Godzilla

Japonský film o padesátimetrovém pravěkém ještěru, který se vynořil z moře u japonského pobřeží a rozséval strašnou zkázu, byl nesporně inspirován americkými fantastickými filmy, t. zv. "horrors", které s velkou vynalézavostí, ale také velkou dávkou naivnosti, šíří hrůzu před tajemným nepřítelem, příšernými obludami, ve snaze poskytnout divákům chvíle dráždivé hrůzy a strachu. Japonští filmaři, kteří se snažili vyrovnat se americkým kolegům ve vylíčení hrůzných okamžiků, kdy pod nohou příšerné nestvůry se řítí domy, mosty, železnice, chtěli svým filmem říci něco více. Nesmíme zapomínat, že v Japonsku byla shozena první atomová puma, že Japonci poznali na vlastní kůži hrůzu této moderní zbraně. Proto jejich film říká jasně: zanechte pokusů s nástroji smrti, nebo se objeví jiná, třeba ještě strašnější Godzilla, proti níž nebude záchrany pro nikoho. Tento film bude u nás promítán společně s francouzským snímkem „Pařížské noci" jako rozšířený program. Filmový přehled 47/1957 (17.11.2007)

Působivé. Měl jsem jako asi každý, kdo se vydá tímto směrem (směr: Pravěk vizuálních efektů) obavy, zda to nebude až příliš velké sousto pro mé smysly tak hezky na poslušného pejska vycvičené prskavkami a autopticony Baye, ale po pokusu s trailerem jsem si řekl, že by to přece jenom jít mohlo. A ono opravdu šlo. Možná tomu pomohla dokonce ta černobílá, ale největší plusy dávám rozhodně za tu nepříjemně výraznou bezmoc a depresivnost, která lze cítit napříč snímkem. Jistě, stále jsem nepřišel tak úplně na chuť tomu starému způsobu předků přehrávat (hlavně pak emoce) jak to jen jde (u Asiatů ještě výraznější než kdekoliv jinde), ale odpustivše tohle, vím si představit, jak těžce to muselo působit na jakéhokoliv diváka, který se nad filmem trochu zamyslel, hlavně pak samozřejmě tam v císařství. A pokud se našel někdo, kdo film bral čistě jako demoličního předka blockbusteru, užil si to určitě stejně a mnohem víc než já dneska sequely zmíněné hitovky. A popravdě jsem si na toho člověka v kostýmu krále monster, pro kterého to vskutku musely být zajímavé zážitky, zvyknul velice rychle, ba co víc, prakticky ho za člověka v kostýmu vůbec nebral (všechna čest i způsobu, jakým je film .. a Godzilla nasnímán – teď se hodí i v čistě jazykovém smyslu, že Godzilla je bůh, ne bohyně  - pomáhá to té legendě k mnohem lehčímu rozvinu) a některé záběry jeho rozpoutaného pekla by se lehce staly wallpaper materiálem i teď. Co se týče lidského aspektu, má tu výraznou roli (ne jak v pozdějších dílech, kde sice má výraznou roli částečně taky, ale kolikrát prakticky v rámci zcela odlišných vedlejších linek) a co si budem povídat, Oxygen Destroyer už mám na seznamu mých nejoblíbenějších přístrojů posledního soudu (doomsday machine). Celkově tak nemám problém jít na ty velmi hezké 4 a těším se na své hodnocení dalších dílů (ehm). PS: Po té americké verzi netoužím, i když by to mohlo být zajímavé v rámci průzkumu prehistorie marketingových strategií, případně nahrazování titulků předěláním filmu s pomocí dodání herců ze své krajiny. PPS: Málem jsem zapomněl na jeden z dalších příspěvků tohoto filmu (kromě toho, že nám dal kaiju žánr ve své klasické podobě) – a to je hlavní hudební motiv. Málo co by dokázalo vystihnout tu velkolepost a hrůznost Godzilly jako tohle skvělé téma. Škoda, že v dalších filmech ho stále upravovali a omezovali (do jisté doby). 8/10 (30.12.2014)

Incredible, unstoppable titan of terror! Přerostlá radioaktivní ještěrka ve své původní verzi sice není tak vymazlená jako moderní americký remake, ale rozhodně má i dneska svůj půvab. První polovina je o příchodu monstra, druhá o snaze se ho zbavit. Triky, zastaralé nezastaralé, jsou obdivuhodné vzhledem k tomu jakým způsobem vznikly a pořád to ještě přes dnešní dokonalé digitální efekty nepůsobí blbým dojmem. Parádní je také hlavní hudební motiv. Kult Godzilly už sice ztratil velkou část svého lesku, ale jeho odkaz hnedtak nezmizí. Filmy jako tenhle nikdy úplně nezestárnou. (22.01.2008)

Stará dobrá černobílá japonská - ta jediná se může honosit razítkem katastrofický film. Pokud si dobře vzpomínám, tak ostatní Godzilly jsou rychlé, akční, méně seriózní. Zde je Godzilla symbolem pro hrůzu jaderné války. To ona byla vyštvána z hlubin oceánu při jaderných testech. Godzilla je varovným prstem pro všechny národy. Mě osobně se moc líbí scénář, zvláště pasáž s vědcem, který vymyslí Ničitele kyslíku. Nejhezčí, i když pochopitelně nejsmutnější, je samotný závěr filmu. (21.08.2007)

Komplex bomba byl a vlastně dodnes je u Japonců velmi živý, takže tak silné dozvuky pouhých devět let po Hirošimě nejsou nijak překvapivé. Naopak, jeho výsledkem je ohromující a v závěru gradující katastrofická tragédie s Godzillou s radioaktivním dechem a nádhernou hudbou. Etickou stránku odpovědnosti za vynálezy nechávám být, to mě vždy nechávalo chladným; mnohem zajímavější je pro mě rozdílné pojetí japonských a amerických monster movies. Zatímco Američané jsou odhodlaní, obvykle optimističtí a neohrožení do posledního dechu, Japonci dali mnohem víc vyznít průběžnou beznaděj, to utrpení, které katastrofa působí (bez ohledu na to, zda ho způsobila Godzilla, obří já-nevím-co nebo atomová bomba). Vítězství nad Godzillou vůbec není heroické - jen ukazuje, kolik nesmyslných obětí to stálo... A právě scény útoku na Tokio, ale vůbec všechny příšeřiny aktivity patří k těm nejsilnějším a nejpůsobivějším. (22.03.2014)