Zabití posvátného jelena

- General anesthetic? - General anesthetic. Opět divný námět/lidi/hudba, opět by se mi to mělo roz/hodně líbit, opět střelba těsně vedle (ha/ha), opět se podívám na další. (3,5*) _____ P. S. Viděly to spolu dvě osoby. Obě úplně stejně zapomněly, že už to viděly. Koukaly na to znovu. Každá scéna ultimátní déjà vu. Martine neser. (20.07.2022)

Režisér, ktorý točí psychosplašky, no banda zvrátených uchylov to hodnotí ako umenie. Už jeho Homár bol mimoriadne absurdný nezmysel, teraz sme tu išli zabíjať posvätného jeleňa. Už z názvu musí byť každému jasné, že sa ideme pozerať na imbecilitu, ktorá nemôže zaujať dejom, tak sa tam Kidmanka každú chvíľu promenáduje nahá. Od nudy som skoro odpadol. Porovnávanie s Kubrickom by malo byť diagnostikované ako pomätenie mysle, tento grécky nihilista nesiaha Kubrickovi ani po jeho rapavú pätu. (19.12.2017)

Dokonale mimózní šílenost, která k (ne)dobru přidává artovou masturbaci coby přidanou hodnotu. A ve filmu se masturbuje i doslova. Poté, co se u Aronofskyho rozvinuly přemrštěné mateřské pudy, přidal se k áčkovým režisérům, kterým kvalitně mrdá v palici, i Yorgos Lanthimos, u něhož se pro změnu rozvinuly otcovské pudy. Jsme tak v podstatě svědky strastiplného příběhu špičkového a úspěšného kardiochirurga, kterého pojí s jistým mladíkem podivné, řekněme až posvátné přátelství. Vodí si ho domů, do práce, chodí s ním na procházky, nevynechá ani mladíkovo pozvání k němu domů, kde žije jen se svojí (oplzlou) máti. Tátu měl taky, jenže ten už je v pánu.Jak zemřel a že ho měl v péči právě doktůrek, to všechno vyplave na povrch. Doktorovo rodinné zázemí poznáme po všech stránkách, má manželku, s níž si užívá tak trochu úchylný sex, má dvě děti, je milujícím otcem. Přátelství s mladíkem nemá trhlinu, až dokud jednoho dne záhadně neochoří jeho dvě děti, a ten klučina by v tom mohl mít prsty. Pak se rozjede smrtící ruleta, z níž není úniku, dokud nepadne oběť nejvyšší. Režisér instruuje vše velmi pozvolna, pomalu až hypnoticky, za velmi zlověstného hudebního doprovodu. Chybou je film jednoznačně házet do hororového ranku, jeho chytře zákeřná a mnohdy až neuchopitelná mnohovrstevnost se brání jakémukoliv jednoznačnému žánrovému zařazení. A je to určitě jeden z nejpodivnějších filmů, jaký jsem viděl. Lanthimos má z pekla štěstí, že mu role v té bizarnosti vzali Colin Farrell (už podruhé) a Nicole Kidman, jejichž kreace jsou jednoduše špičkové. O něco hůře jsem pobral týpka Barry Keoghana, který mně osobně připomínal mladší verzi herce Joel Edgertona, kterého v suterénu před každým záběrem zpráskal boxer, následkem čehož mu opuchl oční prostor. Film to určitě není pro každého. Je to přímo obsesivní záležitost, v níž neuvidíte postavy upřímně se smát, nevykazují v podstatě žádnou radost, jde z nich depresivní chlad. Většina scén je postavena na specifických dialozích, pronášených (záměrně) nezúčastněnou formou, které už diváci důvěrně budou znát z předchozího Lanthimosova opusu "Humr". Netradiční kamera často snímá postavy hypnoticky staticky a zpovzdálí. Zapomeňte na tempo, dynamiku, vysvětlující doslovnost a racionální podstatu. Plazení děcek následkem choroby bylo hnusnější než detailní záběr na otevřený hrudník s tepajícím srdcem z úvodu filmu. A proč režisér zvolil pro svůj film netradiční název, když výskyt nějakého "dvanácteráka" nezaznamenáte, to už si jistě vyhledáte sami. Co třeba převedení řecké tragédie do netradiční filmové řeči, že. Zdráhám se napsat, zda se jedná o pozoruhodný film, nebo jen režisérovi excelentně ruplo v bedně. Pravda bude někde uprostřed. A přeci vám přeji s tímhle dílem (ne)příjemný hypnotický stav a pár spolykaných artových spermií k tomu. 7/10 (17.12.2017)

Yorgos Lanthimos, jméno které mi až do dnešního dne absolutně nic neříkalo a režisér od kterého jsem až dosud nic neviděl. Nicméně to se po zhlédnutí tohoto filmu jistě rychle změní. Sice nejde vyloženě o hororový kousek, ale má s tímto žánrem mnohem více společného, než lecjaký film. Mysteriózní psychologické drama však divákům nabídne značně znepokojující příběh, který jistě nejednoho diváka nepěkně pošimrá na žaludku. Přesto si myslím, že se tu dá najít několik slabin, které mohl tvůrce ještě mnohem více vypilovat. Hlavní problém vidím v celkové nevyváženosti příběhu, ve kterém občas jinak solidní atmosféra stávkovala a já se místy i trochu nudil. Souhlasím však s názorem, že jde skutečně o podivnost, která mi na nějaký čas jistě uvízne v paměti. Několik otazníků v mé hlavě zůstalo nezodpovězeno a pevně věřím, že v tom nejsem sám. Rovněž bych chtěl pochválit hudební doprovod, který se velkou měrou podepsal (pozitivně) na celkové atmosféře a ani herecké výkony nebyli vůbec špatné. (24.10.2018)

Lanthimos má patent na zaujímavé nápady a námety. Tie možno na prvý pohľad vyznievajú ako bizarné a väčšinovému divákovi ako totálne strelené a hlúpe, no je za tým rozhodne viac. A to tento režisér nedáva divákovi len tak ľahko, na jeho filmy treba mať náladu a hlavne nad nimi istý čas v pokoji porozmýšľať. Niečo podobné ponúka aj tento jeho nový prírastok do rodiny podivností - antická tragédia Ifigénia v modernom šate a v bizarnom Lanthimosovom svete. Narozdiel od väčšiny užívateľov ma bavila tá celková strnulosť postáv a dialógy navonok bez akýchkoľvek emócií, to len prispievalo k celkovej atmosfére. K tomu tá nemohúcnosť niečo na tom smutnom osude zmeniť a zdanlivá bezvýchodiskovosť situácie... Výsledkom je pomalým tempom budovaná dráma (miestami až príliš) odkrývajúca témy o ľudskosti, morálke, vine, odpustení... No skrátka ďalší silný vývar slepačej polievky v bizarnom hrnci od tohto režiséra, skvelé. Silný nadpriemer. 85/100 (19.12.2017)