Vetřelci z Marsu

Trocha mi to pripomenulo legendárny novozélandský seriál Pod horou, ale inak bieda. Dôkaz toho, že ak sa v živote na niečo pridlho tešíme, tiež to nie je dobre. Na tento film som sa tešil minimálne celé jedno desaťročie, ale nejak som ho nebol nikde schopný dostať k takej kvalite, akú som vyžadoval. No a keď som to napokon konečne po rokoch predsa len dokázal.... čakalo ma sklamanie. Neviem prečo, ale čakal som drsný votrelecký horor. Zjavne šlo o nedorozumenie kolosálnych rozmerov, pretože toto je taký to spielbergovské dobrodružstvo ladené spravidla buď do sci-fi, alebo fantasy, akých sa v 80. a čiastočne v 90. rokoch urodili tony. Z najslávnejších spomeniem Goonies, Záhrobné komando alebo E.T. - Mimozemšťan. Hlavnými hrdinami sú deti, prípadne puberťáci. Dospelí majú minimálny priestor. Naopak, obrovským disponujú príšery mimozemšťania, tajuplné tvory. Problém Votrelcov z Marsu je v tom, že sa nemôže pochváliť skupinou rôznorodých priateľov, ktorí by sa navzájom dopĺňali, ale iba malým Hunterom Carsonon (ktorý je fajn) a následne je zvláštne, ale celkom funkčne, spárovaný so školskou doktorkou v podaní sympaťáčky Karen Black. Stupídna zápletka je typické sci-fi o mimozemských dvojníkoch resp. ukradnutých dušiach resp. klonoch á la Invázia lupičov tiel, Vládcovia bábok, prípadne Vec (samozrejme bez gore). Do toho sa dočkáme, hmmm, chodiacich umelohmotných gúľ, ku ktorým by som dodal azda len toľko, že aj géniovia á la Stan Winston raz za čas majú slabú chvíľu. Nechýbajú dobrí vojaci, čo je prekvapivé, keďže v podobne ladených tituloch svojho času spravidla armáda predstavovala zlo. Natočil to masakrátor Tobe Hooper, pretože koho iného poveriť réžiou mládežníckeho sci-fi (a zároveň remaku čierno-bieleho sci-fi z 50. rokov), ak nie režiséra Panoptika a Texaského masakru motorovou pílou. (03.03.2024)

Přiznám se, že jsem původní film zatím neviděl a stejně, porovnávat dva filmy, zejména pokud jde o sci-fi žánr a které os sebe dělí více než tři dekády, mně přijde jako naprostá kokotina, ale co už... Takže k Hooperově verzi... Jedná se o naprosté, čistokrevné béčko spíše pro děti něž dospělé, se zábavnými maskami, svižným dějem a neurážejícími herci... Proto je škoda závěrečné scény realita-sen, ta se do filmu absolutně nehodila... Vidět tak film ještě jako dítě, byl bych stoprocentně nadšen, takhle jsem se jen příjemně pobavil... (18.11.2014)

Nějak nevím co si o tomhle myslet, ale vezmu to ve zkratce. Film je špatnej po efekty, po masky, přes herce. Herci se vůbec nepředvedli a to co se občas dělo byla šílenost, a ani oblíbenec James Karen byl nic extra. Příběh je slabej ale to mi nevadilo, navíc snad kromě zápletky neměl s originálem nic extra společnýho. Mě by zajímalo co vedlo Hoopera natočit tohle, však měl navíc a proč do toho nutil ten strašnej humor. Mohlo to dopadnout daleko lépe. Ale aspon ten průměr. (26.05.2012)

Na béčkové filmy se rád dívám, abych u filmu vypnul a pobavil se. Invaders from Mars mi to nedopřáli ani chvíli. On se totiž film snaží hrát na něco víc, ale nemá na to kapacitu v žádném směru. Herci jsou hrozní, jen odříkávají své repliky a chvíli jsem si připadal jako v laciném seriálu a příběh je prostě hloupý. Jednoho večera přistane za domem pracovníka NASA (což je taťka hlavního hrdiny) UFO a David to spatří na vlastní oči. Rodiče mu to samozřejmě nevěří. Když se ráno všichni sejdou na snídani, taťka se chová divně a David pojme podezření ve spojitosti s UFO. Má samozřejmě pravdu, taťku ovládli mimozemšťané. Znamením je zranění na krku. Postupně takhle dostanou pár lidí a David se s tím svěří školní sestře. Ta mu uvěří a spolu se vydají na místní základnu za generálem. Ten má zprvu pochyby, ale jakmile se jej pokusí zabít dva technici a prozradí se, uvěří všemu. Zahájí tak útok na mimozemšťany a všechno dobře dopadne. Tak za prvé - to, že mimozemšťané pochází z Marsu, si hrdinové jednoduše vycucají z palce. Zadruhé marťané jsou tu vyobrazeni jako neohrabané brambory na čtyřech nohou, z nichž dvě nohy slouží jako ruce. Zcela nepoužitelní, snad jen na chůzi. Jejich "matkou" je jakýsi mozek, který mi okamžitě připomněl záporáka z Želv ninja v onom plechovém obleku. Ani ty triky, které byly doménou osmdesátek, nestojí moc za řeč. Tenhle remake se rozhodně nepovedl a ani nemám moc chuť se dívat na originál z roku 1953. Co ale film úplně pohřbilo, tak jeho konec. Tohle si musím napsat, abych si to v budoucnu pamatoval. Ukáže se, že všechno byl jen Davidův sen. Když opět ulehá ke spánku, zvenčí se začnou ozývat blesky a za kopcem opravdu přistává mimozemská loď. David běží za rodiči do ložnice a vše končí záběrem na Davida, jak řve obligátní "ne" a na pozadí se ozývají podivné zvuky. Pokud jsem občas nacházel na filmu světlé chvilky, tak tohle je úplně odrovnalo. Že tak nevýrazný film natočí režisér skvělého a atmosférického Texaského masakru motorovou pilou, to bych nečekal. Holt každý režisér má slabou chvilku. (01.10.2014)

Druhý Hooperův projekt v rámci jeho smlouvy na tři filmy s Cannon Films je, podobně jako jeho předchozí "Lifeforce", fanboyovský počin, kterým si režisér splnil sen natočit kopii svého oblíbeného filmu z dětství s užitím moderních triků. Bohužel ale kromě efektů nepřináší jeho přepracování padesátkového sci-fi "Invaders from Mars" nic nového. Co do vyprávění doslovná kopie zachovává nejen paranoidní premisu, ale i naivitu a nedomyšlenost svého předobrazu. Přitom nápaditým uchopením a přepracováním mohl vzniknout skvělý příspěvek k dobovému trendu dětských filmů vycházejících z hororu a sci-fi. Tímto směrem ale Hooperovy ambice nesahaly, což stvrzuje i angažování zcela necharismatického a herecky marného představitele do hlavní role (není žádné překvapení, že jeho kariéra neměla pokračování). Hooperovi po vzoru padesátkových brakovek nezáleželo na tom, kdo hrdinu ztvární, protože o něj ani o žádné motivy spojené s dětstvím zde vůbec nejde. Hlavní hrdina je jen loutkou v rukou ideologicky podbarveného scénáře, který ale v osmdesátých letech působí už nemístně. Hooperovi "Invaders from Mars" jsou pak stejně jako jeho další projekty pro Cannon Films fascinující jako zcela bezprecedentní i neopakované úkazy v hollywoodské kinematografii, kdy talentovaný filmař dostane k dispozici štědré produkční zázemí, aby si udělal radost projekty, které vůbec neberou v potaz jakékoli trendy či komerční kalkulace. (11.10.2015)