Godzilla

Se specificky japonskou podobou monster horroru nemám žádné zkušenosti a zatím ani příliš neplánuji v této linii pokračovat, ale jeho základní kámen v podobě Hondovy Godzilly mě v jistých ohledech i dokázal překvapit. Přestože v jiných ohledech zase neskutečně zestárl, v nejedné scéně včetně některých útoků Godzilly jsem tu postrádal údernější atmosféru a romantická linka ke mně až na samotný závěr nepronikla, naštěstí jsem se dočkal dostatečného množství kladů na to, abych alespoň ty 3 hvězdičky mohl dát. Především je to po dějové stránce velmi slušně vedené, tvůrci se nebáli propojit papírově brakový příběh se seriózní sci-fi, v rámci níž se problém nadpřirozeného monstra stává vědecky řešeným tématem a dokonce vyústí do morálního dilematu v souvislosti s potenciálním zneužitím jaderných zbraní při útoků na Godzillu! Též mě potěšilo mě, že zde hraje Takaši Šimura známý mj. z Kurosawových filmů, ačkoliv rozsahově jde o roli ryze vedlejší. Posledních 15 minut na lodi mě tu docela uchvátilo, zcela nejvíc během výborně natočených podvodních scén. Žeby mě uchvátil tento film i jako celek, říci zdaleka nemohu, ale tak už to u starších filmů, které se proslavily v první řadě díky přínosu jednoho vybraného prvku do kinematografie, holt někdy bývá. [60%] (12.08.2022)

Musím říct, že jsem očekával, že se mi bude film, který založil žánr kaidžú a poprvé představil jednu z (doslova) největších ikon japonské popkultury, zamlouvat o mnoho víc. Bohužel se asi těžko přenesu do kůže japonského diváka, který má roku 1954 v hlavě živé obrázky ze svržení atomových bomb na svou domovinu, je zvyklý na nepříliš sofistikovaný a hladký přístup k filmovému vyprávění i střihu a ohromují ho efekty, které už dnes spíš budí úsměv na tvářích, než že by fascinovaly (na rozdíl třeba od stop-motion efektů z dílny Raye Harryhausena). Ztělesnění ničivosti jaderné výzbroje do podoby obřího netvora mi vůbec nezní jako špatný nápad, ale jeho rozvedení v Godzille na mě - uznávám, že bez znalosti dobového kontextu, v němž se tento snímek objevil - působí velmi plochým, neinvenčním a nadmíru naivním dojmem. 50% (27.12.2012)

Japonský film o padesátimetrovém pravěkém ještěru, který se vynořil z moře u japonského pobřeží a rozséval strašnou zkázu, byl nesporně inspirován americkými fantastickými filmy, t. zv. "horrors", které s velkou vynalézavostí, ale také velkou dávkou naivnosti, šíří hrůzu před tajemným nepřítelem, příšernými obludami, ve snaze poskytnout divákům chvíle dráždivé hrůzy a strachu. Japonští filmaři, kteří se snažili vyrovnat se americkým kolegům ve vylíčení hrůzných okamžiků, kdy pod nohou příšerné nestvůry se řítí domy, mosty, železnice, chtěli svým filmem říci něco více. Nesmíme zapomínat, že v Japonsku byla shozena první atomová puma, že Japonci poznali na vlastní kůži hrůzu této moderní zbraně. Proto jejich film říká jasně: zanechte pokusů s nástroji smrti, nebo se objeví jiná, třeba ještě strašnější Godzilla, proti níž nebude záchrany pro nikoho. Tento film bude u nás promítán společně s francouzským snímkem „Pařížské noci" jako rozšířený program. Filmový přehled 47/1957 (17.11.2007)

Japonsko dalo světovému filmu mnoho velikánů, ale žádný z tvůrců ani herců se co do známosti nemůže měřit s padesátimetrovým monstrem celosvětově známým pod poangličtěným jménem Godzilla. Úspěch původního filmu odstartoval boom filmových monster v Japonsku, jejichž popularita se udržela až dodnes. Mnozí mají Godzilly za lacinou, snad až brakovou zábavu, což ovšem neplatí pro tento film z roku 1954. Ne náhodou je počítán mezi nejzásadnější díla japonské kinematografie. Tam ho řadí nejen jeho vliv na japonský i celosvětový film, ale také jeho dodnes aktuální myšlenky. Vznikl jako přímá reakce na dobové testy jaderných zbraní v Tichomoří a skrze postavy dvou vědců rozebírá střetávání vědeckých, vojenských a obyčejných lidských zájmů. (původně napsáno pro obal DVD společnosti Filmhouse) (14.08.2008)

Naprostá klasika, která-nehledě na rok vzniku-může děsit i dnes, pokud je divák dost vnímavý, chápe tu historickou metaforu a je si vědom aktuálnosti celé té myšlenky.... Navíc, je to start neuvěřitelné série, která je sice na povrch jen zábavná, levná, popkulturní a kvalitativně velmi nestabilní, ale při hlubším pohledu vytváří-víceméně nevědomky-(s trochou nadhledu) padesátiletou zprávu o japonské společnosti. Skrze Godzillu se japka vypořádávají s traumaty své historie(WW2, atomové bomby..), upozorňují na problémy přítomnosti(devastace životního prostředí) a varují před nebezpečím číhajícím v budoucnosti(přetechnizovanost, nekontrolovatelný vývoj)... Na tohle prostě nedám dopustit a mám to rád. (04.04.2007)