The Bells Toll for the Barefooted
Režie:
Stanislav BarabášScénář:
Ivan BukovčanKamera:
Vincent RosinecHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Ewa Krzyżewska, Vlado Müller, Ivan Rajniak, Axel Dietrich, Radovan Lukavský, Jozef Sorok, Hugo Kaminský, František Gervai, František TörökObsahy(1)
I uprostřed války se dá nalézt lidský soucit. Slovenský válečný film z prostředí vysokých zasněžených hor o dvou partyzánech, mladém Němci a jedné barmance. Konec války se neodvratně blíží a německá vojska se začínají stahovat z okupovaných území. Malé šarvátky však stále panují vysoko ve slovenských horách mezi ustupujícími nacisty a partyzány. V jedné z nich se ocitnou také partyzáni Ondrej (V. Müller) a Stašek (I. Rajniak), kteří v přestřelce zastřelí dva Němce a podaří se jim zajmout jednoho mladého vojáka jménem Hans (A. Dietrich). Toho se rozhodnou odvést na štáb, aby jej velitelství mohlo vyslechnout a řádně s ním poté naložit. Po vyčerpávající cestě ale zjišťují, že byl štáb vypálen a jejich velení se nyní nachází bůhví kde. Ondrej a Stašek jsou tak uvězněni v zavátých horách společně s Hansem. Ten se ocitá v situaci, že by pro něj útěk do neznámých hor mohl být osudným, a tak je nucen svůj život vložit do rukou svých věznitelů. Hledání štábu se tak pro skupinu mění v zoufalé putování nevyzpytatelnou přírodou, kde je smrt neustále nablízku, stejně jako německý oddíl tankistů s nelítostným nadporučíkem v čele (R. Lukavský). A v horském tichu ke skupině již začínají doléhat i zvony vzdáleného kostelního umíráčku, které jsou hlasitější a hlasitější… Film režiséra Stanislava Barabáše vznikl podle scénáře Ivana Bukovčana a pojednává o absurditě a krutosti války, která způsobuje bolest všem bez ohledu na jejich věk, postavení nebo vlajku. Divákům ale také předkládá humanistické poselství o smyslu existence, soucitu, a také vážení si lidského života i mezi „nepřáteli“. Tento film byl po roce 1969 stažen z distribuce a znovu se objevil až po roce 1989. (Česká televize)
(více)Recenze (61)
Mal som nulové očakávania, šiel som na to iba ako na povinnú jazdu a skrátenie si času pred iným premietaním - a nakoniec sa z toho vykľul jeden z 5 najlepších slovenských filmov, aké som videl. Výborne napísaný, absolútne vťahujúci príbeh. Hrejivá oslava ľudskosti a občianskej neposlušnosti. ()
Slováci válečné filmy uměli točit! Čerpali hodně z vlastních zkušeností a v jejich filmech je to dokonale cítit. Zvony pre bosých jsou místy až komorním snímkem, odehrávajícím se v poslední zimě druhé světové války vysoko v zasněžených horách. Tragický příběh dvou partyzánů, mladého Němce a jedné ženy poukazuje na totální nesmyslnost války a zdůrazňuje lidskou nevraživost na obou stranách. Což se patrně znelíbilo komančské svoloči a ta ho v roce 1969 odklidila do trezoru. Zřejmě jim vadila i scéna, ve které partyzán v chatě souloží s ženou, válka neválka. Každopádně příběh je silný, přírodní scenérie nasnímané kamerou Vincenta Rosince působivé a herecké výkony přesvědčivé. Zdeněk Liška se zase hudebně vycajchnoval a předvedl tentokrát barokní symfonickou orchestraci, která filmu vštěpuje naléhavou dramatickou očistu. ()
V dnešní době nás vichry dějin vrhají do divadelní hry, kdy my již nejsme hrdinové pobíjející vetřelce v soutěsce, ale my jsme mrtvými těly, jež jiní hrdinové pobíjejí. Tato lekce nám více otvírá cesty pochopení a pocitů lidí, proti kterým jsme v dobách hrůz Druhé světové války bojovali. Úžasný slovenský válečný film, který si až tragikomicky pohrává s absurditou prapodivných válečných osudů. ()
Mrazivá balada o smyslu života, vině a trestu a o tom, proč by se zákony lidské společnosti neměly dodržovat, jsou-li špatné. Syrová černobílá kamera V.Rosince nám zprostředkovává neobyčejný zážitek doplněný neméně výtečnou hudbou Z.Lišky. Počáteční bezstarostnost se postupně proměňuje v existenciální drama hlavních postav. Jakoby se zde svářely dvě síly: touha zemřít a chuť žít. Jedinou ženskou roli měla hrát původně Hana Hegerová, byla však pracovně vytížená. Na její místo nastoupila vynikající polská herečka Ewa Krzyzewska - v některých záběrech neuvěřitelně krásná, v jiných až čarodějnicky démonická. Zvony pre bosých jsou balada a ty již z principu nekončí dobře. Zdejší uzavření příběhu je však opravdu kruté - není vítězů, není poražených. Protiválečné drama o nesmyslnosti zabíjení lze shrnout do krátkého dialogu hlavních postav: ,,Nejhorší na válce je spát takhle chlap s chlapem..." ,,Šak kdo válku vymyslel, musel být buzerant..." ()
Absolútny prototyp klasickej situácie pre dramatický film, ktorá môže nastať počas vojny. Pre diváka veľmi atraktívny (dilemy typu zabiť či nezabiť, pustiť či nepustiť, žena medzi troma chlapmi), umocnený ešte odľahlosťou prostredia, v ktorom sa odohráva a malým množstvom postáv. To potom stačí vybrať iba skvelých hercov a filmárske víťazstvo je vybojované. Na postavách ako jednotlivcoch vidíme obraz zkazonosnosti celej vojny a môžeme si živo predstavovať, ako to vyzerá všade navôkol. Štokholmský syndróm fungoval aj v slovenských horách medzi najvačšími nepriateľmi. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (3)
- Hlavní ženskou roli měla původně hrát Hana Hegerová, která jí odmítla pro pracovní vytížení. [Zdroj: aic.sk] (Willy Kufalt)
- Ewu Krzyzewsku predabovala Viera Strnisková. (Teres)
- Film sa natáčal v lokalitách Grúň, Chleb, Jánošíkove diery, Jasná pod Chopkom a Tiesňavy. (Raccoon.city)
Reklama