Ustav Republike Hrvatske
Ustava Republike Hrvaške
The Constitution
Bobo
Režie:
Rajko GrličKamera:
Branko LintaHudba:
Duke BojadzievHrají:
Nebojša Glogovac, Dejan Aćimović, Ksenija Marinkovič, Božidar Smiljanić, Mladen Hren, Robert Ugrina, Daria Lorenci, Nina Rakovec, Zdenko Jelcic (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Vysokoškolský učitel Vjeko (60) zasvětil celý svůj život studiu chorvatského jazyka a historie. Žije v zanedbaném a špinavém bytě v centru Záhřebu se svým otcem Hrvojem. Vjekovi tragicky zahynula láska jeho života - Bobo. V jeho životě je teď jediná věc, která ho těší. Noční procházky během nichž putuje prázdným městem, kdy má na sobě make-up a ženské šaty. Jednou v noci ho přepadne skupina mladých mužů, porazí ho, pomočí a nechá v bezvědomí ležet na ulici. V nemocnici se o něj stará Maja (48), zdravotní sestra žijící v suterénu stejného domu. Později mu Maja pomůže vrátit se domů a začne se starat nejen o Vjeka, ale i o jeho nepohyblivého otce. Tak začíná příběh tří zcela odlišných lidí, kteří žijí ve stejné budově a kteří se nečekaně a proti své vůli sejdou a jsou na sobě navzájem závislí. (Bioscop)
(více)Videa (1)
Recenze (22)
Veľmi civilne a autenticky pôsobiaca komediálna dráma. Dokonca som prekusol aj to, že sa u nás zaujímame iba o filmy z Balkánu, kde sa stále riešia tie isté problémy súvisiace viac či menej s relatívne nedávnou občianskou vojnou. Možno sa tam ani nič iné nenakrúca, ale o tom pochybujem. Bobo stojí na výborných hereckých výkonoch troch hlavných protagonistov, ktorým dopomáhajú aj skvelo napísané dialógy, občas ale pomôže aj nejaký ten pohľad alebo pohyb tela, aby divák vycítil pocity postáv. Ten sa občas aj zasmeje, stále však iba pri scénach vychádzajúcich z reálneho života a nie na nejakých scenáristických konštruktoch vycucaných z prsta, ako sme pri mnohých komédiách zvyknutí. Skôr však ide o civilnú drámu. ()
V tomto případě jsem měl skutečně pocit, že se dívám na film ze současnosti. A navíc film optimistický. Film o tom, že alespoň v tomto (a jemu podobných) případech je možno dojít ke smíru četniků, ustašovců a partyzánů (a zde navíc nenoacistů), který v minulém století dvakrát eskaloval. A není to jen příběhem samotným, citlivá režie Rajka Grliče má na tom nesporně velký podíl. Nebo se "Ustav Republike Hrvatske" promítl i do života jednotlivých hrdinů? ()
Z môjho blogu k MFF 2016 v Bratislave: Ako nám na úvod festivalu povedal jeden z organizátorov MFF, súčasní chorvátski režiséri sa radi zameriavajú na trpké komédie. Žiarivým príkladom toho je aj Bobo. Dej rozpráva o 60-ročnom vysokoškolskom učiteľovi Vjekovi, ktorý je homosexuál a tranzvestita. Pre jeho záľubu v ženských šatách a make-upe ho na ulici prepadne partia neonacistov. Po útoku sa o neho stará jeho suseda Maja, ktoré je povolaním zdravotná sestra. Onedlho sa spriatelia, avšak Vjeko si dlhšie hľadá cestu k Majinemu natvrdlejšiemu (ale dobrosrdečnému) manželovi, policajtovi. Vadí mu, že je Srb. Film je tak zaujímavou sondou do ľudskej duše a hovorí o tom, že aj ten, kto sa celý život potýka s netoleranciou k svojej osobe môže byť sám netolerantným. ()
I člověk plný trpkosti a nenávisti se může díky přátelství změnit. 1) Komedie to není ani náhodou, nicméně určitou lehkost zpracování a kapku ironický nadhled filmu nelze upřít._____ 2) První (post)jugoslávský film s homosexuálem v hlavní roli. Ale stejně se tu řeší především národnostní vztahy, jak je v regionu obvyklé. ()
Z filmu ide taká ľudskosť, akú by som od balkánskeho filmu vôbec nečakal. Aj tá nevraživosť medzi Srbmi a Chorvátmi je v celkom inej rovine, ako som mal možnosť vidieť doteraz. Byť v Chorvátsku homosexuálom alebo byť Srbom je veľmi podobné, a keď sa navzájom potrebujú, hoci so zaťatými zubami, vzniká dráma, ktorá ide intenzívne pod kožu. –––– Moja drahá! Nikdy v živote ste nemilovali muža tak, ako ja. –––– Nechaj tak! Toto je len pre švihákov, ktorí ovládajú Ústavu. ()
Reklama