Godzilla

Když po totální demolici Tokia v jedné vážně podané scéně (z mnoha podobných) testují malou holčičku na míru zasažení smrtící radiací, zdaleka ne poprve jsem si uvědomil s jak hrůzným, devět let starým, traumatem se Japonsko těžce vyrovnává. Všichni ti lidi co je ve filmu vidíte byli přece svědky podobně zničující katastrofy! Slova jako "radiace", nebo "jaderný" se zde skloňují ve všech pádech. Sama Godzilla je ztvárněna velmi povedeně a určitě se co do působivosti vyrovná i o rok mladším animovaným dinosaurům K. Zemana. Hodně se mi líbily ty ohlušující bubny co provázely nástup Godzilly... úžasně hustily atmosféru. (27.03.2007)

1) GOJIRA (1954)__ORIGINAL SHOWA SERIES 1954-1974__Klasický monster-movie, který začal tu celou dlouhou sérii a předurčil Ishiro Hondu k nejznámějšímu ´godzillovskému´ tvůrci. Hirošimský komplex je zde u japonských tvúrců dost zřetelný, postava Godzilla tu slouží v podstatě jako alegorie na atomovou bombu, která ničí vše živé v dosahu. Atributy jsou typické pro žánrové zařazení - nechybí tu milostná dvojka, podivínský vědec a rozhodní generálové, ovšem triky jsou na svoji dobu velmi obstojné. Ty a veliký počet komparsistů dosvědčuje, že první Godzilla patřila mezi vysokorozpočtové snímky. První polovinu stopáže jde o pozvolné budování napětí, pramenícího ze strachu z neznámého nebezpečí. Pak přichází ke slovu demolice, ale samozřejmě tu mluvíme o herci v gumovém obleku a modelech domů, které ale ještě tak nebijí do očí, jako v následujících pokračováních. Pokračování na sebe, vzhledem k velikému diváckému ohlasu, nedalo dlouho čekat. (11.12.2010)

Za ta léta nám naše milované monstrum lehce vyčpělo. Varování ohledně zneužití atomových zbraní je možno brát stále aktuálně, ale na druhou stranu může být monstrozita Godzilliných proporcí pro určitý druh diváků dost ubíjející (můj spolubydlící). A to z jediného důvodu: sledovat "jeden dávný monster-movie velkofilm", který není ani tak monster, ale spíše nefalšovaně alegorickým dramatem odrážejícím stíny historie, který postrádá napětí a vlastně i zápletku (odputovala na úkor poselství) a zamrazí jen při postapokalyptických obrazech, co připomenou Hirošimu a Nagasaki, se ukazuje jako tvrdý oříšek k rozlousknutí. Pokud ale odhlédneme od reflexí na atomovou hrozbu (a již zmíněného nebezpečí plynoucí ze zneužití nových smrtících vynálezů obecně), můžeme se nechat unášet na vlně euforie z dnes již velmi zábavného řádění chlápka v latexovém kostýmu neforemného monstra. Především scéna s útokem letectva za použití prskavek a rachejtlí je božská! (08.04.2008)

Tento obrí tvor je japonskou verziou starého King Konga s podobným záverom Jurského parku 2 (iná verzia monštra a tiež deštruktívne ničiaca nevinné mesto). Atraktívna lútková animácia v období politických vojen dáva dielu širší rozmer, kde dozvuky po 2. svetovej vojne ešte stále pretrvávajú. Cítiť aj inovované prvky v čierno-bielom spektre efektov ako rev samotného Godzillu (ktorý krásne vynikne) a rýchly prechod hudobného podkladu. Škoda len, že pri tak zdĺhavom deji chýba častejšie napätie, pretože nech je japonská kinematografie hocijak odlišná od európsky cítiacej, v tomto filme sa musel nudiť aj milovník rodinných drám, skrátka ázijský myšlienkovitý presah a vizuálna poetika sú v tomto prípade tabu. A ešte postavám sa (prekvapivo) veľmi málo venovalo. Ťarcha je teda na Godzillovi, ale tén chudák je miestami rovnako statický než Nispelova réžia :). Neprekvapia ani príbehy postáv (až na ten pochmúrny záver). A ešte jedna „výtka“, tú scénu s demonštráciou vlakových koľají si mohli tvorcovia odpustiť (kvôli podobnej z King Konga). Ale hovorím, celkovo ide o slušný historický zážitok, čo v dobe vzniku znamenalo veľký posun vpred (lepšie 3 hviezdičky). (07.06.2013)

Debut klíčový ikony Kaiju filmů je atypicky temný a spíše než sci-fi monster filmem je vyloženě ponurým hororem. To že miniatury v černobílém provedení pod rouškou deště a tmy působí stále až překvapivě realisticky je sice impozantní, ale spíš než o realističnost tu jde o jejich charakter. Ohrnovat nos nad současnými CGI efekty je dnes velmi populární a člověku je mnohdy skoro až líto všech těch grafiků a 3D výtvarníků, kteří jsou často mistři svého oboru. Nelze se však čemu divit, filmy jako tento jsou ukázkovým příkladem toho, že praktické filmové triky a efekty v sobě skrývají nekonečnou porci charismatu. Postavit skutečné modely, správně je nasvítit skutečným světlem, v případě Godzilly je efektivním způsobem skutečně rozdupat a celé to natočit na skutečnou kameru a skutečný film je jednoduše FILMOVÉ umění. A Godzilla z roku 1954 je tohoto umění plná. (09.06.2015)