Romeo a Julie na konci listopadu

Přechod mezi Pražským jarem a pozvolna nastupující normalizací poskytl společnosti spolu s množstvím do té doby buď nepřístupných, nebo málo známých dat vzácnou možnost jejího prvního prozření a dějinného srovnávání v široké škále témat od těch nejosobnějších až po ta nejdůvěrnější. Příběh dvou stárnoucích, ale zdaleka ne starých lidech, konvenčně nepřípustné, oboustranně se stejnou vřelostí sdílené zakopnutí o vášnivý cit v raně prarodičovském věku je dokonalou indikací tehdejší situace. Amorálnost dětí z jedné strany je vyvažována mateřskou tragédií na straně druhé. Ale vůle a nepoddajnost nevzdávat svůj osamělý život i při velmi přibližné naději na přetrvání jeho plnohodnotného prožívání je silnější. Na rozdíl od těch opravdu mladých ze STARCŮ NA CHMELU to je na konečnou sice podstatně blíž, ale i ten již ne dlouhý úsek stále za takový pokus stojí. Zvlášť ve srovnání s alternativní sirobou opuštěného stáří. Ne náhodou za velkým dílem stojí velká jména. Pár Höger-Medřická, pár dvou výsostných představitelů intelektuálního, civilního, od vnějších efektů oproštěného filmového, televizního i divadelního herectví je doplněn předčasně zesnulým scénáristou-spisovatelem Janem Otčenáškem a jedním z našich předních režisérů Jaroslavem Balíkem. Zanedbatelná nejsou ani ostatní jména (Švormová, Hadrbolcová, Langmiler, Vrchota). A zanedbatelná se nezdá být ani nadčasovost tohoto díla nadčasového tématu. Udivuje - a bolestně překvapuje - , že již dávno nebylo přeneseno na DVD nosiče. (17.09.2007)

Jednoduše krásný film. Nejdřív jsem čekal něco ve stylu Polibku na cestu akorát v černobílém kabátě. Ale tohle bylo něco tak laskavého, příjemného a samozřejmě výborně herecky zahraného, že se tomu Polibek nemůže rovnat. Musím říct, že jsem věřil snad každému aktérovi jeho roli (ale samozřejmě pan Höger u mě zabodoval nejvíce). Ten konec, ač je de facto happy-endový, mi vůbec nevadil, právě naopak, byl krásný. Aneb láska kvete v každém věku. (13.07.2008)

Celý film mi přišel i přes některé nepříjemné situace velice hezky odlehčený. Za mě se teď hraje úplně jinak než tehdy ale i přesto byli herecké výkony velmi dobré, zvlášť paní Dany Medřické. Ze začátku mi přišla výrazně lepší než pan Höger ale postupně jsem musel ocenit i jeho a říct že oba hráli skvěle. Pan Höger měl skvělou energii jelikož na mě působil mladě a elegantně přesně jak měl. Paní Medřická zase perfektně hrála očima a přitom drží téměř stále stejný výraz. Všichni ve filmu perfektně mluvili což se samozřejmě dá čekat od tak starého filmu, protože tehdy se na to zvlášť hledělo. Celkově na mě film působí velmi krásně a romanticky a přitom se u tohoto filmu i zamyslíte nad životem. (19.01.2021)

Jsou filmy, které se vám po zhlédnutí vypaří z paměti jako pára nad hrncem. A jsou filmy, které se vám usadí natrvalo hluboko do paměti a tam zaprášeny čekají, třeba i třicet let, až přijde čas, aby se vám opět připomněly v plné kráse. Ten okamžik nastal 13.7.2008, kdy díky ČT1 tento filmový skvost hluboko uložený v mé paměti opět zazářil v plném lesku. Vidět tak dokonalý herecký výkon dvou vynikajících velikánů české filmové tvorby, Dany Medřické a Karla Högera, po tolika letech byl pro mě opravdovým filmovým zážitkem. Tento příběh nám všem připomíná, že mít více roků neznamená vždy se smířit se stářím a odevzdaně čekat na smrt, ale že i v těchto letech lze něco od života chtít a něco mu (někomu) dát (darovat). (13.07.2008)

Mimo Högera a Medřické, jejichž výkony jsou nezpochybnitelně výborné, film ale nestojí jen na nich. Naopak nebýt skvělé Marešovy hudby a vynikající (místy geniálně dokumentární) kamery Opletala, to celé perfektně sestříhané a skloubené, nebyl by celek takovým, jakým je. Době vzniku bylo snad nutné přidat "družstevní mládežníky" do slohové práce místo pasáčků, na druhé straně je krásné, jak si manželé čtou noviny: nejdřív muž otevře Lidovou demokracii, pak žena Svobodné slovo (Rudé právo nějak opomenuli). Tentokrát ocením plnými 5 hvědami při 90%, 4.2.2016. (04.02.2016)