Zvony pre bosých

Mrazivá balada o smyslu života, vině a trestu a o tom, proč by se zákony lidské společnosti neměly dodržovat, jsou-li špatné. Syrová černobílá kamera V.Rosince nám zprostředkovává neobyčejný zážitek doplněný neméně výtečnou hudbou Z.Lišky. Počáteční bezstarostnost se postupně proměňuje v existenciální drama hlavních postav. Jakoby se zde svářely dvě síly: touha zemřít a chuť žít. Jedinou ženskou roli měla hrát původně Hana Hegerová, byla však pracovně vytížená. Na její místo nastoupila vynikající polská herečka Ewa Krzyzewska - v některých záběrech neuvěřitelně krásná, v jiných až čarodějnicky démonická. Zvony pre bosých jsou balada a ty již z principu nekončí dobře. Zdejší uzavření příběhu je však opravdu kruté - není vítězů, není poražených. Protiválečné drama o nesmyslnosti zabíjení lze shrnout do krátkého dialogu hlavních postav: ,,Nejhorší na válce je spát takhle chlap s chlapem..." ,,Šak kdo válku vymyslel, musel být buzerant..." (16.04.2012)

Slováci válečné filmy uměli točit! Čerpali hodně z vlastních zkušeností a v jejich filmech je to dokonale cítit. Zvony pre bosých jsou místy až komorním snímkem, odehrávajícím se v poslední zimě druhé světové války vysoko v zasněžených horách. Tragický příběh dvou partyzánů, mladého Němce a jedné ženy poukazuje na totální nesmyslnost války a zdůrazňuje lidskou nevraživost na obou stranách. Což se patrně znelíbilo komančské svoloči a ta ho v roce 1969 odklidila do trezoru. Zřejmě jim vadila i scéna, ve které partyzán v chatě souloží s ženou, válka neválka. Každopádně příběh je silný, přírodní scenérie nasnímané kamerou Vincenta Rosince působivé a herecké výkony přesvědčivé. Zdeněk Liška se zase hudebně vycajchnoval a předvedl tentokrát barokní symfonickou orchestraci, která filmu vštěpuje naléhavou dramatickou očistu. (07.03.2020)

Nebýt občasné přílišné herecké expresivity (či přehrávání) a zdlouhavějšího prostředku, bylo by to excelentní. No, možná je to i trochu moc psychologizované, ale to je dobou vzniku, to mi nevadí. Jinak, velice neortodoxní a působivé. R. Lukavský, obvykle systematizovaný jako ušlechtilec a klaďas, hraje svého nacistického oficíra velice přesvědčivě, byť je zde dabovaný. A ten mrazivý konec: Auf Wiedersehen, Fräulein. (08.09.2013)

(2x) Ďalšia perla slovenského filmu 60. rokov. Táto vojnová dráma ma opäť dostala skvelo vybudovanými dialógmi postáv v existenciálnej atmosfére konca vojny. Uprostred zasnežených scenérií dochádza k zaujímavému stretu dvoch partizánov, nemeckého vojaka i neskôr zatúlanej ženy. Každý s iným osudom a postavením na stranách barikády, uprostred jednej horárskej chaty, rozohrávajú malý boj o ľudskú česť v neľahkej situácii. Krásne dramatizované za takmer symfonického hudobného doprovodu tónov majstra filmovej hudby Zdeňka Lišku a veľmi, veľmi trpkým spôsobom odľahčené občasným ironickým humorom a absurdnými situáciami. V pamäti mi vedľa hudby z filmu zostáva nepokojne stupňujúce napätie pri rozhodovaní o živote mladého Nemca, dotiahnutom do pôsobivého záverečného stretu, čo mi vcelku pripomenulo Kachyňov Kočár do Vídně... a samozrejme nezabudnuteľný Ivan Rajniak v hlavnej úlohe. ,,Najhoršie na vojne sú tieto noci, takto spávať chlap s chlapom. Ten, kto vymyslel vojnu, musel byť určite buzerant." . . . (90%) (Československá filmová výzva 2019) (03.02.2019)

Celkom slušný film na Slovenské pomery. Čakal som komunistickú propagandu, ale ono nie. Prvá polovica snímky bola naozaj výborná, sneh tomu všetkému dodával skvelú atmosféru. Opäť vynikajúci výkon Ivana Rajniaka. Bohužiaľ druhá polovica stratila čaro aj tempo. Úplne sa vytratil Müller, ktorý celú druhú polovicu len preležal. Taktiež mi už začal liezť na nervy ten mladý nemčúr. Bol strašne dotieravý. Ako kliešť. Škoda, že tých postáv nebolo viac, aspoň štyria partizáni. Prestreliek bolo minimum. Čo je škoda. Aspoň že v druhej časti bola sexi poľská herečka Ewa Krzyzewska a tak sme sa dočkali aj nejakej tej šukačky, sexi nožičiek v pančuškách a božských retro kozičiek. Ja dávam dobrých 60%. (18.10.2019)