Petr Pan

Docela příjemná pohádka, která pochází z knižní podoby notoricky známé v anglicky mluvících zemí. Počítám, že u nás se film nesetká s úplně kladným přijetím, protože přeci jenom pohádky české jsou hodně odlišné od všech ostatním a také jsou o dost kvalitnější. Tenhle film je ale řemeslně výtečně zvládnut a působí výtečným dojmem... (02.12.2004)

Na konci jsem se lekl, že se Petr Pan opravdu změní, naštěstí nic nepokazili ani zde ve filmu z dějové stránky. Popravdě, čekal jsem, že se bude jednat tedy jenom o Petra Pana, ale on se děj v podstatě točí kolem něj a dějová linie na něm nezáleží, ale na malé holčičce Wendy. Je to opravdu pěkná pohádka, jediné co mě štvalo byly nepovedené grimasy a vůbec výběr víly, která se celou dobu točila kolem Petra Pana, to mi přišlo až velice nevhodné, ale jinak dobrý. (05.12.2011)

Jason Isaacs byl docela dobrý, ale na dvojici dětských představitelů neměl. Celkem pět herců, zbytek zcela zaměnitelný kompars. Některé triky byly docela slušné, jiné vypadaly hodně odfláknutě. Ledabyle namalované kulisy, vypelichaná (oškubaná?) loutka místo papouška (navíc i v detailních záběrech!), víla Zvoněnka sice vypadala jako Ludivine Sagnier, ale jinak byla nejspíš dementní. Dabing se hned v první scéně nedokázal trefit do pohybu Wendiných rtů a pak prokecal půlku Howardovy hudby k závěrečným titulkům. Nejrozháranější film roku se vším všudy. (19.05.2004)

Já osobně jsem s touto hranou verzí Petra Pana spokojená. Ano, všechno je to naivní a přeslazené, ovšem je to o první lásce a k tomu pro děti - tak to má být. Pár nudných momentů se najde, ale objevují se scény které diváka zahřejí u srdce, až si řekne "to bych chtěl taky zažít." Rachel Hurd-Wood i Jeremy Sumpter se do svých postav skvěle hodili, o Jasonovi Isaacovi nemluvě - ten byl dokonalý jako vždy. (25.05.2011)

„Šťastné myšlienky vás naučia lietať.“ – „Ja nemám šťastné myšlienky.“ – „A to vás strháva dolu.“ Nie som si istý, či je to rozprávka, príbeh o prebúdzajúcej sa sexualite alebo o utekaní pred zodpovednosťou, ktorú so sebou prináša dospelácky život, jedno ale viem - bijú sa tu dva štýly. V jednej chvíli mágia sama osebe s tak veľkou predstavivosťou, hravosťou a snovou hudbou Jamesa Newtona Howarda, až nadšením nedýchate (prelet nad nočným Londýnom) a niekoľkými odrastenejšími nápadmi (tikajúci krokodíl by sa ľahko uchytil v Hammondovom JURSKOM PARKU a to sa radšej ani nezmienim o morských pannách), ale hneď nato uvidíte niečo „zaručene detské“ (bernardín, jednonohý papagáj, nemá víla). Lepší priemer, ale nehovorím to rád. (06.11.2005)