Svoboda pod nákladem

Neskutečně zajímavé téma, o kterém jsem se ale vlastně skoro vůbec nic nedozvěděl. Dokument o tatranských nosičích, na tom přece nejde nic pokazit. Bohužel, záběry krásné přírody nestačí. Sloboda pod nákladom postrádá dramaturgii, divákovi nabízí jen nahodilé názory a úvahy nosičů (těm samozřejmě všechna čest), které mají jen minimální informační hodnotu. Pro někoho, kdo o povolání nosiče v Tatrách v podstatě nic neví, je Barabášův hodinový dokument jen takovým příjemným výkřikem do tmy. Těch 60 min bylo fajn, ale jako plnohodnotný dokument úplně neobstojí. 6/10 (25.08.2017)

Barabáš a hory je do určitej miere spojením, ktoré v najlepšej kombinácií zrkadlí osudy obyčajných ľudí v neobyčajne krásnom prostredí s takmer až poetickým presahom a hrdosťou, ktorá sála z príbehu v tej najčistejšej podobe. Barabáš je dokumentarista, ktorý uteká. Ktorý nepotrebuje mesto ku šťastiu, ale ktorý ide za príbehom. Ide za osudmi, ide za ľudskosťou a hľadá presahy. Sloboda pod nákladom možno v rámci filmového druhu neprináša žiadne invenčné postupy. A Barabáš ma určite aj lepšie horské filmy, ALE kto by nešiel s tak pohodovými old schoolovými nosičmi na pivo, ak by mal možnosť. Ich príbehy, scenéria hôr, nádhere violončelo a múdrosti o sile ľudského ducha v lone prírody môžem. Je to také Londonovské. A zároveň také Slovenské. Nie dokonalé. Ale veľmi príjemné. A rôzne druhy počasia s ktorými nosičmi bojujú vytvára omnoho väčší emocionálny presah, než by sa na prvý pohľad a bez riadneho kontextu mohlo zdať. (18.04.2018)

Barabáš a jeho lásku k Vysokým Tatrám je cítiť z každého jedného filmového políčka, teda pixelu. Uchvátia (ne)celebritní protagonisti, ktorým skláňať klobúk je zbytočné, pretože oni majú životné hodnoty nastavené ináč, a tiež parádne zábery na majestátne hory. Viacvrstevnatá línia dokumentu, ktorý má vzdať úctu x-desiatročným slovenským "šerpom", má za následok, že dokument bude behať hlavou ešte nejaký ten čas po pozretí. (07.01.2018)

Tak každopádně klobouk dolů před 67 letejma borcema, který si v klidu celej život nosí 100-150kg na zádech do auty nepřístupných chat. Jako, dokážu si představit tam donýst sám sebe s pár pifkama, ale celej sud? To fakt nee... :o). Krásně zachycená krása Vysokých Tater, což sou skutečný velehory (vím o čem mluvím) :o). Hlavně teda ty záběry z výšky berou dech. A do toho všeho panáčci, který si doslova vychutnávaj tuhle řeholi, ze který by většina lidí na místě zdechla... (15.07.2018)

Český důchodce se ráno vzbudí, a aby byl vůbec schopen vstát z postele, musí sežrat snídani šampiónů, tedy obvyklých dvacet zdravých prášků proti všem myslitelným geriatrickým chorobám včetně smrti, které mu jeho hrobník, zúčastňující se každoročně těch nudných konferencí Zentivy na Bora Bora, s nadšením permanentně předepisuje, místo aby ho honil bitchem do schodů. Pak vytáhne cévku, Parkinson ho pobryndá meltou, mrdne si pod jazyk nitrák, hodí na záda špatně vypolstrovaný třistagramový batoh a vyrazí na každodenní strastiplnou brutální kalvárii. Do Deadlandu pro mlíko v akci jsou to totiž nekonečné tři zastávky a došourat se těch sto metrů s nemilosrdným převýšením až padesát cenťáků k tramvaji po ledabyle udržovaném chodníku plném kamínků a zákeřných obrubníků, z nichž se jeden může kdykoliv zřítit až do dvaceticentimetrové propasti, to hraničí s pochodem smrti. A to ho ještě po takto vyčerpávajícím výkonu čeká ultimativní MGA (Mutual Geront Assassination) fajt francouzskýma holema s ostatními mrtvolami u regálu a zabijácká šerpovina s dvěma těžce vybojovanými litrovými krabicemi plnotučného zpět do jeho smradlavého brlohu. Tudíž není divu, když cestou zpět prodělá dva infarkty, mrtvičku a rozkrvácejí se mu bércové vředy, chudákovi! Oproti takto vysportovanému hrdinovi je tatranský důchodce pěkně zahálčivá svině. Ráno vstane, sežere Tatranku plnou nezdravých průmyslových sacharidů, líným poklusem si střihne mrzkých pět kiláků do Starého Smokovca, kde si na rozmařile pohodlný žebřík na záda mrskne ubohé dva kegy odporného Tatranu, nedejbože Popradu, celou smokovskou mlékárnu radši i s krávou, pár lehoučkých propanbutanových bomb a skoro nic nevážící dvoumetrovou ocelovou traverzu, načež se vydá až na směšně krátkou a naprosto nenáročnou procházku na Rysy. Těm zasraným lenochům by okamžitě měli vzít penze! *** Neuvěřitelní frajeři! Dnešní průměrný dvacetiletý chcípák se dvěma řízky v chlebníku by vychrchlal briketu už na Hrebienku a při terminálním astmatickém záchvatu jen v němém úžasu zíral, jak ho svižně míjí vysmátý metuzalémovitý šlachoun s nákladem tak těžkým, že by ten rozežraný maloměšťák pošel na totální vyčerpání organismu, jen kdyby se dozvěděl, kolik to celé váží. Každý, kdo se aspoň jednou vydrápal těžkým teréném nad dva tisíce, musí před těmihle šerpodědky prostě padnout na prdel. Šestasedmdesátiletý borec, co i dvakrát za den vytahá sto kilo do převýšení přes patnáct set metrů, mnohdy v počasí, do kterého by ani Fica nevyhnal, a ještě je pak v pohodě schopen vysmýčit celou Téryho chatu a popíliť pět kubíků dřeva na topení, si nic jiného než respekt a vlastní filmík nezaslouží. Paľo je ozaj popiči dokumentarista, už i vytuněnou digitální kameru si pořídil, a zase to natočil tak, až má jeden neodolatelnou chuť vyjebat se na celou civilizaci a strávit život jako tatranská mula. (18.02.2017)