Moonfall

No tak to je těžké - první hodinu se Moonfall tváří jako typickej Emmerich z devadesátek, kdy střih má smysl a sledujeme defilé nesmyslů, které jsou vtipné a solidní akčně-katastrofické scény. Pak člověk zpozorní zhruba v polovině, kdy se z toho stává nesmyslně sestříhaný slepenec ala Den nezávislosti 2.. aby poslední třičtvrtě hodinu člověk protrpěl u šíleného digitálního neosobního bordelu a úplně zcestného budování mytologie. Tak teda pěkně děkuju .. To vážně už ani Emmerich nedokáže udělat obyčejný akční výplach ? (11.02.2022)

Ajajajaj. Rolo zase nezklamal. Na Zemi (a vlastně i ve vesmíru) už rozšmelcoval co se dalo, tak přikročil k planetárnímu kulečníku. Kluci a holky v Asylum musí trpět jako zvířata a měli by našeho milého destruktora dát k soudu. Za krádež scénáře. Protože tahle perla se musela válet v mrazáku mezi Útokem dvouhlavého žraloka a Transmorphers. Jenže tenhle kus byl nejslabší, takže tam počkal na Rola, který si šel do mrazáku pro led do metanolu. Nicméně, pokud pomineme ten nesmysl s hightech Měsícem (každý blbec přece ví, že Měsíc je celej z jeté Goudy), je to takovým tím nezaměnitelným asyláckým způsobem zábavné. (03.04.2022)

║Rozpočet $150miliónov║ Tržby USA $19,060,660║ Tržby Celosvetovo $67,295,363▐  Tržby za predaj Blu-ray v USA $1,759,999║ Tržby za predaj DVD v USA $1,362,862║ Taký klasický "nezábavný" béčkový štandard Rolanda Emmericha aké chrlí takmer už dve dekády (úroveň a popustená bizardnosť všemožnej jeho predstavivosti a megalománskej katastrofy ako u 10.000 B.C, 2012, ID4 2,... či Geostorm, hop ale ten robil len jeho kámoš Devlin)  jeho prevratné vizionárske zmýšľanie, by si už zaslúžilo fakt Nobelovú cenu. Čo všetko sa mu zrodí v tej gebeni nemá obdoby. Stále má čím prekvapiť, len bohužiaľ nevie sa s tým predať. Je to až príliš ohraná schéma, ktorá ničím neprekvapí, nenadchne, hlavne nech sa všetko naokolo vo veľkom ničí, devastuje, trhá na kusy. Prežil som aj túto jeho katastrofu... ale už by asi aj stačilo. /40%/ (02.04.2022)

Toto stálo 150 miliónov? Myslel som, že ako človeka, ktorý chodil na Emmerichove filmy ešte ako (občasný) návštevník základnej školy, ma na jeho filmoch nič nezaskočí. Moonfall to však dokázal. Najviac ma prekvapilo, že to nie je triková blbosť, ale komorný film s pár postavami. Trikové scény tu sú, rovnako tak veľké deštrukcie, ale všetko trvá pár minút a nasleduje 15-minútová nezáživná dialógová scéna. Očakávané megaapolapytické finále dokonca vyzerá tak, že je pár desiatok sekúnd ničené mesto s mrakodrapmi (v ktorom zrejme nikto nezomrie). Väčšina stopáže pozostáva z dvoch-troch postáv, ktoré stoja v uzavretom priestore (hotelová izba, raketoplát) a rozprávajú sa. Všetko je to hrozne mdlé, nezáživné, unavené, ťažkopádne, zaspaté a podpriemerné. Dokonca ani Patrick Wilson zjavne nevedel, ako sa má tváriť. Ako keby až uprostred natáčania pochopil, že toto nebude 2001: Vesmírna odysea, ale Misia na Mars. Ostatní sú na tom ešte horšie (Donald Sutherland má len cameo). Spočiatku som bol otrávený z predstavy „ďalší apokalyptický Emmerich“. S narastajúcimi minútami som ale čoraz viac chápal, k akému šialenému finále to smeruje. Scenár je konina, kde sa civili vo vesmíre správajú ako špičkoví, roky cvičení profesionáli. Naopak, absolútni profesionáli nič nevedia. Amatérom stačí pozrieť na monitor a behom sekundy z údajov vymyslia geniálny spôsob riešenia neriešiteľnej situácie. Vadil mi aj divný strih. Nadväznosť jednotlivých scén nejeden raz nedáva logiku. Často som netušil, či sa tá-ktorá pasáž odohráva pár minút po predchádzajúcej alebo dva týždne po nej. Prípadne sa postava nachádza na mieste A, pričom vystupuje aj hneď v nasledujúcej scéne, tá sa ale odohráva desiatky kilometrov od predchádzajúcej scény. Po slušnom, ale absolútne triviálnom rozjazde, sa snímka preklopí do nudnej a nezáživnej druhej polovice a vy neviete, či sú mdlejšie scény z vesmíru, alebo zasnežené scény s deckami. Finále potom už vyložene odzývate a spýtate sa: to ako fakt? Nuž... to ako fakt. (29.05.2022)

Digitální destrukce v masivním měřítku, postavy s generickými konflikty vykreslovanými jen pro umocnění závěrečného heroismu, nesmyslná logika fungování světa a poctivá dávka patosu. Tak by se daly popsat nejen nejznámější Emmerichovy katastrofické filmy, ale rovněž aktuální Moonfall. Dekádu po jeho údajně poslední katastrofě 2012 se do svého oblíbeného žánru vrátil znovu, aby... udělal totéž. Film působí značně anachronicky, jako by do obrazu kinematografie roku 2022 moc nezapadal – což ale pro leckoho může být přednost. Nebezpečné přibližování Měsíce k planetě Zemi je vysvětleno tím snad nejšílenějším možným způsobem a celkově přemýšlení nad vtíravou otázkou „proč“ skutečně bolí. Ještě víc ale zamrzí, že atrakce nejsou zrovna originální, Emmerich evidentně hrál na jistotu. Nikdo asi nečekal moderní, jízlivý pohled na žánr třeba v duchu K zemi hleď!; Emmerichova oslava tradiční rodiny je ale natolik banální a předvídatelná, že nakonec skýtá i jisté kouzlo. Není to film, který by vás ohromil, ale při vhodném přepnutí mozku do módu „vypnuto“ se přes vás tahle staromilská vlna převalí docela bez újmy. Více zde. (06.02.2022)