě líbila ta lokotka a samozřejmě humor, značně neortodoxní, ale bydlení v depu ve vlaku je sen největší. Fackovačka koupajícího kretena v nějaký polobažině, odchod od maturity kvůli mávání, prostě luxusní černej železničná humor. ()
Naprosto průměrná balkánská černá komedie. S některými opravdu špatnými lacinými vtipy - starý strojvůdce odjebe tým drážních psychologů? Jó, to určitě... A celá ta hlavní myšlenka: "my se tady navzájem přejižídme vlakem, no a co", se rychle vyčerpá. Mladý strojvůdce tomu taky nepřidá, jelikož je k nepřežití nesnesitelný ňouma. A ta halucinační pasáž? Koji kurac?! ()
Film pracuje s hodně zajímavým motivem, který je ale strašlivě brzy vyčerpán a po zbytek doby v podstatě už jen recyklován. A je to s podivem, jelikož téma opakujícího se usmrcování lidí, za které ale nejste zodpovědný, je opravdu hodně neobvyklé a celkem vzácné téma. Deník strojvůdce začíná jako černohumorná komedie, bohužel právě s postupujícím časem se mění v něco, co postrádá nápad a především asi dobrý scénář. Sem tam přijde sice nějaký moment k zasmání, ale film zůstává emočně prázdný a plochý a pochybuji, že si na něj za nějakou dobu vůbec vzpomenu. 5/10 ()
Reklama