Síla života

Víte jaký je rozdíl mezi vesmírnými upíry a těmi normálními ? Ti normální se nepokusí způsobit na zemi apokalypsu, občas vysají nějakou tu pannu a pak se nechají zabít od Abrahama Van Helsinga. Docela se mi to líbilo, to tempo je takové kolísavé a film se mění, z vesmírného hororu, na kriminálku a pak to zakončí hezkou apokalypsou. Takže je to trochu zmatečné, ale i tak mně to bavilo sledovat, byť žádný hrdina, neni to pravé ořechové a však Patrick Stewart potěšil. A Tobe Hooper se tady s tím násilím držel dost při zemi, což je škoda, čekal sem totiž pořádný maso. Hudba je tady však parádní, takže silnější tři hvězdičky, si to zaslouží. (10.06.2020)

Podle obsahu jsem nedoufal v nějaký silnější zážitek, ale Tobe Hooper vcelku překvapil filmem, který na mě až nepěkně často působil jako spletenec mnoha dalších proslavenějších snímků. Možná je to jen mojí paranoiou, ale měl jsem pocit, že se dívám na střípky Vetřelce, Carpenterovi Věci, romerových zombíků a mnohých dalších. Přesto celek byl příjemným sci-fi béčkem s dobrým potenciálem a vtipným námětem propojení moderních efektů, vemírných tvorů a klasického upírského hororu. Lepšejší tři hvězdy. (14.03.2010)

Jsem ohromně překvapený!. Čekal jsem béčkovost do morku kostí s naivitou 80. let, že to možná ani nedokoukám. Nakonec žasnu nad vizuální stránkou filmu, která je i v současnosti výborná. Hodně mě zaujala i hudba, hlavně v úvodních a závěrečných titulcích. No ale to hlavní. Dracula pojatý jako scifi, kdy jsou mimozemšťani podobně fungující bytosti. To je navíc okořeněné myšlenkou posmrtného života a existencí něčím v lidském těle, co by se dalo označit za duši. Třešničkou na dortu je nahá Mathilda May, díky jejímž tvarům a nádhernému obličeji uvěříme pobláznění hlavní postavy. Když dokáže scifi zaujmout i po 23ti letech, tak je to co říct! (15.08.2008)

Jedině u Cannnon Films mohl Tobe Hooper dostat smlouvu na tři filmy a navíc prostředky na bizarní vysokorozpočtový projekt, který mísí styl klasických britských sci-fi hororů jako "Quatermass and the Pit" či "Den Triffidů" se spektakulárními speciálními efekty a pompézní výpravou. Sice se výsledek zařadil po bok nechvalně známých propadáků a pro Cannon Films předznamenal jejich finanční pád v druhé polovině osmdesátých let, ale nelze mu upřít velké kouzlo. Vlastně se jedná o svého času zcela unikátní fanboyovský projekt, kterým si Hooper udělal radost vzdáním holdu svým oblíbeným odlschool snímkům. Stejně jako v nich "Lifeforce" stojí na dialogových pasážích a mluvících hlavách. Právě ty ale zapříčiňují, že film selhává jako podívaná a zůstává jen důslednou poctou pro poučené publikum. Nic na tom nezmění gigantické sekvence z hloubi vesmíru, apokalyptická destrukce Londýna ani bizarní premisa s nahou vesmírnou upírkou, která vysává životní sílu z mužů. (03.09.2015)

Asi na potřetí jsem tomu filmu trochu přišel na chuť. Lifeforce je bezesporu nejslabší a nejdivnější film Toba Hoopera. Obsahuje spoustu částí, které ale dohromady jsou asi jak dort pejska s kočičkou. Začíná to jako vesmírné sci-fi s pěknými efekty, pokračuje šíleně nudným prostředkem, kde máme upíry vysávající energii, přeskakování z těla do těla a dokonce telepatii. Herci co zde hrají se pohybují od nic moc (Stewart, Firth) až po opravdu příšerné hysterické výkony (hlavní hrdina Railsback), celé to vypadá jak za pár korun, logika je na nule a navíc se zde prochází většinu filmu nahá Mathilda May - proč? Korunu tomu dává konec, kde se Hooper utrhne ze řetězu, rozpoutá v Londýně zombie apokalypsu, město obžene vojáky a na pozadí nechá vesmírnou loď vysávat duše lidí skrz dvojici upírů. Tahla závěrečná pasáž je kulervoucí, jen nedává k předchozímu ději vůbec smysl. Je to prostě podivný film, ale musím uznat, že aspoň tři hvězdičky si zaslouží už jen za skvělý začátek a konec. (20.04.2015)