Zvony pre bosých

Není na co čekat. Řekl si zřejmě S. Barabáš, a nekompromisně vhazuje diváka do mrazivých a zlých dnů, které zúčastněným jasně rozdává pozice. Ovšem pozice jedince je v těchto dnech vrtkavá. Rozhodnost jednat a podřídit se drsnosti doby, naráží na lidskost a soucit s tím, nadkým mi doba dovolí vyřknout ortel. Zlá doba je na ústupu a život jedince dostává větší váhu. Už není tak jednoduché zmáčknout kohoutek a pálit. Tedy, jak pro koho. Pro oddaného esesmana je to více než snadné. Soudce zde není, není čas, vždyť stačí jen zmáčknout. Zlá doba zavádí muže z odlišných stran barikád pod stejný závoj. Pod tímto černým závojem již není rozdílu, zde již není potřeba hledat viníky. Ženě nezbývá nic. Na jedné straně spálený dům, i s celou výbavou, na té druhé leží budoucí naděje, které odcházejí tak rychle, jak se dostavily. Odvážnější a osobitější režie by určitě neškodila, Liška se vytáhl nádhernými melodiemi s až barokním nádechem a herecky opět výtečné. (31.08.2013)

Film mi vzdalene pripominal Kocar do Vidne. Zacatek je velmi zdarily, kdy dva partizani vedou mladeho zajateho nemeckeho vojaka. V dobe, kdy se na scene objevi civilni osoba ( Viera Strniskova ) film ale ztraci na intenzite a nebyt slusneho konce dam o hvezdicku mene. Jinak herecke vykony velmi dobre. (05.07.2011)

Silná dráma, ktorú vylepšil dobrý koniec. Nie happyendový, ale taký, aký sa na danú situáciu hodil. Rajniak ako vždy exceluje, no Vlado Müller bol svojím zranením utlačený do úzadia, v podstate sa jeho rola obmedzila na hromženie a nadávanie jeho mocným hlasom, na veľké herecké scénky tu čas nezvýšil. Niekomu možno vadí, že Bukovčan nepopísal partizánov len ako mocných bojovníkov, ale že to boli často ľudia skrývajúci sa niekde v horách, kde sa aj pilo, aj milovalo aj rôzne iné robilo než partizánčilo. Nehovoriac aj o zločinoch, ktoré sú dodnes povinne zamlčiavané. Zvony pre bosých ukazujú partizánov ale aj ako milosrdných ľudí, ktorí Nemcov zbytočne nechcú zabíjať, čo sa nakoniec aj tak môže obrátiť proti nim. Tu je trocha propagandy, pretože väčšina z nich bila Nemcov hlava nehlava. Milostná historka s predabovanou poľskou herečkou na druhej strane poukazuje na to, že voči ženám bola vo vojne úcta aj medzi dôstojníkmi Wehrmachtu, hoci to nebolo vždy na 100% (23.08.2022)

Nebýt občasné přílišné herecké expresivity (či přehrávání) a zdlouhavějšího prostředku, bylo by to excelentní. No, možná je to i trochu moc psychologizované, ale to je dobou vzniku, to mi nevadí. Jinak, velice neortodoxní a působivé. R. Lukavský, obvykle systematizovaný jako ušlechtilec a klaďas, hraje svého nacistického oficíra velice přesvědčivě, byť je zde dabovaný. A ten mrazivý konec: Auf Wiedersehen, Fräulein. (08.09.2013)

Nemá to v sobě tolik síly a krásy jako Piesen o sivom holubovi, chvilkama se režisér až moc vyžívá v zachycení vnitřních stavů postav, až se to míjí účinkem, přesto se mu daří vtáhnout nás do situace hrdinů a prožívat je s nima. O to víc s námi zatřese opravdu drsnej závěr, kdy chceme plakat a ptáme se proč? Naštěstí se neptáme tvůrců, ale obecně, proč vůbec musí docházet k takovým tragédiím, což vypovídá o hodnotě díla. (14.06.2011)