Egon Schiele

Ten portrét není sám o sobě nijak převratný, není to nějaký nový životopisný film, který by byl úplně inovativní. Je to prostě portrét zajímavého, bohémského, problematického, ale neskutečně nadaného umělce, který neměl dost času, aby nakreslil ještě více věcí. Ale zanechal toho po sobě dost. A za ten Krumlov prostě musím dát body navíc. (20.07.2017)

Životopisné filmy mám docela ráda, ale Egon Schiele: Tod und Mädchen nepatří zrovna k těm nejpovedenějším. I přesto, že Egon Schiele proslul malováním odvážných aktů, nemuselo být ve snímku tolik nahoty, která je navíc místy naprosto bezúčelná. Herecké výkony všech zúčastněných jsou víceméně standardní. Vlastně nemohu nic extra vypíchnout, ovšem koukat se na to dá. (55%) (19.07.2020)

Fajn, chcete moje dojmy z tohoto filmu v dlouhé nebo krátké verzi? V dlouhé bych je shrnul slovy – docela o hovně. V krátké – o hovně. A ne, není to proto, že svět malířů a maleb je situován zcela mimo můj záběr. Já umělce tiše obdivuju a trošku jim tu jejich lyrickou optiku vnímání světa závidím. Já když vidím zelenej a modrej flek, řeknu si „hele, vidím zelenej a modrej flek“. Když vidí zelenej a modrej flek umělec, řekne si „tohle propojení azurové a kapradinové stékající ve smyslný tyrkys je znázorněním konfliktu a současně kompromisu, duchovno jednotlivce nesmí být utlačováno na úkor společenských dogmat, musíme být pevní ve svých zásadách a zároveň svobodní ve svém myšlení“. Ano, i tolik se toho dá vyčíst ze špinavých vrat od stodoly na paintball. Ale aby se vaše čmáranice dostaly do podvědomí i kulturním diletantům jako jsem já, musíte mít to správné téma. Když budete malovat jablíčka a krajinky, vaše díla skončí maximálně v IKEA katalogu jako dekorace nad čalouněným dvoulůžkem, nikdo je nebude dražit za miliony ani o nich nenatočí film. Tím jediným správně ostentativním tématem je sexualita. Sexualita jako motiv dominuje napříč všemi spektry uměleckého vyjádření; pedofilní sochaři tesají do šutrů nahaté andělíčky s rozkošně malými penisy, impotentní Saudci zvěčňují otylé hospodyňky s vyvalenými pekáči přírodně vyšlechtěného ochlupení, literární universum zažívá comeback příchodem padesáti odstínů červenoknižního soft porna pro absolventky učebních oborů kadeřnice/cukrářka. Čím explicitnější sexualita, tím lépe. Malíři navíc dokážou detekovat krásu lidského těla i tam, kde by se standardní heterosexuálně smýšlející jedinec poblil. Pětipatrová ovarová pneumatika, stařecká bradavice na kundě, drátěný bobr v podpaží od jara – to vše se v očích malíře stává materiálem hodným několika temperek. Jenže jako bohémský bonviván se pak musíte zodpovídat z různých soudních dotazů, například zda jste tu základní školou povinnou modelku penetrovali, či jste její rozevřený penál pouze umělecky obdivovali. Jenže to je přesně ta kontroverze, kterou kolem svých amatérských omalovánek musíte způsobit, jinak zemřete jako osamocený neznámý úchyl a občas se vám přijde na hrob vysrat zatoulanej pes. Filmařsky unylá kýčovitá nuda bez jakékoliv scenáristické dramatizace, kterou docení maximálně skalní fandové tohoto incestně-pedofilního rakouského Adónise. (30.04.2017)

Film bych ohodnotil za plný počet hvězd, kdyby byl sestříhaný víc chronologicky a neskákal každou chvíli do jiného časového období, takže nebylo vždy snadné se rychle zorientovat. Jinak filmařsky solidní řemeslný počin, oceňuji také, že Schiele byl představen nepřikrášleně, tj. jako složitá víceméně sebestředná osobnost, která kromě sebe sama skoro nic nerespektuje a nebere téměř žádné ohledy dokonce ani na ty úplně nejbližší. Ale to už tak u velkých umělců bývá. Snímek si zároveň zachovává i přes řadu dramatických až tragických okamžiků jakýsi chladný odstup od hlavních postav, což bylo možná způsobeno právě tím poněkud chaotickým rozkouskováním různých dějů. Jako divák jsem proto se Schielem ani s dalšími postavami jejich osudy příliš vnitřně neprožíval. Považuji ale za přínosné, že jsem se mohl s životem a charakterem malíře blíže seznámit, aniž by mě film nudil. (30.08.2020)

Mám ráda životopisné filmy a nejvíc právě o výtvarných umělcích, které obdivuji ze všech umělců nejvíc. Egon Schiele byl jistě velmi talentovaný a zajímavý muž, ale Noah Saavedra mě o tom příliš nepřesvědčil. Je to nádherný chlap, ale herecky se mi daleko víc líbila Valerie Pachner v roli jeho životní lásky Wally. Té jsem věřila každé slovo. Co se týká manželky Edith, měla tam málo prostoru, možná by si zasloužila víc. Nebylo mi jasné, proč se oženil právě s ní. Pěkně byl vykreslen  vztah Egona a jeho sestry, bylo cítit, jak jsou si blízcí. Potěšily mě záběry z Českého Krumlova a hlavně nádherný dům v Neulengbachu, kde žil s Wally. Kouzelný dům  o samotě v přírodě, kde bych si přála žít. (03.12.2021)