Prázdniny pana Hulota

Je to celkem zábava. Tati jako obvykle vychází z němé grotesky, dialogy jsou zcela nedůležité a film je spíš sledem různých scének, které vyvrcholí gagem, po kterém svého autora přestanou zajímat, a střihne to jinam. O nějakém plynulém vyprávění příběhu nemůže být řeč už proto, že film ani žádný nemá. (10.06.2005)

Je zajímavé, jak i film v podstatě beze slov, dokáže říct tolik. Jacques Tati rezignoval na to, co si lidé říkají, protože je stejně důležité to, co dělají. A právě tím dokáže vyjádřit poměrně velké množství vtipů. Není úplně dech beroucí, ale je vtipný v podstatě pořád, někdy trochu blbečkovským způsobem, ale i to k němu patří. Je jako živel, který se umírněně prožene jedním letoviskem. (01.12.2014)

Jacques Tati je taký predchodca Mr. Beana, resp. Atkinson svoju postavu koncipoval na základe legendárneho komika. Ja som sa v priebehu Prázdnin zasmial od srdca asi trikrát, úsmev som mal poväčšinu času a zopár krát išli fóry mimo mňa. Z toho mi vychádza, že Tati ako komik nebude moja šálka kávy, čo sa mi potvrdilo aj neskôr. Lenže v jeho ďalších dielach, ktoré som videl, je nosnejší dej, takže sa mi páčili viac. (19.07.2012)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Je jen málo filmů, kdy jsem se smál nahlas co pár minut v průběhu celého filmu. Velmi příjemné překvapení na to, že jsem od tohoto pro mne neznámého tvůrce (téměř:=)) černobílého filmu nic extra nečekal. Geniálně natočeno. Trailer: http://www.kinoteka.cz/online-shlednuti/prazdniny-pana-hulota/ (04.02.2009)

Kdyby mohli mít Mr.Bean a Frank Drebin nějakou úchylnou shodou okolností vlastního potomka, choval by se pravděpodobně právě jako pan Hulot. Mluvím teď opravdu pouze o srdečné spontaneitě a nechtěném patlalství titulní postavy, kterou si zamilujeme, přestože není ani zdaleka, na rozdíl od dvou zmíněných borců, hlavním a jediným zdrojem zábavy ve vyprávění. Tím je totiž celková otevřenost a nesvázanost narativního vývoje, kde se postavy i dílčí děje kupí jedny na druhé, scény jsou opakovány z různých perspektiv, postavy jsou charakterizovány tím, že nic nedělají a reagují na Hulotovu výstřednost, a hlavním katalyzátorem jednotlivých situací či stylistických voleb není jejich podřízenost naraci, nýbrž podřízenost systému, který by se dal nazvat jako systém řízené náhody - všechno vypadá jako série náhodných skečů, v nichž Hulot náhodou narušuje stereotyp resortního života, ale průběh narušování je ve skutečnosti detailně a systematicky seřízený a postupně rozkládá schéma rutiny, které je vlastní nečinným spoluúčastníkům sedmidenní dovolené. Tati je nejen geniální v groteskních skečích, jejichž počet je snad i plýtváním na jediný film, ale také dokonale znázorňuje konflikt lidských povah, ústící v inteligentní, často také otevřeně ironickou humornou smršť. Vážně rád bych byl zašel s Tatim na pivo, Hulot je moje krevní skupina... 100% (01.04.2017)