Dům z písku a mlhy

Tento příběh měl skutečně oscarový potenciál, jenže ten byl rozmělněn přílišnou dávkou patosu v některých scénách. Teprve když se kolečka osudu patřičně rozhýbala, stal se i děj mnohem poutavějším. Jenže s tím souvisí další problém Perelmanova debutu – nerealistické (neboli přehnané) chování většiny postav během posledních minut. Zatímco zbytek děje se nese v realistickém duchu, v závěru jako by autor potřeboval rychle a efektivně „utít“ všechny rozpletené dějové linie, což se mu ne zrovna dvakrát povedlo. Každopádně, Dům je možná postavený z tak nedůvěryhodných materiálů, jakými jsou písek a mlha, přesto stojí poměrně pevně – někde mezi evropským uměleckým a americkým nezávislým filmem. 75% Zajímavé komentáře: k212, Niella, castor (01.11.2005)

Snímek, který začne jako smutný obrázek jednoho vztahu, se postupně stmeluje ze dvou základních příběhů do jednoho domu, kde se rozsypává do těžkotonážní deprese, doslova utopen smutkem. Místy se divák nadechne, dostane pohled na naději a lásku. Ale to jen na chvíli. Nakonec stejně utone. Tvrdý snímek. (08.04.2017)

Scénka s rukou! Táto scénka , kedy sa chlapík modlí za záchranu svojho syna v nemocnici a bľaboce tam tie kecy o desiatich kilo semienok a ja neviem , čo ešte , no a zoadu k nemu pristúpi doktor a stiskne ho za rameno, tak táto scénka urobila z tejto , inak veľmi slušnej drámy , frašku . Ja som vybuchol od smiechu ! (02.05.2010)

Perelmanův velmi vyzrálý debut o střetu bez vítězů; o střetu, v němž jsou jen a pouze poražení. Debut bez náznaku začátečnických chyb a přehmatů hned ze začátku překvapí svou obrazovou i hudební bohatostí. Po technické stránce nemám tomuto snímku co vytknout. Bezchybná kamera, excelentní střih, vynikající herecké výkony. Perelman si umí poradit nejen s tím, aby každý záběr vypadal tak dobře; často používá také jakési tiché mezivstupy (často se svým skrytým a tolik výstižným symbolickým vyzněním), a to vše pro podpoření atmosféry. Přesto: během prvních tří čtvrtin jsem si několikrát říkal, že to budou pravděpodobně velmi, velmi solidní 4 hvězdičky. Pak však přišel závěr - emocionálně odzbrojující, atakující mé nejniternější pocity. Prásknu se, došlo i na slzy - v pár momentech jsem se bez nich skutečně neobešel. A poslední část rozhodla. Něco, co ze mně dokáže vydolovat toto, si zaslouží plné hodnocení. Shrnuto a podtrženo: Pokud se nám Perelman nezkazí a jeho tvorba bude mít od vynikajícího debutu dále vzestupnou tendenci, tak se můžeme od tohoto týpka ještě ledasčeho zajímavého dočkat. Těším se. Poznámka: Za zmínku stojí i vystřižené scény (viz DVD přílohy) - snímek mohl mít ještě jiné vyznění. (05.05.2005)

“Ta žena si sem přišla vzít život. Pomůžeme jí. Synu, je to ptáče. Poraněné. Tvůj děda říkával, že když ti do domu vletí pták, je to anděl. Jeho přítomnost je požehnáním. Americké drama se sugestivní hudbou, jak má být. Dokonale hrající na nejskrytější struny divákových emocí, mozkomorsky vysávající jeho city až z nejhlubších skrytů duše. Hodná, vyléčená alkoholička, která vinou úřední chyby přišla o dům, na nějž se její milovaný otec třicet let dřel. Neméně kladný bývalý iránský generál a jeho žena a syn, ctící rodinu jako hodnotu nejvyšší a stavějící se stupňovanému nátlaku rázně, ale slušně, za všech okolností. To celé vyšponované do krajnosti pohledem do hlavně revolveru pomýleného amerického policisty, dříve vzorného otce rodiny a vynikajícího školitele, jemuž díky vzdávájí jeho studenti i na ulici v situaci víc než kritické. Všechno přeexponované, všechno přehnané. Filmu se rozhodně nedá upřít, že přes počáteční rozvláčnost se ke konci začíná dramatická linka výborně stupňovat a udržuje diváka v napětí až do samého konce. Nedá se filmu upřít, že vám nakonec řekne to, co máte vědět od začátku. Ne dům, ale lidé, kteří vás mají rádi, to je jistota. Když o ně přijdete, žádný majetek vám tuhle ránu nezacelí... “Tohle není můj dům..." Filmová výzva 2015 – filmy, doporučené uživatelem kajda.l (17.09.2015)