Hledání Aljašky

Čistě teenagerovské seriály už se téměř netočí. Aby v žánru něco vzniklo, je potřeba přidat buď detektivní zápletku nebo zásadní sociální problematiku dneška. Hledání Aljašky tohle nepotřebuje. Palčivé otázky v sobě schovává, ale nevzniklo kvůli nim. Vzniklo kvůli tomu samému důvodu, proč vznikly předchozí adaptace Greenovek - protože je to parádní námět a parádní kniha o zranitelnosti dospívání. Adaptace nemění vyznění, nemění charakter postav, nezapomíná na nejzásadnější citáty, z nichž jeden mě opakovaně trefuje přímo na komoru a zamlží se z něj před očima ("If people were rain, I was drizzle and she was a hurricane"). Předlohu dokonce překonává ve chvíli, kdy část Potom redukuje na nezbytné minimum, protože kniha se v pozdějším ději točila v neustálých kruzích, ze kterých vzhledem k povaze situace neexistovala cesta ven. Tady je přerod kluka v chlapa ještě čitelnější, nostalgičtější a v romantickém slova smyslu i beznadějnější. Titulní hrdinka je totiž zlato a oči na ni může nechat každý, ať už je jeho vysněný typ holky právě takový nebo přesně opačný. Kristine Froseth má v sobě její nečitelnost, paličatost a téměř nesnesitelnost a divák jí v Milesově kůži chce odpustit takřka cokoli. Moc pěkně jsem se v téhle "cizí" vzpomínce utopil, tím spíš, že soundtrack přesně odpovídá extra silné hudební stránce nultých let, ve kterých se děj odehrává. A přestože já v Creeku svoje Velké možná nenašel (a vždycky jsem se povahově víc přikláněl k hrdinům z Papírových měst), cítil jsem se přesně tak, jako bych si dobré i zlé prožil právě v něm a lámalo se moje srdce. (22.04.2020)

Ja som asi prišiel z Marsu, alebo odkiaľ. To nie je možné, všetci to ospevujú, len ja som si musel priklincovať očné viečka o čelo. Nuda ako hrom. Vlastne sa ani nemôžem čudovať, scenár totiž srší nápadmi ako zaplaviť diváka banalitou. Navyše mi to tam celé pripadalo ako keby boli decká len na nejakom detskom tábore. Pokiaľ takto vyzerajú internátne školy v Amerike, tak amen tma. V závere sa asi mali dostaviť emócie, no dostavilo sa iba jedno veľké zívnutie. Jediné, čo trochu viac zaujalo bola postava Alasky. Veľmi slabý priemer. 50/100 (08.08.2022)

Viem si predstaviť, že kniha bude napísaná ešte citlivejším, filozofickejším spôsobom. Ani toto filmové spracovanie nezaostáva, hoci celkový koniec ma neuspokojil, skôr sa mi to zdalo odfláknuté a nie celkom vyriešené. Celkovo je to také milé, študentské, zaujímavé, ale trocha aj priehľadné. Už v tretej časti vám možno po krátkom rozmýšľaní dôjde, o čo ide v tom odpočítavaní na konci každého dielu. Máme tu aj typickú hlúpu školskú šikanu, z ktorej mi občas vrela krv v žilách. A chlapec v hlavnej postave sa mi zdal trochu hlupák, niekedy ma sral viac než kedysi Ryan v O.C. California, a to je už čo povedať, to bol iný magor. (29.11.2019)

Greenova kniha mala výborné postavy, skvelú atmosféru, príbeh nebol nudný a ani koncom to pán spisovateľ nepokazil. Presne to isté ponúkne aj film. Naozaj vydarená adaptácia. Voľba hercov dokonalá, príbeh miestami zmenený, inokedy počujete celé state z knihy, niektoré momenty vymyslené, ale fungujú ... a niektoré veci dostali vo filme iný význam. Nevadilo mi to, páčilo sa mi to. (12.05.2021)

Nedá sa nič robiť, nie som cieľovkou tohto seriálu, čo ale neznamená, že som si nedokázal niektoré epizódy naplno užiť, iné zase skoro vôbec. Premúdrelé reči a sebavedomie nešli z úst a pohľadov postáv najprirodzenejšou cestou, čím ma občas značne iritovali. Je fajn, že napríklad fajčenie a pitie alkoholu sa tu berie ako normálka a nikto to ani nevychvaľuje, ani nekritizuje, proste sa tak iba deje. Achylovou pätou z môjho uhľa pohľadu je ale nevyváženosť jednotlivých epizód, kedy jedna navnadila, aby zase tá ďalšia ma opätovne posadila na zem. (02.12.2020)