Takový je život

Vizuálně hodnotné dílo u kterého ani po letech nevadí, že zvuk neexistuje, ovšem pouze za předpokladu, že by ho doprovázel nějaký trochu normální hudební doprovod. Špatné to vyloženě nebylo, ostatně našel jsem si zajimavé pasáže. Avšak často to bylo mimo mísu a na můj vkus příliš experimentální (ambientní chcete-li). Výsledkem tak bylo poněkud depresivně strávená hodina v biografu Karlovarského městského divadla a celkové zklamání. (06.07.2016)

"Neštěstí nechodí nikdy samo." Ano, i já jsem viděl tento neradostný snímek za zvuků hudebního doprovodu Jana Buriana ml., ale tentokrát na projekci v pražském kině Ponrepo, kde byl také promítán z unikátní kopie připravené k 60. výročí československé kinematografie. Její obnovená premiéra pak proběhla 11. září 1959 během 10. ročníku Filmového festivalu pracujících. Původní verzi filmu však poprvé představilo jediné berlínské premiérové kino už 24. března roku 1930. (26.11.2016)

Tohle je film, který jsem chtěla vidět od té doby, co jsem se dozvěděla, že existuje. Hned mě zaujal. Mé tehdejší tušení, že to bude film kvalitní, se potvrdilo jako správné. Rozhodně se spolu s některými filmy Machatého jedná o to nejlepší, co česká němá kinematografie vyprodukovala. A když to vezmu kolem a kolem, tohle jsou asi jediné pokusy, které se dají porovnat i se světem, jinak to byla v českém filmu dlouho bída nad bídu. Film je to dojemný, má spoustu zajímavých záběrů, dobré herce a hlavně poselství. Je syrový, ale o to více reálný. Žádné mezititulky, jen utrpení chudých. A přesto to není tolik poplatné levicovým myšlenkám, jak by mohlo být. Můj zážitek umocňuje ještě to, že jsem film viděla na velkém plátně s živým hudebním doprovodem. (11.04.2012)

Verze z roku 1930 se nedochovala, v té upravené v roce 1959 byla odstraněna většina mezititulků, takže zbyly jen názvy kapitol a jejich motta. Tudíž je film vlastně němější, než bývalo zvykem. Ale srozumitelnosti a přehlednosti děje to nijak neublížilo. Film zaujme suverénní střihovou montáží v několika scénách a hereckými výkony, zejména dvojice Vera Baranovskaja a Máňa Ženíšková. Karl Junghans svůj debut připravoval dlouho, takže v kinech prohrál souboj o divácký zájem s prvními zvukovými filmy. Takový je život. (Viděno s hudbou Jana Buriana – 90%) (05.07.2016)

Němý československý film německého režiséra a scénáristy Carla Junghanse, je považován za významný příspěvek československé kinematografii, který představuje odklon od konvenčnějších filmových stylů své doby. Jeho zkoumání sociálních otázek a novátorský přístup vyprávění příběhu dokonce zajistily místo v dějinách filmu. A tak je dobře, že se film zachoval a že jej lze shlédnout i dnes. I přes své stáří i nadále získává pozitivní ohlasy právě pro ten svůj novátorský přístup k sociálnímu realismu a dynamickému vizuálnímu stylu. Příběh se zabývá tématy chudoby, alkoholismu a sociální nerovnosti a nabízí tak dojemný obraz života v Československu na počátku 20. století. Carl Junghans impozantně pojal autentičnost a emocionální působivost v zobrazení chudoby a sociálních problémů, přičemž silně vyvolává soucit s postavami a jejich bojem. Vizuální styl, který plně využívá dynamický střih, expresivní úhel kamery a působivé vizuální prvky přispívající k silné a sugestivní atmosféře filmu, byl ovlivněn sovětskou teorií montáže, který byl často zmiňován jako samotný vrchol pojetí. V oblasti filmu a filmového výtvarné umění má tak snímek nemalý historický význam. A co se týče vyjádření dané problematiky, má nemalý význam společenský. Tenhle film je potřeba vidět, neb spousta dějových odvětví je dokonce i nadčasové. A snad i kvůli Theodoru Pištěkovi, který je tu v roli, dle toho jak ho známe z pozdějších zvukových filmů, opravdu netypické. (30.08.2024)