Insidious: Poslední klíč

Sériu mám rád. Insidious od Wana považujem za najlepší horor vôbec. A potom už len sledovať rovnaké postavy čeliace novým nástrahám je aj vďaka drobnému vývinu zaujímavé a nenudí. Iste Whannell scenáristicky pokulháva a hoci koncepčne sú nápady nápadité ( páčia sa mi všetky 4 monštrá, ktoré zatiaľ predstavil) ako sa dostávame ku konfrontácií s nimi tak prechádzame množstvom rôznorodých kiksov. Historická retrospektíva je v tomto prípade vítaná, ale nerozvíja potrebné nuansy k spokojnosti. Bez rozdielu na to ale ďalší slušný prírastok, ktorý v rámci série a žánru neprináša nič nové - rovnako ako chapter 3- ale znova predstavuje svet, ktorý je svojou desivosťou veľmi pútavý. Aspoň pre mňa. Síce to už nejde tak hlboko do mytológie, ale stále to zostáva akýmsi majákom kvality v plejáde zlých hororov. Takže spokojnosť. (27.06.2018)

Dúfam že to bol naozaj “posledný kľúč”, lebo keď sa mi zunoval pohľad aj na samotnú Lin Shaye, ktorá mi je (či bola?) nesmierne sympatická, zrejme všetko nebude po kostolnom poriadku. Až na jeden-2 momenty v poriadku, inak veľké hororové sklamanie, ktoré je doposiaľ najväčším “tohto roku”. A mimochodom, neviem z akého dôvodu, no miestami, mi to spracovanie prišlo “veľmi lacné”. (07.04.2018)

Insidious je moje druhá nejoblíbenější hororová série. Dokonce i vlažně přijatá prequelová trojka se mi hodně líbila. A Poslední klíč je další z hromady laciných hororů, jež je pouze zatížen přívěškem Insidious. Pro shrnutí : vůbec jsem se nebál, lekačky moc nefungovaly a radši jsem si hrál Candy crush..to prostě člověk od hororu úplně neočekává. Pětku už prosím ne. (25.03.2018)

Zkurvený děti v kině. Cinema City Pardubice, teď. Lidi jsou dobytek, zasranej, nevychovanej dobytek. A film taky slabota. Když už jsem po delší vychladnul, vrátím se k filmu jako takovému. Bez Wana na režisérské sesli to nemá po hororové stránce co nabídnout. Scénář sahá do komedie až příliš často a vzhledem k nízkému levelu strašení je to velký nepoměr. Občas mám humor v hororech rád, aby člověk při kadenci strachu měl čas vydechnout. Ale zatímco třeba v Lights Out je komediální jen jedna scéna a nahuštěné It občas rozčísne nějaká Ritchieho hláška či samotný Pennywise, tak v posledním Insidious je prakticky půlka filmu komedie v čele s hláškujícím duem lovců a strašení je sakra málo. Ani protkanost děje už není z daleka tak zajímavá, hudba neděsí a démonicky nenahaní husinu jako Bisharova pekelná nota v prvních dvou dílech. A když už se vám na chvilku sevře srdce a daří se atmoška, vteřinu na to máte buď nemístný vtip, nebo laciné finále kopírující kung-fu bordel ze trojky, kdy se s démony prostě mydlíte jak Walker Texas Ranger s laciným kaskadérem. První dva díly miluju, ale i když je čtyřka značně lepší než trojka, bez Wana to nemá šťávu a na špičku ztrácejí poslední díly s dechem. Sice se těšim na klidnou domácí projekci bez chrochtajících, křoupajích a hihňajících vypíčených puberťáků, ale víc jak 60% ze sebe stejně nevymáčknu. Mrtvá frančíza. (04.01.2018)

Snímek „Insidious: Poslední klíč“ už je takové lehké vyměknutí série, ty děsivé okamžiky nejsou vždy úplně skvělé, někdy máte pocit, že je to všechno prostě jen na efekt a ten skutečný horor se z toho nějak vytratil. Trochu to připomíná takové ty zábavnější díly seriálu „Supernatural“, kde i v nich se najdou hororové momenty. Nic to ale nemění na tom, že je to pořád horor hodně dobrý a nadprůměrný. (20.04.2018)