Texaský masakr motorovou pilou 2

Keby som sa na to aj pozeral ako na nejakú paródiu, je to príliš nudné, aby som sa priklonil k dvom hviezdam. Tých pár fórikov a jedna dobrá ľakačka je však príliš v úzadí na úkor trápneho behania, vrieskania, kecania a žiadneho zabíjania. Ešte aj Zombieho vykrádačka tejto "klasiky" DOM 1000 MŔTVOL bola o trochu lepšia. A nie je tu ani jeden záber na vypleštené očné buľvy... (27.09.2008)

Jak navázat na nepřekonatelný kult? Prostě jít zcela jinou cestou. Navzdory umanutým fandům (a údajně i stejně nechápavému producentovi Menahemu Golanovi) Tobe Hooper přistoupil k výzvě udělat druhý "Texaský masakr" tak, že se na svůj průlomový film sice napojil dějově, ale stylově se vůči němu důsledně vymezil. Namísto drásavě sugestivního hororu s jasně polarizovanými stranami obětí a monster přišel se splat-stickovou hysterickou satirou 80. let, dobového konzumerismu i kanibalizujícího kapitalismu a také amerických ctností v čele s rodinou, coby základem státu, malými podnikateli, kteří pilně dřou na svém, poctivou prací, jež přináší ovoce, a dokonce i westernovými šerify zosobňujícími vše správné. Již úvodní sekvence naznačuje jednak posun stylu, ale především také doby, kterou právě Hooper zachycuje a glosuje. Namísto idealistických hippies zde máme frackovité osmdesátkové křupany, kteří svým chováním mají blíže přízemně bestiálním monstrům z prvního filmu. v souladu s tím, pak také Leatherface a jeho rodinka musejí náležitě přitlačit na pilu, a to nejen doslovně. Ústředním motivem filmu je šílenství, které nepředstavuje propad do hlubin oproti rozumu a soudnosti reality, ale naopak zastřešující princip osmdesátkové americké společnosti. Jedinou alespoň zdánlivě příčetnou postavou - uprostřed jalových maloměstských buranů, afektovaných teenagerů, obsesivních strážců zákona dychtících po pomstě i kanibalských degenerátů - je hlavní hrdinka, která ale právě postupem času sama, tváří v tvář (a to i doslova v geniální scéně ze spižírny) prožitým hrůzám, směřuje do náručí blaženého šílenství zdejších tančících dervišů s motorovými pilami. Hooper opět bravurně inscenuje kakofonii hysterie, utrpení, děsu a zvrácených požitků, byť tentokrát jinými prostředky. Zatímco v jedničce se obešel s uzavřeným malým prostorem, vychýlenými úhly kamery, impresivní montáží a až industriální zvukovou stopou, tentokrát vytváří nejen co do prostoru děje, ale i dramaturgického konceptu pompézní pouťový dům hrůzy rozprostřený do obřího labyrintu plného morbidně vyšinutých panoptikálních výjevů, kde se lidské ostatky mění na veteš a jehož stěnami rezonuje hrdelní řev zvrácenosti a děsu, jenž vystřídal hardrock dunící v první půlce filmu z rádia. (21.12.2014)

Během těch třinácti let mezi prvním a druhým dílem musel Tobe Hooper podstoupit lobotomii, jinak si to vysvětlit nedokážu. Vše, co z jedničky dělalo vynikající a silný zážitek, je u druhého dílu nahrazeno vydatnou porcí stupidity a trapnosti. Pár černohumorných hlášek bylo vtipných, dvě tři scény měly určitou atmosféru, ale to je jinak všechno. Uncut version je navíc ještě pekelně dlouhá. A ani ten Dennis Hopper nebyl žádná sláva. Chápal bych, kdyby tento film natočil někdo cizí, kdo se chce přiživit na úspěchu jedničky, ale jak tohle mohl vytvořit sám Hooper, to vážně nepobírám... (16.05.2009)

Narozdíl od syrové a vážně míněné jedničky, je dvojka roztomilou absurditou na pomezí mezi hororem a komedií a velmi vtipnou sebeironickou hrou, která paroduje jak horory s jejich "smrtelně" vážnym laděním, tak komedie a jejich "nevázanost". Hooper natočil geniální pokračování, právě proto, že téma "masakru" uchopil naprosto jinak a stvořil nový originál. (03.02.2010)

Dennis Hopper vyzbrojený troma (!) motorovými pílami versus Leatherface - to znie ako dobrá trashoidná zábva. Bohužiaľ, pravda je to len z polovice. Trash to síce je a poriadny, ale so zábavou je to už trochu horšie. Neviem, ale ja si myslím, že pohľad na zamilovaného Leatherface a jeho ťažkú dilemu (Sex or saw?), je skôr smutný ako zábavný :) (23.05.2007)