Vítejte u Hartmannů

(UCI Kinowelt, Potsdam, Deutschland, 18.1.2017) Willkommen bei den Hartmanns se svým příběhem dotýká aktuálních témat (nejen) v Německu, z nichž je nejvíce patrná problematika uprchlíků. Vedle toho se zde řeší i stará známá témata jako mezilidské a generační vztahy. Ve výsledku tak jde o příjemně strávené necelé dvě hodiny v kině u filmu, který není až tak úplně prvoplánový, pobaví a ponoukne i k zamyšlení. Solidní komediální kousek z německé produkce, který zaujme zejména díky námětu a hereckému obsazení. (24.01.2017)

Vím, že v Německu tanhle film bodoval s návštěvností, ale takhle prvoplánovej film jsem snad ještě neviděl. Místama jsem si připadal jak žáček co potřebuje Simon Verhoevena aby mu ukázal jak jsme plný předsudků. Komedie na téma uprchlíci vs místní budu od příště výhradně hledat ve Francii a pokud si budu chtít doplnit pohled na postavení migrantů ve společnosti hrábnu po jednom z mnoha dokumentů, který se válej všude po netu. Takhle nasranej jsem už dlouho nebyl. Jde mně o to, že extremně nesouhlasím s podobným tvůrčím přístupem vůči divákům. Poukazovat na předsudky, tím že mám předsudky ke svým divákům a ještě jim to protlačit v obalu "komedie/vztahy" to je na mnohonásobný odpad. (21.04.2018)

Tak po kratší pauze, opět filmek z Německa. Tentokrát s aktuální tématikou uprchlíků a klasických rodinných-generačních problémů. To vše zabaleno do nahláškované komedie, kde jsem i málem párkrát spadl pod stůl.. :D "Venku máte nějakou nazidemostraci!" "V pohodě, já se o to postarám, za 5 minut je tu antifa" :D Jen škoda, že až moc se ve finále hraje na srdíčko u těch uprchlíků a člověku(mně) to připadá, jak kdyby tenhle film zaplatila Merkelová ze svojí peněženky.. Ale jakmile todle neřešíte, náramně se pobavíte. 7,5/10 A klidně si todle zase někdy pustím,. (06.02.2018)

Vo svojej podstate to nebolo zlé, ale vôbec by som nebol proti keby to bolo poňaté viac dramaticky a menej teatrálne. Žánrovo mi to až tak nesadlo. Keby sa to neodohrávalo v Mníchove a nehrali v tom nemeckí herci, tak by som to svojim štýlom bez váhania zaradil do francúzskej kinematografie. No neviem či je pre Nemcov zrovna toto správny vzor, keďže posledné roky práve Nemecko točí fakt vydarené dramédie. Námet film bol fajn, spracovanie sa mi až tak nepáčilo, keďže to občas pôsobilo fakt priam groteskovo. Na druhú stranu, niektoré scény (ktoré boli síce prehnané) ma úprimne pobavili. Takže celkový dojem je v konečnom súčte niekde v rámci priemeru. 3* (17.06.2020)

Romantické komedie se v Německu točí jako na běžící pásu, bohužel to postihuje témata, která by mohla a měla dostat mnohem větší prostor i péči. Nechce se mi věřit, že Němci po výborných filmech Strach jíst duše (1974) nebo Wiel ich schöner bin (2012) či Střepy v parku (2013) vypustí do světa tuhle s... slabotu. Nenabízí žádný vnitřní rozpor, neukazuje nic nového a bohužel ani nepobaví. Není divu, když se velkého tématu chopí režisér a scénárista televizní zábavy. Témat je příliš mnoho (vyrovnání se se samotou, stářím, odchod do důchodu, krize středního věku, rozvod, práce v zahraničí, workoholismus, single, uprchlíci ...) ale žádné z nich není zpracováno do hloubky. Vznikl příběh se šťastným koncem, kterému nevěří ani samotní tvůrci. Obsazení oblíbených herců ještě není záruka kvalitního filmu. Věřím, že si v Německu (i jinde) našel své diváky, ale do půlroku si nikdo nevzpomene, o čem to vlastně bylo. Je to jako těšit se na vydatný šťavnatý hlavní chod a místo toho dostat slabou vlažnou polívečku nastavenou dochucovadly. Nemám nic proti polívkám, ale já dávám přednost té šťavnaté flákotě. (09.08.2018)