Potvora

Hot Priest Is the New Black. Zvláštní úkaz mezi morálně rozporuplnými postavami, kdy chci hlavní hrdinku zabít úměrně tomu, jak moc si přeji, aby seriál nikdy neskončil. Zkrátka čím víc je Potvora potvorou, tím ji mám radši, čím větší botu udělá, tím víc chci, aby se ze současné šlamastyky vyhrabala a když v pravou chvíli zvážní, to teprve není obrany. Phoebe Waller-Bridge vlétla mezi scenáristické hvězdy současnosti a já jen doufám, že mezi nimi zůstane vždy takhle svá. Občas nenápadná, občas třeskutě vtipná a občas tak inovativní, že se mi chtělo až tleskat. Protože ono nestačí jen bleskurychle prolamovat čtvrtou stěnu, tady se postupem času i prolamuje ono prolamování a to je pak taková hromada diváckého nadšení a těkání od jednoho charakteru ke druhému, že jsem si téměř neuvědomil, že mám za sebou celý seriál během necelého dne. Navíc se na téhle ploše nestihne opakovat a zatímco první sezóna je víc o vtipu, druhá dodává charakterový růst na všech potřebných stranách a do diváckých emocí umí tnout tak živě, až jsem zůstal překvapeně zírat. Jediné, co mi stíhalo běžet hlavou, bylo přání, aby ústřední postavě něco vyšlo. Cokoli. Kdokoli. Moc se mi líbí, že sama Phoebe ví, že z takhle vysoko vyšroubované kvalitativní hory se moc stoupat nedá a zápletku na většině míst ideálně zavřela. Že boj o udržení kvality by tady byl zbytečný a možná i marný. Mám tady tím pádem úkaz, kdy mě zvláštně hřeje fakt, že se nechystají nové díly. Mávám tak se slzou v oku a s úsměvem na tváři zároveň. (23.06.2020)

// LOL. Phoebe Waller-Bridge možná ani neví, jak moc se trefila do černýho. Natočit seriál s rádoby moderní ženskou hrdinkou a mizernou feministkou v jednom, která o sobě moc dobře ví, jak strašně je v prdeli, ale většinu času si to nepřipouští, protože se nedokáže vyrovnat s vnitřní bolestí, na tohle člověk v seriálech (ani v životě) fakt moc často nenarazí. O to zajímavější je, že místo aby Fleabag bylo jen dalším tuctovým dramatem o zlomeném člověku, vsází na humor, self-awareness, boření čtvrté zdi a parádní vedlejší postavy. Je to super, je mi jí líto, but I'm over it. P. S. skvělá protiváha k After Life s Gervaisem. (16.09.2019)

Fleabag vypadá jako kdyby Lena Dunham napsala Manchester by the Sea. Autorkou je ale Phoebe Waller-Bridge, která v něm výborně propojuje komedii s dramatem. A navíc exceluje i v titulní roli, kdy si užívá každé prolomení čtvrté stěny. Postačí jí výmluvný pohled do kamery jako u Franka Underwooda. Fleabag je skvěle napsaný a vystavěný seriál. (15.07.2017)

Prvotřídní timing úsečných cynických vtipů a neustálé sdílení drzích posměšků přímo s divákem udělají s hlavní hrdinky vaší nejlepší kámošku (nevybavuji si komediální seriál, který by byl čistě postavený na vztahu s divákem one vs. one, kdy další spolusledující by mohl zážitek zhoršit). Můj problém akorát byl v první sérii ten, že mi celé to prostředí i postavy v něm přišly šíleně morálně rezignovaný. Neuroticky jsou poháněny cílům (sex, kariéra, sebeurčení), které je naprosto vědomě nenaplňují, ale oni vůbec nezvažují alternativy. Jsou zkrátka nevymanitelný a hrozně rádi se v tom patlaj. Druhá sezóna, vedená divně creepy knězem v podání Andrewa Scotta, který permanentně působí jako by byl na několika drsně se kontraindikujících drogách zároveň, tam ale je schopná vyvolat věrohodný pocit ztracené lásky se všemi jejími berličkami a to přesto, že se k ní opět musí dojít skrze sekvence, kdy Phoebe Waller-Bridge tráví celý den aktivním zjišťováním, za jakých okolností může duchovní porušit celibát. (03.07.2024)

Pamatuji si, když jsem si Fleabag pustil ze zvědavosti při své premiéře první série. Byl jsem nadšený. Britský humor, otevřenost hlavní postavy i přesto, že se schovávala v mlze kolem sebe aby přeci jen o sobě neprozradila hned všechno. Když se seriál vrátil s druhou sérií nečekal jsem jak dokonalé to bude. Bylo to jako skočit do rozjetého vlaku. Ačkoliv mezi první a druhou sérií byly tři roky pauzy nešlo to znát. Phoebe Waller-Bridge naprosto dokonalá a opět se postarala aby nejen Fleabag ale i ostatní postavy měli hloubku a byly zajímavé samy o sobě. Dokonalost. (03.01.2020)