Potvora

Miranda byla před časem mým prvním setkáním se specifickým formátem hry na stylizovanou zpověď, kdy s odzbrojující otevřeností a cílevědomou ironickou nadsázkou prodává hrdinka publiku své nedostatky, chyby a selhání. Miranda mi byla až iracionálním způsobem protivná, zkrátka jsem ji nepřijal jako lidský typ. U Phoebe jsem na vážkách. Její drzost a cynické proslovy ve mě sympatie nevyvolávají a někdy si říkám, jestli není místo potvora výstižnější poněkud tvrdší výraz svině. Na druhou stranu, pro dívku s tak rozbujelou sexualitou a sklonem k všemožným perverzím jsem měl vždycky trochu slabost. Ostatně divák záhy pochopí, že její sarkasmus často jen zakrývá nejistotu a nízkou sebedůvěru. Jsou momenty, kdy z ní spadne maska a obnaží se nesmírně zranitelný citlivý vnitřek. Celkový dojem: 60 %, berte s vědomím, že nejsem ani v budoucnu nebudu fanouškem žánru. (20.04.2018)

Nedávno jsem byla na záznamu divadelního představení a donutilo mě to si vzpomenout, jak skvělý tenhle seriál je. Je vtipný, a co víc, chytře vtipný. Žádné trapné vtípky. Tohle je doopravdy hodně kvalitní seriál, který postupně přechází z komedie v drama - a je to skvěle zvládnuté. Jako velké plus hodnotím výkonec Waller-Bridge, s tím jejím neustálým koukáním do kamery a promlouváním k divákům jsem si připadala, že to všechno prožívám s ní. Velké doporučení! (01.01.2020)

Místy celkem ostrá podívaná s nymfomaniakální třicítkou, která je (naštěstí) poměrně dost cynická a zároveň (naneštěstí) se sem tam projeví jako emocionální trpitelka. Ten seriál je nejsilnější v přímých interakcích s divákem, protože je napsaný tak dobře, aby to působilo maximálně přirozeně. Navíc to skvěle koresponduje s charakterem ústřední postavy, která si prostě z podstaty věci nedokáže pomoct a musí se neustále předvádět. Ten silný příklon k dramatu na konci první série je sice možná trochu prvoplánový, ale po emoční stránce prostě funguje. Druhá série je celkově mnohem hlubší a emocionálně vypjatější. Kdybych to měl hodně zjednodušit, tak i sebevětší a sebecyničtější mrcha si čas od času zaslouží nějaký ten soucit a pochopení. Je to sice strašné klišé, ale nějak ten svět v rovnováze udržovat musíme, ne? (19.10.2020)

Phoebe Waller-Bridge si napsala divadelní hru podle které následně vytvořila i tuhle seriálovou perlu a aby toho nebylo málo, tak si navrch ještě střihla i hlavní roli. Seriál má dvě řady, první se víceméně soustředí na hlavní postavu a vztah s její rodinou. Macechu hraje Olivia Colman, která je skvělá a její postavu je strašně jednoduché nenávidět. Druhá řada se točí kolem nadcházející svatby a nové postavy kněze, kterého si zahrál Andrew Scott. A mě osobně přišla druhá řada lepší, bavila mě víc a u mě to vytáhla k téměř perfektnímu hodnocení. Především pak závěr na autobusové zastávce byl dokonalý. Kontroverzní hláška či scéna není nikdy daleko a vážně se mi líbí, jak Fleabag boří čtvrtou stěnu a komunikuje s divákem. O level výše to ve druhé řadě posouvá kněz, který na to reaguje. Hlavní hrdinka je svérázný živel, který nebude každému po chuti, ale pokud vám sedne, tak si sledování užijete. Upřímně řečeno, chvilku mi trvalo než jsem si na seriál zvykl. Láska na první pohled to nebyla, ale nyní po dokoukání obou sérii nezbývá než nic jiného než doporučit. Fleabag vážně stojí za objevení. (13.01.2020)

Zvláštně nakažlivá zábava. Nerozhodný otec, vypočítavá psychopatická macecha, puntičkářská a permanentně rozrušená sestra Claire, citlivý expřítel Harry, slabošský švagr Martin. V druhé sérii pak kněz k nakousnutí. A neposedná hlavní bezejmenná postava. Úderný hořký humor a ukázka toho, že ženské hrdinky mají i v televizním prostředí zelenou. Spíš antihrdinky. Je tady ukradená soška, je tady postavička dinosaura, je tady jedno morče. Britská záležitost Fleabag je prakticky výhradním autorským počinem talentované herečky a scenáristky Phoebe Waller-Bridge, která je skvělá a která se svým nadáním propsala až do scenáristického týmu nového dobrodružství 007. Má značné problémy navazovat smysluplné osobní vztahy, je vypočítává, žensky manipulující, ztracená, sebestředná a neschopná hlubšího citu. Ale i zatraceně vtipná, a to nejen, když se vítězoslavně a ďábelsky usmívá do kamery. Snaží se sourozenecky sblížit, cynicky se vyjadřuje k mužským a ženským rolím, touží se vyrovnat se smrtí kamarádky, pokouší se ulovit kněze, který ji jako málokdo poslouchá a věnuje pozornost. Zatímco první série je o smrti a ztrátě nejbližších, ta druhá je (překvapivě) právě o lásce, která ohýbá žánrová klišé. A díky ní naše mrcha postupně odhazuje svou cynickou masku, kterou si tak pečlivě celé roky vytvářela. Všestranně nadaná Britka sice dál trousí provokativní hlášky, ale nebojí se zvážnět a píchnout do vlastních řad. Zatraceně výrazná postava. (01.04.2021)