Strašidla

„Běžte se na novou pohádku Strašidla podívat. Je to báječné pohlazení, budete nadšení jako já,“ řekla Lucinka Bílá a už zapomněla dodat, že jde o pohlazení... ocelovou trubkou... po hlavě. O STRAŠIDLECH panuje názor, že jsou nejlepším Troškovým filmem za víc než dekádu, což je ovšem stále hodnocení z kategorie "lepší být umlácen velkými gumovými robertky než ocelovou trubkou". Právě to, že STRAŠIDLA nejsou z hlediska stylu až tak diletantská jako dvě výrazné Troškovy trilogie, je na nich nejhrůznější. Zastírají tím zdegenerovanost všeho ostatního. Nechám stranou, že sloučení dvou tradic české kinematografie (normalizační vorlíčkovsko-macourkovské pohádky jakožto únik a taky trochu úlitba režimu a devadesátkové privatizační komedie s prvky komunální satiry) je nesmyslné už v samotném základu, potažmo při nejlepším těžce zpozdilé._____ Hlavním problémem není nesmyslné skloubení dvou poetik či rezignování na zcela základní pravidla vyprávění (utnutí v polovině závěrečného aktu, wau, žádný konflikt, týjo) a výstavby děl, ale amorálnost celku, vydávaná právě za to pohlazení. Přitom šťastný konec (spoilery, ofkóz) pro řadu ústředních postav spočívá v tom, že (a) vodník se dá dohromady s ženou, jejíhož manžela utopil (a ona o tom ví a je s tím za ok); (b) čarodějnice se vrátí ke svému manželovi hejkalovi, kterého opustila kvůli milenci, přičemž manžel žije dál v omylu o ženině návštěvě vzdálené příbuzné; (c) potomkovi čarodějnice a hejkala a jeho kamarádovi-sígrovi jsou prominuty tresty a hrozící vyloučení, když řediteli seženou lektvar na zapůsobení na jednu z učitelek; (d) víla se dá dohromady s úředníkem, ale odmítá potrestání režiséra divadelní hry, který se jí snažil znásilnit, protože chce dál hrát v divadle; (e) znásilnění (!) babičky je ponecháno nevyřešené, pouze policista, který odmítl ono znásilnění řešit a tzv. mamá se vysmál, zůstává přeměněn na kocoura a držen v zajetí babičkou._____ Na druhou stranu je to svět, ve kterém lidé i strašidla neposlouchají nic jiného než rádio Impuls a informace získávají z Parlamentních listů, děti nejí nic jiného než Pribináčka a nikdo nečte nic jiného než Sedmičku apod. plátky. Vlastně si umím představit, že v takovém světě a pro lidi s daným mentálním obzorem začínající Parlamentními listy a končící Sedmičkou je tohle přijatelné pohlazení, protože předsudky je třeba potvrzovat._____ Něco pozitivního: STRAŠIDLA nejsou až takový estetický a morální teror jako divácky úspěšnější ŘACHANDA. (07.09.2016)

Zdá se, že i zralý Troška je s to překročit svůj stín. Dialogy i námět působí sice poněkud nepůvodním dojmem, herecké obsazení však nekulhá a celek klopýtá vcelku úspěšně do očekávatelného, ne však zraňujícího, divácky přijatelného konce. V českém polistopadovém hraném filmu se běžně - bohužel! - točí "díla" nesrovnatelně kulhavější. Někdy ani to ne. Z druhé strany tu Troška navazuje na lidovou podmínečně "buřičskou" linii české lidové slovesnosti i umělé krásné literatury, která začíná někde u Němcové, pokračuje Ladou a kouzelným světem kocoura Mikeše i sekorovským Ferdou Mravencem či již půlstoletí starou Saxanou. Alegorií a dobromyslného žertu má tato pohádka také poměrně dost na rozdávání. (26.11.2023)

-Babička byla znásilněna kocourem, jde to vylíčit na policii a má strach, že se jí narodí koťata.- To je jen část úchvatného, pohádkového, roztomilého děje, který je tak krásný pro malé diváky a poučný pro ty starší. Pro ty, kteří nepochopili, že je předchozí věta myšlena ironikcy dodávám, že Troška je idiot, který nemá absolutně žádnou soudnost a cit. Je prostě narušený, geneticky zmutovaný jedinec, který by měl být po zásluze vyřazen z povolání Režisér a Scénárista a měl by odejít do důchodu a plácat mladý kluky po prdeli. Tímto u mě definitivně skončil. Navíc je to prase a kurví děti! (17.12.2017)

Troška točí slátaniny, to je poslední dobou fakt, ale nemůžu si pomoct, pohádky se mu některé docela povedly. Tenhle film pohádkový je, nadhodnocuji, ale vzhledem ke zdejšímu hodnocení mu musím pomoci, jelikož do jednoho pytle s Babovřeskama ani Kameňákama jej rozhodně házet nehodlám. Za mě průměr, možná s trošku delší stopáží, ale rozhodně film neurazil, dokonce se film obejde i bez natěšenosti a přehnanosti gagů, zkrátka na Zdenkovu filmografii je to úspěch. (26.11.2016)

50%. Spojení pohádkového světa s tím reálným má 
v české kinematografii celkem slušnou tradici. K nejlepším snímkům, které z této interakce vznikly, patří třeba Dívka na koštěti nebo Jak utopit dr. Mráčka z dílny režiséra Václava Vorlíčka. Originalitou námětu tedy Strašidla nepřekypují. Troška se ovšem k tradici filmů s obdobnou tematikou hlásí, nasazuje si tak laťku, kterou Strašidla nemohou překonat. Nicméně oproti Kameňákům a Babovřeskám se jedná o kvalitativně výrazně lepší počin. Režisér a jeho scenáristé se snažili nacpat do filmu spoustu popkulturních odkazů, trochu laciných narážek na práci politiků, ale 
povedly se jim vytěžit i některé opravdu dobré vtípky (třeba ten s GPS navigací na létajícím koštěti). Zdeněk Troška nikdy nešel pro ostřejší slovo daleko, a tak ani Strašidla nejsou nějakou výchovnou podívanou. Patrně se jedná o první českou pohádku, ve které se objeví znásilnění (z čehož se nakonec vyklube celkem zábavná dějová linie). Škoda, že si tvůrci nedali větší práci s dialogy, zvlášť ty milostné občas nepříjemně šustí papírem a herci mají viditelné problémy je věrohodně interpretovat. Při natáčení Strašidel se sešla poměrně silná herecká sestava. Nejlépe si z ní vede Jiří Dvořák jako zamilovaný vodník Bubla, zajímaví jsou i Bronislav Kotiš v roli hejkala Huga, Carmen Mayerová jako ordinérní čarodějnice Žofie či Václav Postránecký v malé úloze ředitele školy. Ne všem ovšem role sedly úplně ideálně, což platí především pro křečovitou Terezu Kostkovou, neoslní ani nevýrazná Sara Sandeva. Strašidla jsou letní oddechovkou, která si jistě najde dostatek diváků. Je to snímek, který neurazí, ale ani nenadchne. (13.08.2016)