Dahmer

Pätnásteho februára roku 1992 v Milwaukee v americkom štáte Wisconsine bol Jeffrey Lionel Dahmer usvedčený z pätnástich vrážd a odúdený k deväťsto tridsiatým siedmym rokom odňatia slobody. V roku 2002 natočil neskúsený režisér David Jacobson snímok o živote tohto sériového vraha. Je škoda, že túto zaujímavú tému nespracoval brutálnejším spôsobom. O takom úchylnom, sadistickom homošovi ako bol Dahmer sa dal natočiť omnoho ostrejší, drsnejší film. ** (15.05.2017)

„Dahmer“ je v konečném důsledku vlastně celkem obyčejným příběhem, který to chce hrát na to, že tohle je podle skutečných událostí. Přesto se snímku celkem úspěšně podařilo zapadnout. Není se moc čemu divit. Snímek má dobré herecké výkony, je to uvěřitelné, ale prostě je to slabé. Ten člověk byl monstrum. Když už nic jiného, bylo možné se zaměřit na to, jak ho přijala společnost, jaký byl soud a pak i to, jak skončil – ubit spoluvězněm. V jeho životě je mnoho momentů, kterých by bylo možné se chytit, ale Jacobson ho pojal prostě provinčně. (25.04.2014)

Opravdu mě baví sklon některých dam a dívek, propadat jisté slabosti vůči nemocným, zklamaným, trpícím a hlavně -(viďte holky)- záhadným zákoutím duší Jeffa Dahmera a jemu podobnýcm několikanásobným vrahům. No já myslím, že ta zákoutí -(nebo spíš sklepení, či přítmí odzvučených ložnic)- duše milého Jeffreyho nebudou zase tak spletitá, ať už vzhledem k jeho vyjadřovacím neschopnostem, či faktickým lapsům jeho serial killer kariéry, která měla tak dlouhého a plodného trvání jen díky policejní zhovadilosti a neskutečnému štěstí, které bylo tentokrát skutečně nasráno na jednu hromadu....hromadu sraček jménem Jeffrey Dahmer. Mám pocit, že tyto slečny a paní se místo zákoutím architektoniky Dahmerova svědomí, věnují spíš objevování neexistujících prosluněných pokojů a teras....která tam přece někde musí taky bejt. Nuž tedy bádejte, když Vás to hřeje u srdíčka. Já raději ocením snahu pojmout celý film jako atmosférickou skládačku několika one room dialogů Jeffa a jeho jednotlivých obětí. On totiž pan režisér také mohl zvolit méně decentní přístup a namísto Dahmerovi výmluvnosti se zaměřit spíš na jeho silné stránky, jakými je znalost anatomie a kulinářství. Ostatně Jeffreyho recepty ala "Pozvěte ne večeři známé a z připravte z jejich hlav vývar." by u hororových fanoušků jistě měly úspěch a byly zaručenější cestou k jejich zájmu. 50% (30.01.2013)

Vážení přátelé...3,5*... Renner byl vybrán skvěle - Na Dahmera je neskutečně podobný a hraje ho opravdu mistrně. Problém je spíš ve scénaři a tak trochu v režii. Film se totiž nesnaží nijak mapovat, chonologicky vytyčit a zpřehlednit...Nic takového. Tento film je spíš takovým shlukem událostí z Dahmerova života. Shlukem bez začátku a konce. Prostě do jeho života na chvilku vstoupíme, zkoukneme co je zrovna vidět a zase z něj vystoupíme. Bez jiných ambic. Toť vše. Zkrátka filmu chybí příběh a to je asi ten hlavní mínus celého filmu. A je to škoda, protože mít to příběh a větší spád, mohla to být fakt pecka. (10.11.2009)

Jeffrey Dahmer (1960 - 1994) homosexuál, vrah, exhibicionista, nekrofil, kanibal, manipulátor a zvrhlý "sběratel" byl na druhou stránku pohledný, inteligentní a přátelský mladý muž, kterého vlastní sexualita a představivost srazila na samotné dno a jeho osoba dodnes vyvolává řadu otazníků. Naprosto trapná filmová adaptace se nedrží skutečnosti ba naopak si i v některých případech vymýšlí. Psychologická studie jeho tajemné zvrácené duše postrádá spoustu osvětlujících faktu k uchopení (pochopení) tohoto "ztraceného" člověka, jehož činy jsou dodnes považovány za jedny z nejzrůdnějších v dějinách Spojených států. (28.01.2010)