Romeo a Julie na konci listopadu

Silně melancholický, provedením veskrze průměrný TV film, který určitě ničím nepřekvapí - je o tom, že láska kvete v každém věku, neboli zkrátka a jednoduše člověk nechce být ani na stará kolena sám. ALE je to tak skvěle, procítěně a přitom s lehkostí zahrané, že nemůžu jít s hodnocením níž, a dopadá to tak u mě stejně jako pozdější Lístek do památníku. Zde legendy Medřická a Höger jedou takový koncert, že nelze než s úžasem čumět. (20.12.2022)

Mimo Högera a Medřické, jejichž výkony jsou nezpochybnitelně výborné, film ale nestojí jen na nich. Naopak nebýt skvělé Marešovy hudby a vynikající (místy geniálně dokumentární) kamery Opletala, to celé perfektně sestříhané a skloubené, nebyl by celek takovým, jakým je. Době vzniku bylo snad nutné přidat "družstevní mládežníky" do slohové práce místo pasáčků, na druhé straně je krásné, jak si manželé čtou noviny: nejdřív muž otevře Lidovou demokracii, pak žena Svobodné slovo (Rudé právo nějak opomenuli). Tentokrát ocením plnými 5 hvědami při 90%, 4.2.2016. (04.02.2016)

Asi nejkrásnější a nejdojemnější (český) film o lásce jaký jsem kdy viděl. U Karla Högera (podobně jako např. u Rudolfa Hrušínského) nikdy nepřestanu obdivovat jejich geniální herectví, kdy i beze slov jen třeba pouhým pohledem dokážou vyjádřit vše. A Dana Medřická jakbysmet úžasná. No a jako třešnička na dortu nadpozemská hudba Karla Mareše, TA HUDBA OMG! (19.11.2014)

Jsou filmy, které se vám po zhlédnutí vypaří z paměti jako pára nad hrncem. A jsou filmy, které se vám usadí natrvalo hluboko do paměti a tam zaprášeny čekají, třeba i třicet let, až přijde čas, aby se vám opět připomněly v plné kráse. Ten okamžik nastal 13.7.2008, kdy díky ČT1 tento filmový skvost hluboko uložený v mé paměti opět zazářil v plném lesku. Vidět tak dokonalý herecký výkon dvou vynikajících velikánů české filmové tvorby, Dany Medřické a Karla Högera, po tolika letech byl pro mě opravdovým filmovým zážitkem. Tento příběh nám všem připomíná, že mít více roků neznamená vždy se smířit se stářím a odevzdaně čekat na smrt, ale že i v těchto letech lze něco od života chtít a něco mu (někomu) dát (darovat). (13.07.2008)

"Vy jste všichni jako egyptský mumie, ale já jsem ještě neobrostl mechem, já jsem ještě živej!" Napřed mi to přišlo jen jako černobílé psychologické melodrama a hned zpočátku hláška: "...nebo ještě lépe, družstevní mládež opéká brambory...", naštěstí byla jen ojedinělá a Karel Höger to pak ke konci smazal svou moravštinou, která asi režii unikla a mě potěšila :-) No a pak se z té romantiky vyvinulo kvalitní rodinné drama o sobeckosti. A především o hereckém výkonu mistra Högera. (24.02.2019)