Nepřátelé

Stalo se něco neskutečnýho - Došly mi sprostý slova. Když jsem mrkla na trailer k Hostiles, říkala sem si, že to bude natahovaný, nudný a celkově se mi do toho filmu nechtělo, jak holce do prvního análu. Každopádně nakonec sem si řekla, že když tam hraje Batman a zase téměř mechanikálně vychrtlej, tak bych to mohla přežít a třeba si u toho zašít ponožky, dát kynout těsto nebo se prostě dloubat v nose. Hned první scéna, kdy chcípnou Ťuťu, Ňuňu a mimino, mě profackovala až mi žlutý tváře zčervenaly a film mi dal jasně vědět, že sem se kurevsky spletla a bavit mě to bude. Kolik filmů začíná sejmutím děcek? Kurevsky málo. Odhodila sem šití, vypnula troubu a jala se sledovat film důkladně. Je fuckt, že Batman toho tady moc nenakecá, jenže to může být každýmu u rektálu, protože jeho ztvárnění naprosto vyhořelýho kapitána prostě nemá chybu. Stejně tak ostatní postavy ve filmu se topí v tak nádherně depresivních sračkách, až sem čekala, že si hromadně podřežou žíly u táboráku. Marně sem dumala, kdo tam neni psychicky úplně v prdeli a pokud trpíte depresí, trudomyslností, vyhořením, nebo prostě jen máte náladu na piču, rozhodně Vás potěší, že v tom nejste sami. Hodně se mi líbilo, že zmrdi, co se postaví naší skupině jsou nakonec všichni - indiáni, voják i cowboyové. Lidé, co se X let nesnášeli se sblíží, aby následně chcípali a přeživší měli ještě větší depku a nechat si to všechno projít hlavou se jevilo jako nejlepší možnej nápad. Hezky sem si pořvala, získala novej pecka song o ptákovi s polámanejma křídlama a se slzama sledovala, jak členové skupiny padaj jak zralý hrušky. Jako rákoska vím o westernech naprostý hovno, ale tenhle se mi líbil nejvíc. Tak trochu Poslední samuraj z divokýho západu. (12.12.2018)

Jsem velice rád, že westernový žánr zažívá v posledních několika letech svoji renesanci. Sice se již netočí takové množství filmů z Divokého západu jako tomu bylo od 30. do 90. let 20. stol., ovšem když už nějaký počin vznikne, obvykle stojí za to. Hostiles je skvělý nejen svým příběhem, ale také hereckými výkony (Christian Bale, Rosamund Pike a Wes Studi) a úžasnou kamerou, jež si umí patřičně vychutnat pečlivě zvolené exteriéry. Snímek Scotta Coopera je opravdu výborným dramatem, v němž se představují i silné charaktery postav měnící se v průběhu děje. (04.06.2018)

Hostiles mělo všechny předpoklady líbit se mi, ale naplnilo je jen částečně. Navnadí bezskrupulózní úvod s napadením farmy, Takayanagi kraluje krajinomalbami pro velká plátna, nehostinnost zdivočelého západu je krutě všudypřítomná a Baleův obličejový minimalismus kyselé prdele je doveden k dokonalosti. Dokonce i Huron Magua se vrátil z věčných lovišť, aby byl do nich eskortován jako Cheyenne! Tak proč to sakra nefunguje!? Je to možnou uživatelskou záměnou meditativnosti za rozvleklost? Nebo klišovitými a nepůvodními dialogy (slyšel jsem správně citaci Williama Munnyho z Unforgiven)? Nebo snad za tím stojí ten dějový oblouk, kdy se nenávistí okoralý zabiják indiánů promění na člena hnutí Red Lives Matter? Ne, že by to nebylo možné, ale ten přerod musí působit přirozeně.. (19.04.2018)

║Rozpočet $39miliónov║Tržby USA $29,819,114║Tržby Celosvetovo $35,669,017▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $2,465,641║ Tržby za predaj DVD v USA $3,285,319║ Režisér Scott Cooper si robí meno na takom drsnejšom príbehom trende. A ide mu to, oporu má vo výbornom Bale-ovi, tomu sedí ošlahaný zadumaný kapitán, tápajúci v hriechoch minulosti. Cooper nás nešetrí a hneď na úvod to rozbehne dosť brutálne, príbeh sa premení na psychologickú drámu, kde hneď niekoľko postáv bojuje zo svojimi hriechmi zo zdeptanou mysľou, hľadá útočisko ktoré nikde nie je ani nebude. Musí stavať na maličkostiach a možno sa niečo stane. Až do konca ide o dosť vypätú drsnú westernovú drámu, kde akákoľvek nádej na lepší zajtrajšok stále uniká pomedzi prsti a na každom kroku prináša len bôľ, utrpenie. /80%/ (23.04.2018)

Pozor!!! V tomto zvratku lze narazit na funkční bojler! Kristián Žok je zmrdský rasista a vyhlášený sadistický zabiják Amerikoameričanů. To ovšem jen do té doby, než mu nějaká unijní guma dá za úkol eskortovat náčelníka Maligního Tumora, zmrdského rasistu a vyhlášeného sadistického zabijáka Pseudoameričanů, na oddělení indiánské terminální onkologie. Cestou Kristián prozře a náhle zjistí, že je vlastně ve skutečnosti zádumčivým ultrasprávňákem a milovníkem rudochů a za ten jeho permanentně strnulý výraz úsporně huhňajícího vyhlazovače může jen mimořádně svědivý genitální opar. No, kluci se přes dvě hoďky moc príma projedou čarokrásnou krajinou, přičemž zažijí přesně tři krát deset minut mile brutálních a příjemně naturalistických dobrodružství, nejprve s traumatizovanou matkou, co prohrála s Komanči 3:0 na děti, poté s lovci bobrů traumatizovaných matek a nakonec se spravedlivě rozhořčenými rančery, kterým ti zkurvení domorodci pár set let před jejich příchodem bez povolení postavili na pozemku indiánský mumifikátor. S těmi už ale napravený Kristián po bolševicku nemilosrdně zatočí, adoptuje androgynního indiánka a vydá se pateticky odjíždějícím vlakem vstříc zapadajícímu slunci s traumatizovanou matkou a nově nabytým traumatizovaným fakanem vést traumatický rodinný život. Docela škoda, že se to mezi těmi výše uvedenými trampotami táhne pomaleji než rakovina, kdy si hoši při jízdě jen stěžují, jak už jim z toho genocidování vlastně jebe, vyměňují si uznalé pohledy plné vzájemné úcty a kolektivně u ohňů přemítají, jak by mohli z fleku založit Svaz kolonizátorsko – indiánského přátelství. Tak co teď, kurva, jako s tím? No tak tři, dalo se to usedět. (22.04.2018)