Záhada Silver Lake

Halucinační neo-noir, který si střílí z diváků vyžívajících se v řešení neřešitelných filmových hlavolamů, z konspiračních teorií a z internetové generace, nezdravě posedlé popkulturou. Nakolik si ho budete užívat, nebo se u něj nudit, to záleží na tom, jak moc přistoupíte na jeho absurdní logiku. Ta připomíná logiku starých videoherních adventur z 80. a 90. let, ve kterých jste coby hráči prozkoumávali různé lokace, v nichž jste sbírali nejrůznější předměty a museli jste přijít na to, jakým způsobem je zkombinovat, abyste pokročili dál. Způsob, jakým jste je kombinovali, byl často nelogický, což vás dohánělo k šílenství a k obsedantnímu nutkání neustále kombinovat všechno se vším („je tenhle starý časopis obyčejný časopis, nebo se dá použít k něčemu důležitému?“). Ale nedali jste si pokoj, dokud jste nepřišli např. na to, že když podrbete sochu Jamese Deana, tak se vám zjeví král bezdomovců, který vás zavede do tajemného podzemí. Stejně tak je na tom hlavní hrdina Záhady Silver Lake, kterého pátrání po zmizelé sousedce přivede k rozkrývání popkulturní superkonspirace za oponou malebného Los Angeles. Poté, co začne objevovat kódované stopy všude kolem sebe (v reklamách, písničkách a filmech), nedokáže se ubránit pocitu, že všechno je se vším propojené. Režisér Mitchell výše zmíněnou absurdní logikou záměrně frustruje své diváky, ale dokáže je za to odměnit pohlcující atmosféru a zábavnou hrou s diváckým očekáváním a žánrovými konvencemi. (16.09.2019)

35%. Under the Silver Lake vlastně moc neví, čím chce být. Na jedné straně tématicky zachází do hlubokých filozoficko-konspirativních propastí, na druhé straně stojí na pomezí komediálního melodramatu, ze všeho nejvíc ale paroduje. To by bylo v pořádku, kdyby však schizofrenně nestřídal náladu a atmosféru v krátkých vlnách, kdy chvíli buduje reálné napětí a divákovu zvědavost, aby je vzápětí shodil ze stolu scénou (nebo sekvencí scén), která se dá nazvat skoro fraškou. Na Silver Lake mi chybí jednoznačnost v tom, co vlastně chce nabídnout; snaží se být multižánrový, ale asi až přespříliš. Umím si představit, že by se ubíral atraktivnější cestou, kdyby byl ryze mysteriózní lynchovinou (protože námět, ač je záměrně vyhnaný do extrémů, je bezpochyby zajímavý), nebo naopak ryze parodií zesměšňující netradičně pojaté hollywoodské "podsvětí". Místo toho se ale plácá mezi krutou vážností a parodickými prvky, a to není dobrá cesta. První zásada každého kvalitního filmu je, že by měl vždycky vědět, kam chce jít, co chce nabídnout a čím chce být. Mám dojem, že Silver Lake o tom nemá ani páru, protože je jak narativně, tak náladou a katarzí doslova roztříštěn. Motá se tak v kruhu, z kterého není cesty ven. Škoda, protože potenciál tam byl a lynchovskou atmosféru Mitchell budovat umí, třebaže po svém (s vědomím faktu, že Lynchovi se nikdo nemůže ani přiblížit). (10.12.2018)

Mě tam těch popkulturních odkazů nepřijde zase nějak moc a ani mi nepřijde, že by to bylo příliš „confusing, too cryptic and lacking in answers“ a tím pádem ani označení, že je to takový plytčí Lynch, podle mě není fér, přijde mi to docela srovnatelné. Nejvíc mi to připomnělo Inherent Vice od PTA, které bylo přijato prakticky úplně stejně rozporuplně. Snad jen to rozuzlení (scéna na místě mimo mapy) mi přišlo lehce slabší, to bych klidně vypustil a ukončil to tak nějak nijak, do ztracena, co by ne? A hezky je tu ukázané i současné LA, z kterého většinou vidíme jen jeho studiovou podobu, i když se v něm odehrává snad každý druhý film. (27.01.2019)

Novodobý noir. A po formálnej stránke perfektný, plný symbolov, znamení a kódov, film dáva poctu filmu až k nemej ére. Technicky veľmi kvalitný snímok s odzbrojujúcimi nájazdami kamerou, prelínačkami ako od starých majstrov a všetko v tónoch ohromujúceho soundtracku. Lenže po obsahovej stránke sa niekde stala chyba, dej je bizarný, ťažkopádny, možno nezmyselný, presne ako súčasná popkultúra, o ktorej film je. Film sa však nesmie brať príliš vážne, je znoškou všetkého čo sme kedy videli a počuli, tzv. plagiát všetkého, totálne bez origilality. Všetko zámerne. A neuspokojivý záver akoby len potvrdzoval absurdnosť našej kultúry a v mnohom jej nezmyselnosť. Lepší priemer. (17.12.2018)

Zdlouhavé bloudění po LA, potkávání lidí a zažívání bizarních věcí, které ale spolu ne a ne zajímavě zasouviset a něco někam posunout. Atmošku má film fajnou, noirovou, s odkazy na Hitchcocka i Lynche. Nemluvě o sexy holčinách, především hlavní femme fatale, která Garfieldovi zamotá hlavu. Scénáristicky je ale film nefunkční, rádoby intelektuální prolínačkou neo-noiru s popkulturními ornamenty a hlavně slabým rozulením, ve které divák marně věřil jako v záchranu. Fajn (popkulturní) soundtrack. [Cannes] (17.05.2018)